5.5.2018
www.youtube.com/watch?v=gmeT4X_Vmew
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 30.04.2018.srt (61615)
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...30.04.2018.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
00:21..Technologický zlom a historická pamäť Ruska.
05:55..Odstúpenie Serža Sargsjana. Arménsky majdan.
29:24..Stretnutie G7 a teroristický útok v Toronte.
31:05..Zbližovania sa oboch Kórei.
35:35..Stretnutie čínskeho lídra Si Ťin-pchinga a indického premiéra Naréndra Módího v Číne.
45:06..Návšteva Macrona a Merkelovej v USA.
47:49..Ruská ,,elita“ a mravnosť.
51:06..Čo robiť so zradcovskou ,,elitou“?
00:21
Dnes začneme událostí, kterou chcete vyzdvihnout vy, Valeriji Viktoroviči. Co je to za událost?
Je to jako obvykle událost, které se v médiích nedostalo potřebné pozornosti, přestože má principiální význam pro další vývoj státu a nejen našeho státu, ale celého světa.
26. dubna při svém vystoupení na 11. sjezdu Ruského svazu rektorů
Putin připomenul, že už nejednou mluvil o tom, že musíme dosáhnout technologického průlomu......A konkrétně tam řekl:
„Jestliže se nám nepovede tento průlom, tak beznadějně zaostaneme. Reálně zůstaneme pozadu. Chápete? A to bude mít velice těžké následky. Nějakou dobu ještě vydržíme s tím, o čem jsem mluvil ve druhé části svého poselství na federálním shromáždění 1. března 2018. Můžeme se cítit dost bezpeční po dobu dvou, tří desetiletí. Ale my jsme v každém případě takoví lidé, kteří musí hledět za horizont.“
A o čem jsem mluvil já? Podle plánu globálního prediktoru je nám, Rusku, vymezeno přibližně 15-20 let, kdy můžeme být centrem koncentrace řízení kvůli odvrácení globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. Potom musíme zmizet, jako stát. Jestliže nám to stačí, tak žádný průlom nepotřebujeme.
Jestliže však chceme zachovat stát, zachovat Rusko, jeho obyvatelstvo a pokročit v budoucnosti kupředu, tak potřebujeme technologický průlom.
Toto Putinovo vystoupení je analogické Stalinovu vystoupení, když prohlásil, vzpomínáte?
„My musíme… My jsme za vyspělými státy zaostali o sto let a teď to zpoždění, to zaostávání musíme dohnat za deset let. Jestliže to neuděláme, tak nás rozdrtí.“
V tom je to Putinovo vystoupení analogické tomu Stalinovu. Je to o tom samém.
A na rozdíl od globálního prediktoru má Putin zcela jiný náhled na budoucnost Ruska. On se reálně dívá za horizont.
27. dubna Putin nařídil, aby byl vytvořen atlas světa, který nezkresluje zeměpisnou pravdu. Nejde o to, aby byly dávány nějaké historické názvy, které se staly minulostí. Jde o to, aby vklad Ruska do zeměpisu, jeho náhled zůstal zachován, aby se Rusko nepřizpůsobovalo cizím koncepcím řízení. Putin uvedl jako příklad Antarktidu.
Když Rusko objevovalo Antarktidu, dávalo názvy, které existují, ale z politických důvodů jsme se těchto názvů vzdali a přijali jsme…
Západ to přece přejmenoval a my jsme ty své nezačali hájit, přestože jsme měli absolutní právo to udělat. My jsme v tom objevování byli první a naše názvy měly zůstat, s ohledem na řízení z nadnárodní úrovně se jedná o zásadní parametr. A vůbec se nemusíme s nikým v tomto ohledu přetlačovat. Jestliže si sami uvědomujeme, že jsme subjektem řízení, tak takový atlas potřebujeme.
Jestliže souhlasíme s tím, aby náš stát byl pouze surovinovým přívěskem Západu, tak potom mohou zůstat západní názvy i to ostatní. To je to, oč tu jde. Musíme obnovit historickou pravdu, abychom mohli řídit v zájmu Ruska z nadnárodní úrovně, abychom mohli uplatňovat svou globální politiku.
Tyto věci však naše analytiky, polithňupy ani média vůbec nezaujaly. S ohledem na podporu iniciativy prezidenta podle funkce a fakticky gosudara by bylo možné rozvinout velmi silnou informační kampaň, jenže „patrioti“ dali v této věci přednost mlčení, což také ukazuje, jaké mají zájmy a jaký je okruh, úroveň jejich chápání všech těch řídících procesů, obzvláště nadnárodní úrovně.
05:55
A teď přejdeme k otázkám návštěvníků našeho webu. První otázka je od Georgie Aslaňana a podpořilo ji dalších 57 lidí. Prosí vás okomentovat odstoupení Serže Sargsjana. ( Arménie)
Z hlediska faktologické části v podstatě není co komentovat. To zní ze všech stran. A z hlediska věcně metodologického je o tom možné mluvit dlouze, nebo také krátce. Jde to tak i tak. Tak najednou ani nevím, jaký objem informací by bylo možné… Tedy ne ve smyslu, zda je to možné, ale kolik toho říci. Otázkou zde spíše je, jak to posluchači přijmou. Ty věci, které mám na mysli s ohledem na to, jak je přijmou posluchači, naše analytiky, polithňupy a další samozřejmě zase vůbec nezajímají. Vždyť k čemu v podstatě došlo?
Budeme-li mluvit o odstoupení Serže Sargsjana, tak on v podstatě udělal stejnou chybu jako Francois Fillon.
