Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.01.2019

19.1.2019

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.01.2019.srt (64401)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.01.2019.txt (42191)

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...14.01.2019.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Po našem přímém přenosu je to náš první pořad v tomto roce a začneme následující otázkou.

00:50

Nedávno se objevila zpráva, že 10. ledna venezuelský prezident Nicolas Maduro složil přísahu a oficiálně tak zahájil své druhé funkční prezidentské období od roku 2019 do roku 2025. Do funkce prezidenta tak nastoupil až sedm měsíců po skončení tamních prezidentských voleb.
Proč to trvalo tak dlouho?
Co se dělo celých těch sedm měsíců?

Je to tak, že to, co se děje okolo Venezuely, je už samo o sobě významným jevem. Jevem charakterizujícím skutečnost, že USA přicházejí o svou dominantní roli v řízení procesů, v řízení států a národů z nadnárodní úrovně řízení.
Dlouhou dobu byly státy Latinské Ameriky, střední a jižní Ameriky v plném smyslu toho slova zadním dvorečkem USA, které tam vše řídily, jak se jim zachtělo. Dělaly si tam, co se jim zamanulo. Kde se jim zachtělo udělat převrat, tam ho udělaly, kde se chtěly zbavit nějaké vlády, tam to zorganizovaly. Vše to tam probíhalo ráz na ráz.

Pro realizaci tohoto jejich řízení byly vytvořeny různé mechanismy nadnárodního řízení, které měly za úkol krýt toto americké vměšování, mám na mysli zasahování USA do záležitostí těchto států. A jednou z takových organizací je právě i Organizace amerických států.
- OAS
- Ano, OAS.
A když se podíváme, tak v poslední době jsou ve Venezuele pořád nějaké potíže, přičemž ta „poslední doba“ už trvá celé roky. A všechno to začalo tím, že se do čela Venezuely dostal člověk, který nebyl po chuti USA. Byl to Hugo Chávez.

Takže tam samozřejmě došlo ke státnímu převratu, jenže následoval „kontrapřevrat“ a Hugo Chávez se znovu vrátil do čela státu. A od té doby, od doby prezidentství Hugo Cháveze ten konflikt mezi USA a Venezuelou stále jen rostl. Rostl a rostl a zdálo by se, že se USA zadařilo, když Hugo Chávez zemřel, jenže místo něho nastoupil Nicolas Maduro.
A ten kurs, který nastavil Hugo Chávez, aby Venezuela získávala svou státní suverenitu, aby se z Venezuely stal stát v plném slova smyslu, který by jako stát hájil zájmy obyvatel žijících na jeho území, tak ten proces běžel dál.

A to není nic, co by USA potřebovaly. Oni chtějí dál vysávat zdroje z tohoto regionu a parazitovat na něm.
A to je přesně to, co má na starosti americká státní elita, která teď bojuje proti Trumpovi. Trump se snaží o zachování USA a chápe, stejně jako globální elity, že zdrojové možnosti USA nejsou neomezené, a že už to fakticky nezvládají, a tak musí omezovat své řízení ostatních států a národů, na které jsou vynakládány zdroje z USA.

Jenže americká státní elita, která pracuje na vysávání zdrojů z jiných států, tak okamžitě přichází o oblast svého živobytí a z toho také pramení její odpor proti Trumpovi.

Takže co se dělo ve Venezuele po těch prezidentských volbách?

20. května byl Nicolas Maduro zvolen, přičemž zcela zákonnou a legitimní cestou, prezidentem Venezuely na druhé funkční období. Vše bylo zcela v pořádku, jenže venezuelský parlament ho okamžitě odmítnul v té funkci potvrdit. Takže nemohl složit přísahu, aby se stal prezidentem státu, protože parlament je plně pod kontrolou USA.

Sedí v něm loutky, absolutní podpindosníci, kterým je ukradené, co bude s Venezuelou a jejím lidem, hlavně aby oni sami vyhověli USA, svému páníčkovi. To je stejná črta všech podpindosníků v celém světě, to vzhlížení k páníčkovi, kterého vidí výslovně v USA.
Takže parlament takto vystoupil, neboť bojuje o to, aby Venezuela byla v plném slova smyslu kolonií USA, aby tam vše řídily USA. Zdálo by se, že je to nesmysl. Jenže je to tak.

Stejně jako když u nás „liberasti“ přímo prohlašují, že koloniální postavení Ruska je pro naše dobro. A kolik se kolonizátor rozhodne ponechat v Rusku obyvatel, tolik jich tu bude pro naše vlastní dobro. K čemu by tu také bylo ruské obyvatelstvo, jestliže ho páníček nepotřebuje?