Cítil, že má velmi silnou podporu, a tak si myslel, že si může dovolit takříkajíc pouštět pusu na špacír, manévrovat podle svého a dopustil se proto řady chyb. Což vedlo nakonec k tomu, že mu připomněli jeho vlastní slova, že si nečiní nárok být premiérem při přeměně státního zřízení z prezidentského na parlamentní. Výsledkem toho všeho bylo jeho odstoupení.
A v podstatě ani není důležité, zda to opravdu řekl nebo ne, z hlediska řízení. Ta věc se má tak, že byla předvedena nezpůsobilost řídit Arménii ze strany klanové… No jak bych to řekl, řídícího sboru Arménie, jeho absolutní neschopnost řídit stát.
A to je tragédie Arménie, tedy spíše to není tragédie jen Arménie, je to tragédie všech republik na postsovětském prostoru. Ještě se k tomu vrátíme.
Teď k tomu Seržovi Sargsjanovi. Vždyť v čem je podstata? Kdo se v Rusku střetl s volbami hlav regionů, jakýchkoliv regionů, nebo okresu, oblasti, kraje, tak ví, že ten seznam reálných kandidátů na obsazení dané funkce bývá v podstatě velice, opravdu velice krátký. Katastroficky krátký. Připravených lidí, kteří by dokázali v potřebné kvalitě řídit složitý region, je velice málo.
Arménie je v podstatě velká jako jeden z ruských regionů, oblastí, má pouze tři milióny obyvatel. Což také znamená, že kádrová základna náhradníků je velice, velice omezená. A to samozřejmě vedlo k tomu, že se v potřebném okamžiku ukázalo, že není k dispozici jiný kandidát, který by v potřebné kvalitě řízení dokázal pokračovat v řízení Arménie. A tak prostě prohlásili, že se změnily okolnosti a on musí jít do nového volebního období, teď už jako premiér.
Zdálo by se, že to stačí, to však byla ta chyba.
Jestliže se ukázalo, že kromě Serže Sargsjana nikoho jiného na své lavici náhradníků nemáte, koho byste tam mohli dosadit pro zajištění potřebné kvality řízení, tak jste měli zorganizovat takovou předvolební, tedy přesněji propagační kampaň, aby všichni lidé přišli k závěru, že Serž Sargsjan je jediný, kdo dokáže i při všech svých nedostatcích v potřebné kvalitě řídit Arménii. Jenže takovou propagační kampaň arménské elity nedokázaly zorganizovat. Jednoduše nedokázaly.
Serž Sargsjan si zase myslel, že ji nepotřebuje, když za ním stojí taková mocná síla, a že si poradí i bez ní. On si je přece velmi dobře vědom, že jestliže lidi nikdo nezorganizuje, tak se na náměstí nevydají. „No a my potom lidem všechno postupně předvedeme svou prací, co a jak.“
Je třeba chápat následující věc. Ať už si o sobě myslí cokoliv, ať už jsou přesvědčeny o čemkoliv, tak vůbec žádná z bývalých republik SSSR, které se proměnily ve státečky bez suverenity, se nestala v plné míře státem a nemají vůbec žádné výhledy, že by se jimi kdy stát mohly.
Těmi „státy“ se staly pouze proto, aby posloužily jako nátlakový prostředek na Rusko.
Ony mají svou státnost, která je však řízena z vnějšku. Jestliže dříve byly řízeny z Moskvy… A proč se vlastně staly součástí Ruska? Protože ve své historii všechny tyto republiky, které se staly „státy“, předvedly plnou nezpůsobilost udržet si ve svém historickém rozvoji podobu nějakého národního státu. Proto také byly vtaženy do orbity centra koncentrace řízení toho státu, v jehož rámci si zachovaly svou kulturní svébytnost a státnost.
A jakmile přišly o státnost, kterou měly v rámci SSSR, tak se jejich státnost s novými atributy podřídila nadnárodnímu řízení z Washingtonu. A cíl existence všech těch národních republik je jen jeden, vyvíjet nátlak na Rusko, sloužit jako nátlakový prostředek na Rusko. A v tomto ohledu neexistuje žádný rozdíl mezi tím, zda jde o Baltské státy, Bělorusko, Kazachstán či jiné. Všechny stejně jako dřív pořád visí Rusku na krku s ohledem na ekonomickou pomoc, a to velice pevně.
Válka v roce 2008, ta pětidenní s Gruzií…
- 08.08.2008.
- Ano, ta z 08.08.2008.
Tehdy vyšlo najevo, že Gruzie je sice už dávno státem bez suverenity, ale stále ještě žije z dotací. Nejen, že si u nich objednáváme, abychom oživili gruzínskou ekonomiku, ještě navíc přes různá schémata převádíme peníze, aby vůbec Gruzie mohla existovat jako stát.
Všechny ty republiky to od nás dostávají, všechny! A to včetně Baltských států, stále ještě, protože Rusko ještě nezískalo svou plnou suverenitu, aby mohlo vybudovat jiné vztahy. Stále jako dřív jsme pro všechny donorem.
V tomto ohledu ani Serž Sargsjan absolutně nebyl proruský, absolutně nebyl proruský, byl proarménský. On využíval ruské zdroje k tomu, aby díky nim žila Arménie, přičemž Arménie v její protiruské podobě. V té podobě, v jaké byla utvářena po rozpadu ruského impéria.
A nesmíme zapomínat na to, že to byli právě Arméni, kteří se dopustili jediného teroristického útoku v Moskvě v roce 1977. Protože z hlediska arménského nacionalisty je Rusko dobré jen k tomu, aby naplnilo plány na vytvoření Velké Arménie, Severní Arménie.
Jestliže tohle Rusko neplní, tak musí zdechnout. A lidi je třeba likvidovat s pomocí různých teroristických útoků.
Teď mluvím o arménských nacionalistech, ne o arménském lidu. To je třeba rozlišovat, protože někdo se toho hned chytí.
Rovnou řeknu, že žádné špatné národy neexistují. My mluvíme o praktické politice, která je uplatňována v rámci davo-„elitářské“ společnosti na planetě Zemi. Co tedy Rusku vyčítají?
Že část arménského území zůstala v Turecku a sovětské Rusko nenaplnilo jakési ambice arménských nacionalistů s ohledem na vytvoření Velikého Turecka, oj Arménie a podepsalo Moskevskou smlouvu (1921).
Připomenu, že Rusko se po revoluci, po únorové revoluci 1917 dostalo do takového stavu, že pro své zachování do budoucna bylo nuceno podepsat ostudný Brestlitevský mír. Rusko tehdy stálo na hraně sebelikvidace v občanské válce inspirované z vnějšku a podporované zahraniční intervencí.
Současné arménské hranice vytyčili angličtí interventi a potvrdilo je světové společenství. Arménští nacionalisté požadovali, aby se Rusko, které se jen tak tak vyhrabalo z občanské války, opět nechalo zatáhnout do války kvůli kdo ví jakým zájmům, a samo tak zahynulo. O tom je možné mluvit dlouho. Takže se opět vrátíme k té podstatě.
Arménie jako národní stát neexistovala nikdy a nikdy existovat nebude.
A nemusíte mi vyprávět o Veliké Arménii apod. To je minulost a všechno to bylo poněkud jinak. My teď mluvíme o arménském státu, který se zformoval na postsovětském prostoru. A jako každá republika zformovaná na postsovětském prostoru a řízená z Washingtonu, je americkou státní elitou vnímána Arménie jako nátlakový prostředek na Rusko.
Arménie je teď prostředem k rozpoutání války s Ruskem
No a v souvislosti s tím, americká státní elita, které se nepovedlo rozpoutat válku v Rusku a v Evropě díky válce v Sýrii prostřednictvím ISIL a masového přívalu ISILovců do Evropy, kteří by smetli národní státy, prostřednictvím Ukrajiny, která by rozpoutala válku s Ruskem a ta válka by se rozšířila i do Evropy, teď využívá třetí možnost, rozpoutat tuto válku prostřednictvím Arménie.
V těchto plánech Washingtonu má Arménie přestat existovat, má shořet ve válce se svými sousedy, přičemž nejen s Ázerbájdžánem, ale i s Gruzií. Těmito svými plány se americká státní elita dostává do absolutního konfliktu s globální elitou, která potřebuje, aby Arménie byla centrem koncentrace řízení křesťanských náboženství, a proto přenáší toto centrum koncentrace řízení z Vatikánu do Ečmiadzinu.
Jenže podle amerických plánů by teď Arménie měla zažehnout plamen války. A zde se Ázerbájdžánu otevírá překrásné okno možností pro vyřešení konfliktu s Náhorním Karabachem. Ale pouze v případě, že pochopí, že řešení tohoto problému neleží v rovině vojenské, ale v rovině diplomatické.
Ta politická krize v Arménii teď otevírá okno pro dialog s Náhorním Karabachem o obnovení územní celistvosti Ázerbájdžánu s Náhorním Karabachem jako autonomní oblastí v sestavě Ázerbájdžánu. Pouze dialog s Náhorním Karabachem.
Úspěch Pašinjanových plánů k rozpoutání občanské války...
I když sám Pašinjan je šašek a úplná nula. Pašinjan je jen vývěsní štít, za kterým stojí americké velvyslanectví, americká státní elita.
...znamená navíc konec arménského státu v jeho současné podobě a možnost obnovit ázerbájdžánské řízení na celém území. Dokonce i Jerevan se opět může stát ázerbájdžánským městem. To však v případě, že Arménie shoří ve válce.
Chtějí-li arménské elity shořet ve válce, tak shoří, protože ten plán s Ečmiadzinem nikdo obětovat nebude. Zorganizují Turecko a Írán takovým způsobem, že Arménie přestane existovat jako národní stát, stane se pouze historickým územím.
Ještě jednou opakuji, že Pašinjan je šašek, je to pouhý šašek, ale krvavý.
A na co se v Arménii nechali nachytat? Ta situace je tam teď velice vážná. A na tom, jak bude z nadnárodní úrovně ten problém vyřešen, zda ho vyřeší arménské diaspory, neboť podpora arménských diaspor je pro Arménii velice důležitá, protože v samotné Arménii jsou 3 milióny obyvatel a jenom v Rusku žijí 2 milióny Arménů a ve světě ještě více.
Ta podstata je následující, když vyvedli těch pět a půl majdanistů na ten arménský majdan... A ta analogie s ukrajinským Majdanem je absolutní.
Je zbytečné hledat nějaké technologické rozdíly. Podívejte se na metodologii, všechno to do sebe zcela zapadá. A všechno je realizováno jako na ukrajinském Majdanu. Ať už sám Pašinjan tvrdí cokoliv. A co je výsledkem?
Sargsjanova matka, podivný způsob úmrtí
Pašinjan přece nevede žádný dialog, on jen vydává ultimáta. Serž Sargsjan přece neodstoupil vůbec kvůli tomu, že by s Pašinjanem prohrál ideologicky, to by potom byla jiná. Nesmíme ale zapomínat na to, že podivným způsobem zemřela Sargsjanova matka. A to přesně ten den, kdy odstoupil. Velice podivná smrt a z mnohých hledisek nevysvětlitelná. Chápeme-li ale, že tu máme co do činění s americkou státní elitou, tak můžeme pro její smrt nalézt i jiné vysvětlení než jen věk. Po uplynutí nějakého času se dozvíme, jak doopravdy zemřela. Takže k čemu došlo?
Jen si to vezměte. Velmi dlouhou dobu se jim nevedlo nikoho dostat do varu. Kdy lidé vyšli do ulic masově? Až když Serž Sargsjan odstoupil. A proč? Vláda ukázala slabost a to je to nejhorší, co se jakémukoliv státu může stát, jakékoliv státnosti. Když státní moc zavrávorala a předvedla svou slabost, tak dav okamžitě přeběhnul, protože si přeje předvést svou loajalitu tomu, před kým tam moc zakolísala. To je vysvětlení, odkud se vzaly takové masové demonstrace.
O 160 tisících můžou vyprávět pohádkáři, a tím spíše o 400 tisících při tom, že Arménie má 3 milióny obyvatel. Ale ty demonstrace potom skutečně byly masové. V podstatě nešlo ani o demonstrace, ale o zábavu. Byl vyhlášen kulturní program a jednalo se o večer před pamětním dnem pro celý arménský národ, výročí dne genocidy Arménů v 1. světové válce, kterou provedlo Turecko.
A co je tedy pozoruhodné? Že Pašinjan nevede žádná jednání. To znamená, že to celé směřuje ke krvavému rozuzlení, k žádnému jinému. Jeho podmínkou je: „Buď budu zvolen já, nebo nebude zvolen nikdo!“
To je hrozné ultimátum a diagnóza pro celou arménskou společnost. Buď na toto ultimátum přistoupí s rizikem, že shoří ve válce, nebo se arménské elity dokáží konsolidovat pod jiným řízením, řeknou svým americkým páníčkům ne, a přežijí. Vždyť oč jde?
Jde o to, že Pašinjanova politická strana je okrajová. V koalici se dvěma dalšími stranami získala ve volbách 8%. A nemusely by získat žádné, kdyby neměly podporu i Serže Sargsjana. Nadnárodní řízení, americké státní elity protlačují to své, a tak dostaly tyto marginální strany do parlamentu. Tři strany se spojily a získaly 7-8%, i kdybychom počítali jako maximum těch 8%. Tři okrajové politické strany získaly 8% a Pašinjan teď vystupuje a říká:
„Buď budu premiérem já, nebo jím nebude nikdo.“ ...Říká tím arménskému lidu:
„Vy všichni jste dobytek a nic neznamenáte. Váš hlas neznamená vůbec nic. Vy jste mě nechtěli zvolit ve volbách, měli jste tu drzost, že jste přemýšleli a mysleli na svou budoucnost. Ale teď jsem vás, vy ovce, dostal do ulic a tak jste mne vy, kteří jste mi předtím nechtěli dát svůj hlas, pomohli absolutně nelegitimním způsobem dostat se k řízení Arménie.“
To je ultimátum jak arménskému lidu, tak i arménské elitě. Je to ultimátum, a na tom, jak se s ním lidé a elita Arménie vypořádají, záleží, jak velká bude míra krvavosti nadcházejících událostí. A Pašinjan a jeho washingtonští loutkovodiči je vedou k tomu, aby Arménie shořela ve válce se svými sousedy a roznítila tím požár války, který by se přenesl i na ruské území. Jen kvůli tomu byly spuštěny všechny ty procesy v Arménii.
Takže volba je na arménském lidu, volba je na arménských elitách.
Ale zdůrazňuji, že globalisté vůbec nesouhlasí s tím, aby ten plán přenosu centra koncentrace řízení křesťanských náboženství do Ečmiadzinu byl zmařen, a proto pracují a to i se samotným Pašinjanem. Je to už znát. Záleží však na tom, jak se jim bude dařit. Uvidíme.
A Ázerbájdžánu se tím otevřelo okno možností. Musí vést dialog, dialog a ještě jednou dialog s veškerým arménským obyvatelstvem, se všemi, a v první řadě s Náhorním Karabachem. Jestliže ty možnosti využijí, bude všechno v pořádku a jestliže ne, tak se nedá nic dělat.
Všechno se děje tím nejlepším způsobem a v souladu s reálnou mravností a etikou všech účastníků procesu.
29:24
- A to, co se stalo v kanadském Torontu, s tím nějak souvisí?
- Ó, ano.
V kanadském Torontu se právě konala schůzka G7 na úrovni ministrů zahraničí, Velké sedmičky.
A co tam hned bylo použito a předvedeno?
„Vy jste svou vnější politikou zasáhli do globální politiky. Ale na této Arménii si zlomíte vaz. Spustili jste proces, díky kterému vás teď budeme válcovat.“
To není první teroristický útok, ke kterému došlo a ten člověk, který ho provedl poté, co vyvolal to pozdvižení, jednoduše zmizel v nenávratnu, buď s novými dokumenty, nebo… Ale šlo jasně o teroristický útok, který byl zorganizovaný kvůli tomu, aby poslal signál G7, že to přehnali, že lezou do oblasti, které nerozumí…
I arménské elity by se měly zamyslet. Vždyť jak se chovají? Dostanou příkaz z amerického velvyslanectví a běží na majdan. Je jim ukradené, že Arménie shoří v občanské válce a ve válce se svými sousedy. Americký páníček to přece nařídil!
31:05
Další otázka je od Alexandra. Došlo k zajímavé a nečekané události. Lídři Jižní a Severní Koreje si vzájemně potřásli rukama a rozhodli se jít cestou sbližování. Lídr Severní Koreje slíbil, že už nebude „budit raketami“ obyvatele Jižní Koreje. Za zády Jižní Koreje stojí USA a za zády té severní zase Čína. Vypadá to tedy tak, že s tím takzvaným „jaderným strašákem“, kterým státní elita USA strašila celý svět, je konec. Trump se tak nejspíše pokouší odzbrojit státní elitu. Teď všichni, kteří pozdvihnou hlas proti tomuto sjednocení, budou Trumpovými protivníky. Ale ozývat se v daném případě není v jejich zájmu. Jako hlupáci skončí v každém případě. Okomentujte, prosím, tuto událost.
Je velkou chybou myslet si, že za Jižní Korejí stojí USA a za tou severní Čína.
Korea je zcela samostatný projekt globálního prediktoru. Už jsem o tom mluvil nejednou.
Čína je centrem koncentrace řízení, do kterého je převáděno řízení z Londýna. A Čína a USA jsou těmi zdrojovými základnami, díky kterým běží ten globální projekt Severní-Jižní Korea.
V čem spočívá podstata toho projektu? V Severní Koreji je formován potřebný typ člověka a v Jižní Koreji je budována nezbytná technologická základna.
Jakmile dosáhnou určité úrovně, mají se tyto dvě Koreje prolnout. A když se mluví o tom, za jakých podmínek k tomu spojení dojde, tak se bude jednat výlučně o „podmínky“ (samozřejmě v uvozovkách) Severní Koreje. Protože ti lidé zformovaní podle určitých parametrů jsou daleko důležitější než ta technologická základna, kterou je možné doplnit odkudkoliv.
Proto se vždy při předchozích setkáních lídr té jižní vypravil do Severní Koreje. A otázkou zde zůstává pouze, kdy k tomu sjednocení dojde. Ten proces však již byl spuštěn, to je nyní všem zcela jasné.
Přestože ještě řekněme před jedním, dvěma lety, ani nemluvě o době před pěti-deseti lety, kdy jsme o tom projektu my mluvili zcela přímo, se všichni politici a ti takzvaní analytici smáli. A stále ještě nemohou pochopit, co se vlastně stalo:
„Jak to? Vždyť se zdálo, že zbývají hodiny do války…“ ...Vášnivě diskutovali:
„Teď to tam bouchne. Co se tam jen semele? Severní Korea se nikdy s tou jižní nedokáže usmířit…“
A teď se nestačí divit. Podívejte, jaké masové demonstrace probíhají na podporu toho sjednocení. Ukázali i takové nedomrlé protesty proti tomu sjednocení dvou Korejí. V Jižní Koreji probíhají takové protesty, při kterých například vyzývají Trumpa, aby Severní Koreu rozbombardoval. Takový proces tam je, jenže skomírá. Speciálně ho předvedli, aby bylo vidět, jak je slabý a amerikanizovaný, že takový proces ve společnosti existuje, ale že bude potlačen.
Co se týká Severní a Jižní Koreje, tak tam je všechno předvídatelné a my jsme o tom mluvili dávno. Ale ty události…
A opět jsem u toho, čeho si nepovšimla naše média. Čeho si opět nepovšimla? O Severní a Jižní Koreji se mluví hodně.
35:35
Ale vždyť toho 27. dubna, kdy se setkali lídři Severní a Jižní Koreje, došlo ještě k jedné události, přičemž neméně významné. A možná dokonce ještě významnější.
Mám na mysli s ohledem na reálnou politiku a rychlost jejího dopadu pro celý svět v porovnání s událostmi v procesu sjednocení Jižní a Severní Koreje. A co to bylo?
V Číně se setkal čínský lídr Si Ťin-pching s indickým premiérem Naréndrem Módí.
Nikdo se o tom nijak zvlášť ve světových médiích nezmiňoval. Omezili se na to, že se ta schůzka konala. Je zajímavé jak zpravodajská agentura Sin-chua, kde bylo opublikováno několik zpráv, přičemž dost rozsáhlých a obsažných, jednou malou zprávičkou dokázala postihnout podstatu toho, co proběhlo. Přímo to přečtu:
„Si Ťin-pching a Naréndrem Módí projednali dvojstranné vztahy při procházce po břehu jezera Tung-chu ve Wuhanu. Wuhan 28. dubna.
Čínský prezident Si Ťin-pching a indický premiér Naréndrem Módí se v sobotu ráno prošli po břehu jezera Tung-chu ve Wuhanu, provincie Chu-pej v centrální Číně. V uvolněné a přátelské atmosféře si vyměnili své názory na dvojstranné vztahy, a také na mezinárodní a regionální otázky představující pro ně společný zájem.“
Co je na tom zajímavého? Mezi Čínou a Indií existují velice vážné rozpory. Všichni vnímají Čínu a Indii jako velice konfliktní státy. V minulém roce mezi Čínou a Indií došlo k velice vážnému pohraničnímu incidentu. A najednou se tito dva lídři setkávají a v neformální, přátelské atmosféře, aniž by podepsali nějaké dokumenty, bez hlasitých prohlášení pro tisk, o něčem spolu jen tak jednají. ...A o čem jednali?
Jednali o širokém okruhu otázek, které jim umožní normalizovat vztahy a vyřešit problémy indočínských vztahů do budoucna. Oč tu vlastně jde? Čínská televize v zahraničí zveřejnila takovou reportáž. Jmenuje se Do Číny pro znalosti!
ČLR se stala tím nejpopulárnějším cílem pro indické studenty, kteří tak předehnali USA i Velkou Británii. Jedná se mírně řečeno o propagandistický výrok. Indie byla vždy na čtvrtém místě v počtu svých studentů v Číně. USA byly na druhém místě, kde zatím zůstávají, nové údaje zatím nejsou k dispozici, ale Velká Británie nebyla dokonce ani v první patnáctce. Tak oč jde?
Jde o to, že ve Velké Británii se počet studentů z Indie snižuje a… A... Ano, ve Velké Británii se počet indických studentů snižuje a v Číně počet studentů, indických studentů rok od roku roste. Navíc se znalost čínštiny stává v Indii reálnou konkurenční výhodou pro založení byznysu a prosazení se v politice, ve společensko-politickém životě. ...S čím to všechno souvisí?
Souvisí to s tím, že do Číny je převáděno centrum koncentrace řízení z Velké Británie. Proto je Velká Británie odepisována a Čína pozdvihována. Ale mezi Indií a Čínou existují podstatné rozpory. Když mluvíme o tom, že Čína buduje globalizaci v rámci Jednoho pásu, jedné cesty, tedy v rámci nové hedvábné stezky, tak Indie se tento proces nedotýká.
Ale něco přece donutilo tyto lídry setkat se a promluvit si. A to něco je pro globální politiku velice, velice významné.
Je jeden takový čínský herec a režisér původem z Hongkongu, Jackie Chan, který natočil sérii filmů Božská relikvie, která je zasvěcená hledání různých artefaktů, aby byly použity v těch či oněch cílech. S touto tématikou bylo v poslední době natočeno několik filmů, kde čínští vědci při hledání nějakých takových artefaktů spolupracují s určitými uzavřenými védickými strukturami Indie.
Tyto struktury řídí Indii celá staletí. Co je v těch filmech to hlavní? Hlavní je v nich to, že Indie má určité technologie a je tam dokonce vyložena metodologie, jak budovat na planetě davo-„elitářskou“ společnost, globální, ale…
Mimochodem Indie je tím nejstarším fašistickým státem, přičemž stabilním, rozděleným na kasty. Kde jsou celé kasty přebytečnými lidmi, kteří svým životem nijak neohrožují společenskou pyramidu. To je přesně to, co globální prediktor potřebuje.
Ale jak je možné využít tyto technologie a metodologii vytvoření takové společnosti ve světě, a jak vůbec udržet existenci indického státu?
To indické znacharské klany nevědí. Oni potřebují tvůrčí potenciál a zdrojové technologické možnosti Číny, aby si tyto znalosti dokázali osvojit a mohli je v budoucnu použít v praxi. Kvůli tomu jsou ochotni podělit se o své znalosti s Čínou která zase tyto znalosti potřebuje, aby se z ní mohlo stát centrum koncentrace řízení místo Velké Británie.
To znamená, že Čína musí získat určité technologie řízení světa od Indie a kvůli tomu musí být mezi Čínou a Indií navázány normální vzájemné vztahy. A jestliže se Číně a Íránu podaří ve světě dosáhnout dominance, tak díky osvojení indických technologií a metodologií vytvoření davo-„elitářské“ společnosti podle indického vzoru a s podmínkou, že Rusko v budoucnu nebude existovat, to Čína bude moci použít na celou planetu. To je úkol, který se řeší.
Proto jsou samozřejmě světová média nevšímavá k tomu, jak jsou vylaďovány vztahy, jak přitom mají lídři v úmyslu postupovat v praktické politice, jaké kroky plánují, co projednali, a jak to všechno urovnají, aby dav té věci nevěnoval pozornost, nezamyslel se nad tím, to proto o tom světová média informují jen tak letmo.
Ano nějaká schůzka byla, ale nic se na ní prý v podstatě neřešilo.
Přitom je to velice, opravdu velice důležité pro budoucnost lidstva na celé planetě Zemi.
45:06
Další otázka. Prosí vás okomentovat návštěvu Macrona a Merkelové v USA.
To je další událost, kterou v médiích neustále omílali, aniž by pochopili, co se stalo. Já bych poukázal na tu epizodu, kdy na tiskovce Trump oprášil Macronovi z jeho saka lupy. Všichni se tomu strašně smáli, jenže oč vlastně jde?
Všichni asi znáte přísloví: věšet někomu bulíky na nos ve variaci setřásat někomu bulíky z nosu.
Osobní informování Merkelové a Macrona o úrovni řízení při novém stavu věcí
Macron se pokouší hrát roli jakéhosi světového lídra, ale Trump ho v průběhu té tiskovky veřejně ponížil a urazil ho, když předvedl, že je Macron úplná nula a tím nejdůležitějším bylo, že předvedl, že Macron už není řízen americkou státní elitou, že už není podpindosník, že je teď řízen globální elitou a působí v rámci jednotného scénáře.
Co se týká Merkelové, tak se jednalo o obyčejnou pracovní návštěvu, s ohledem na to, že musela být osobně, ne telefonicky, informována na této úrovni o řízení státních elit z nadnárodní úrovně, o novém stavu věcí. Aby, až jí budou volat z Washingtonu, správně reagovala a věděla, čí příkazy je nutné plnit okamžitě, tedy globálních elit, a čí příkazy je třeba všemožně obcházet.
Ty samé instrukce dostal i Macron.
A že ho pak Trump odtáhl za ruku jako chlapečka, je toho právě ukazatelem. Předvedl jeho absolutní nezpůsobilost. To tahání za ruku je ukazatelem toho, že ho mají v kapse:
„Budeme si s ním dělat, co chceme a on se pěkně nechá vodit za ručičku.“
47:49
A další dvě otázky související s jednou tématikou. První je od Karpa. Ve dvou posledních pořadech se mluvilo o tom, že naše podpindosnická „elita“ zamýšlí přejít pod globální centrum řízení. V souvislosti s tím se ptám: Je to dobrá zpráva?
Zatímco dříve hloupost naší státní elity hatila plány globálním elitám a nutila je často používat jejich zdroje na to, aby státní elitu znovu začlenila do svého řízení a samotná státní elita svým jednáním nutila lidi k tomu, aby se snažili něco ve svém státě měnit a hledali kvůli tomu nové znalosti, tak teď, bude-li jednat společně pod zastřešením globálních elit, nám bude stejná pseudoelita ještě dlouho ničit život uvnitř státu. Zatímco krize jejich řízení v roli podpindosníků by Putinovi umožnila podobně jako Trumpovi nahradit tyto kádry svými.
- Cožpak to tak není?
- Všechno je to přesně naopak.
Tak především naši podpindosníci, naše státní „elita“ nic nezamýšlí a o nic se nesnaží. Je řízena metodou cukru a biče. Je zaháněna do podmínek, za kterých si sama zvolí, že už nebude podpindosnická a raději přejde pod řízení globálního prediktoru.
A celá ta věc se má tak, že jestliže ze strany americké státní elity bylo výhodné dosadit nějaké dřevo, debila, pitomce, jen aby byl úplně proamerický a dělal vše, co je potřeba s tím, že potom budou jeho průběžnou činnost korigovat z amerického velvyslanectví, a nakopnou ho potřebným směrem, tak globální prediktor potřebuje přinejmenším samostatné, v minimální potřebné míře samostatné řídící kádry.
To znamená, že žádní podpindosníci, ani americká státní elita, pindosové, globálnímu prediktoru zásadně nevyhovují. Musí být provedena jejich čistka, protože globalisté si reálně uvědomují, že všichni podpindosníci, a to dokonce i v případě, že se jim budou chtít podřídit, budou stejně pracovat na principu: donuť hlupáka, aby se modlil, on si čelo rozbije.
Jestliže globalisté donutí naše podpindosníky, jestli si je ponechají a oni začnou pracovat v zájmu globálního prediktoru, tak svým jednáním ve stylu „donuť hlupáka, aby se modlil“, ještě více přispějí k tomu, aby byl globální prediktor nucen kývnout Putinovi na kádrovou výměnu s dosazováním určitých lidí.
Celý ten problém spočívá jen v tom jaké kádry a jak dosazovat. Kde bude proti tomu jaký odpor.
51:06
A druhá otázka je od Vlada. Často mluvíte o morálně mravní stránce a říkáte, že je důležitá. Současně však často navrhujete řešení bez jakéhokoliv morálně mravního základu.
- Chviličku, hned do toho vstoupím.
Morálně mravní základ existuje VŽDY. Problém je jen v tom, že ten člověk klade otázku výlučně z Já-centrické pozice. Jsem jen já a mé chápání morálky a mravnosti. To není správné, svět je třeba posuzovat objektivně. Dále.
A uvádí příklad. Když oligarcha nebo nějaký úředník pracuje pro USA nebo Velkou Británii, tak vy navrhujete, aby byl začleněn do našeho řízení na příkladu Durova. To tedy znamená, že můžete dvacet let svou zemi zrazovat, prodávat, vyhýbat se díky svému postavení trestním postihům, vyvádět, co si zamanete a za to všechno ho nakonec jen začlení do řízení? Například Čubajse a další? Kde je v tom jaká spravedlnost a mravnost?
A co ten člověk navrhuje? Abychom shořeli v ohni občanské války? Jak se do toho teď snaží vmanévrovat Arménii?
Vždyť abyste něco vyřešil, třeba jen nahradil v řídící funkci jednoho člověka jiným, potřebujete kádry. A já jsem na samém začátku právě mluvil o tom, že kádrová lavička náhradníků je velice krátká, abyste z ní nahradili toho či onoho úředníka.
Navíc tu lavičku náhradníků neformoval Putin, formoval ji celý předchozí tým. Myslím, že to byl Simonov, kdo přišel ke Stalinovi a řekl mu: „S těmi spisovateli je potíž. Řeknete jim co a jak a oni to tak neudělají.“ A Stalin mu na to odpověděl: „Jiné spisovatele pro tebe nemám.“
A my tu také máme určité kádry, se kterými musíme pracovat, umět pracovat a dosahovat určitých cílů, aby tyto kádry pracovaly pro zájmy státu, pro zájmy lidí.
Já ani nevím, jak moc je hloupé přesvědčení, že stačí někoho propustit, jiného jmenovat a myslet si, že bude hned pracovat tak, jak je potřeba. Když Millera jmenovali šéfem Gazpromu, tak využili skutečnost, že se ještě pořádně nezorientoval a mnohé nevěděl, a nechali ho podepsat takové dokumenty, které potom musely být velice dlouho a nesnadno řešeny. Nestačí tedy vyměnit člověka.
A velice často je nutné ponechat jasného darebáka a špinavce u řízení jen proto, že právě na něj máte v ruce vlivové páky. A někdo, koho byste tam museli dosadit, protože vám ho vnutí klanově-korporativní skupiny nebo nadnárodní řízení, vám bude dělat ještě větší seky, ale v očích davu, který nic nechápe,
– Jako je ten člověk, který položil tu otázku. Ten přece řízení vůbec nerozumí, vůbec ne. –
v očích nic nechápajícího davu to bude putinský kádr, za kterého je odpovědný Putin
a prosím, hned tu máte majdan, občanskou válku a umírající lidi. Za všechno může Putin.
A jaký je zde morálně mravní základ? V prvním případě pracujete pro zájmy státu, vyhnete se občanské válce… Ale to se tomu člověku nelíbí, protože on nemá zájem pochopit, jak probíhá řízení: „To mne nezajímá! Já chci mávat šavlí a zbavovat se lidí.“
Měli jsme tu takového guvernéra, Michaila Sergejeviče Jevdokimova, ten rád mával tou šavlí. Neváhal jedním mávnutím jedny odvolávat a druhé dosazovat. Ve výsledku ekonomiku kraje dohnal do takového…
- Tři tečky.
- Ano.
Strategické zdroje přenechal Číňanům, jen tak, za hubičku. Jen za sliby, za prázdné řeči. Dokonce za to reálně ani nedostal slušný úplatek, stačily hezké řečičky. Ale zato vyhazoval lidi napravo, nalevo a hrál si na tvrďáka. No a mnozí ho dosud považují za lidového guvernéra. Musíte rozumět tomu, k čemu ten či onen krok povede.
Je třeba každého měnit velice opatrně, dokonce i v případě, že tam dosazujete někoho svého. Abyste tam dosadili svého člověka, musíte ho připravit tak, aby byl způsobilý a co je nejdůležitější, musíte ho umístit na tu kádrovou lavičku náhradníků, abyste ho potom z té kádrové lavičky mohli vzít, aniž byste vyvolávali napětí ve vnějším a vnitřním prostředí, ani s klanově-korporativními skupinami či nadnárodním řízením.
To ale napřed musíte vytvořit podmínky pro možné dosazování vašich kádrů. Na vyvolání občanské války, jak to navrhuje soudruh, moc rozumu nepotřebujete. Z blbosti můžete i… Ale držet se, trpět a vytvářet podmínky, na to potřebujete jak um, tak i výdrž.
Teď se ze všech sil snaží Rusko pobídnout k válce, k 3. světové válce, ve které má Rusko zmizet, zahynout.
Opět došlo k novým událostem okolo našeho diplomatického majetku v USA. Prostě nás k ní provokují. A zde vyhraje ten, kdo má pevnější nervy, kdo vydrží. Oni pracují ve vysoké frekvenci v hysterii, to nemůžou vydržet.
A až provedou všechny tyto kroky, tak Rusko dokáže na jejich základě vybudovat takovou politiku, proti které celý západní svět nic nezmůže. Musíme však mít dost trpělivosti a metodicky vytvářet dokumentační základnu, která…
Západnímu světu jsou ruské zájmy ukradené. Už všichni jste asi narazili na to, přesvědčili se o tom, že ať už Západu oponujete v čemkoliv, s jakoukoliv vaší pravdou, je mu to úplně jedno.
„O čem chceme, o tom mluvíme, to bude v našich médiích. A vy, ať už jste jakkoliv v právu, tak to v našich médiích prostě neukážeme.“
Na co reaguje Západ? Pouze na to, co ovlivňuje jeho zájmy. Takže je nutné dostat USA do takové konfrontace se Západem, kdy se Západ stane v boji proti USA naším spojencem.
Tedy to samé, co udělal Stalin, když vmanévroval Hitlera do konfrontace se západním světem. V roce 1940 Velká Británie plánovala zaútočit na SSSR společně s Hitlerem, chtěli bombardovat náš Kavkaz a v roce 1941 už byl z Velké Británie spojenec SSSR proti Hitlerovi.
Takto je třeba vést státní politiku, ale abyste to dokázali, musíte vědět, jak probíhají procesy v sociálně složitých supersystémech. Mít trpělivost a výdrž! Nesmíte být tím býkem v aréně a útočit proti červenému hadru, kterým mává toreador, a kterého potom k radosti publika zabije a on ještě skončí na talíři.
Co říkal Brzeziński? Ten staříček, který absolutně nerozuměl globální politice? Mluvil o tom, co zaslechl od chytřejších strýčků typu Kissingera, že nový svět plánují vystavět na troskách Ruska, tedy přesněji na účet Ruska, na troskách Ruska a proti Rusku.
Tak proč ten člověk reaguje tak, aby jim ty plány vyšly? O jakém morálně mravním základu je potom možné mluvit? Tady se jedná o přestavbu celého řízení, ale on chce někoho vyměnit a už není důležité za koho, hlavně jít do konfrontace s celým světem. To je přesně to, k čemu nás pobízejí, do této války nás lákají.
Znalosti znamenají moc. Je třeba posadit se k učebnicím a učit se, aby…
- To byla akorát poslední otázka.
Je třeba chápat jednoduchou věc, teď arménské elity, arménský národ převezli podle principu, kdy každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho ví a chápe více. I vůči všem ostatním národům je uplatňován tento princip.
Nesmíte být rukojmím v cizích rukou, nesmíte být slepým nástrojem při plnění cizích plánů. Cožpak arménskému národu bude lépe, až je spálí v ohni války se sousedy a v ohni občanské války? A proč právě občanské války?
Protože globální prediktor potřebuje zachovat plán zřízení centra koncentrace řízení v Ečmiadzinu. A to může vyřešit pouze otázka přestrukturování vnitřní arménské společnosti, a tedy občanská válka, což povede k tomu, že s existencí nějakého arménského státu budou sousedi vynuceni souhlasit. A byli to oni sami, kteří šli za Pašinjanem, oni sami. Šli za člověkem, za kterého předtím nehlasovali. Sami navrhují takové sebevražedné varianty, kdy vstoupí do konfrontace se všemi a shoří v požáru té války.
Aby k něčemu takovému nedocházelo, abyste nebyli nástroji v cizích rukou, musíte znát a chápat více. A toho můžete jednoznačně dosáhnout pouze, jestliže si osvojíte Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení.
Jen tak dokážete s porozuměním věci chápat řízení a sami ho ovlivňovat. Budete-li vědět jak rozšifrovat ten či onen proces řízení, nebude už pro vás proces řízení statickým, ale dynamickým. Potom už pro vás sklenice nebude buď napůl plná, nebo napůl prázdná.
To může říci pouze člověk, který absolutně nezná Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, který nechápe, že proces řízení není statický, ale dynamický, a že ho ovlivňuje velké množství faktorů. Vy musíte vědět, jaký faktor řízení musíte podporovat, a jaký potlačovat. K čemu povede řízení toho či onoho člověka. Jaké jeho heslo odpovídá vašim zájmům a jaké ne.
Nesmíte se opírat jen o vaše osobní vjemy, musíte mít celkovou představu o tom, co se děje. Jestliže to budete vědět, budete samostatnými lidmi a dokážete bránit zájmy své i své rodiny. Dokážete být konceptuálně mocnými. Pamatujte na to, že znalosti znamenají moc, berte tuto moc do svých rukou.
Přeji vám štěstí, mírové nebe nad hlavou.
Na shledanou. Do příštích setkání.
Informační báze KSB