To samé je ve Venezuele, ti samí zrádci. Národní zrádci všichni slouží zájmům USA.
A vzhledem k tomu že demokratické volební procedury umožňují díky financím manipulovat hlasy voličů…
Navíc poslanci, v Rusku přece pozorujeme to samé, a obzvláště ti z jednomandátových obvodů, kteří napřed nestydatě lžou, jen aby se prosadili, a potom dělají něco úplně jiného. A potom tvrdí, protože lidé přece nemají možnost prověřit si, jak pracoval, čí zájmy hájil, a jak hájil zájmy našeho státu, tak potom klidně řeknou:
„Ještě se nám to nepovedlo, musíte mě zvolit ještě jednou.“
A mají na to dost peněz, které jim poskytují USA.

Takže zde se střetly dvě linie zosobněné venezuelským parlamentem a prezidentem. Prezident Venezuely Nicolas Maduro a síly, které stojí za ním, a které mají mimochodem podporu širokých lidových mas, protože i při všech výhradách tu ta podpora je.
Je možné to různě komentovat a oponovat tak či onak, ale ta podpora existuje, zatímco podpindosníci takovou podporu v širokých lidových masách nemají. Ale oni mají sílu, která jim pomáhá zvnějšku, a tou jsou USA a nadnárodní nástroje řízení, jakým je třeba ta Organizace amerických států.

A oni bojují za to, aby Venezuela byla kolonií. Samozřejmě, že to takto lidem nepodávají. Říkají, že to právě oni hájí demokracii, že jsou za všechno dobré proti všemu špatnému. V podstatě všechno to, co jste u nás měli možnost poslouchat na Bolotném náměstí a na Majdanu v Kyjevě.
Mezi „majdanutými“ z Venezuely, „majdanutými“ na Ukrajině, „bolotňáky“ v Rusku a těmi, kteří organizují majdan ve Venezuele není v zásadě žádný rozdíl. Všichni chtějí jen jedno, aby se stát stal kolonií USA se všemi následky z toho vyplývajícími a oni sami dozorci USA v tomto státě.

Takže Nicolas Maduro sám přece svou inauguraci neodkládal, on složil přísahu hned po volbách. Jenže vzhledem k tomu, že s ním parlament šel do střetu a neumožnil mu složit tu přísahu v parlamentu, tak Nicolas Maduro využil ustanovení národní právní úpravy Venezuely, svolal ústavní shromáždění a svou přísahu složil před ním. Všechno to bylo absolutně zákonné a legitimní.
A ten boj probíhal sedm měsíců, celých sedm měsíců se parlament pokoušel rozpoutat válku
v Argentině, občanskou válku stejně jako…
Oj, ne v Argentině, ve Venezuele. Samozřejmě, přeřeknul jsem se, ve Venezuele.
......všechno tam probíhalo přibližně stejně jako například v Sýrii.
Také jakási demokratická opozice se širokou mezinárodní podporou, jež spočívá v tom, že jsou jim poskytovány zbraně, aby ničili vlastní stát. Není na tom vůbec nic nového.

Ten parlament bojoval o to, aby se tam rozpoutala občanská válka. Maduro celou tu dobu manévroval, jenže ten jeho manévrovací prostor se neustále zužoval a on už potřeboval svou plnou legitimizaci, proto využil ještě jednu možnost, jak to udělat, a zopakoval svou inauguraci, ale tentokrát před nejvyšším venezuelským soudem, jak to jejich právní úprava také umožňuje, když ho nechce legitimizovat parlament, když je proti němu.

A v tomto okamžiku všichni podpindosníci i USA (státní elita USA) pochopili, že je převezli. Ale byla to pro ně zároveň záminka pro rozpoutání občanské války ve Venezuele a to se vším všudy. Takto to tedy chtěli využít, a tak okamžitě ta Organizace amerických států a další nadnárodní organizace amerických států, jejichž součástí je i Venezuela, okamžitě prohlásily, že tuto jeho inauguraci neuznávají, že není legitimním prezidentem, ať odstoupí... atakdále.
A došlo i na různé jiné nátlakové formy, jako byl například útok na venezuelské velvyslanectví v Peru. Paraguay úplně vypověděla diplomatické vztahy s Venezuelou. Vše jak se patří.
Jenže je tu jedno malé ale.

Venezuelu samozřejmě podporuje Kuba.

A co k tomu Kuba řekla? ...K těm krokům Organizace amerických států?

Kuba se k tomu oficiálně vyjádřila tak, že Organizace amerických států je ministerstvem USA pro záležitosti jejich kolonií v Latinské Americe. Nic víc a nic míň.
To znamená, že poukázali na samotnou podstatu, a to už je velice silný odpor. To znamená velice silnou konfrontaci s USA výslovně v té mezinárodní oblasti, která zasahuje do vlivové sféry globální politiky.

Aby si mohla tohle dovolit prohlásit, musí Kuba samozřejmě potvrdit svými dalšími kroky, že bude moci ten tlak ustát. Teď nemám na mysli to, že vydržela tolik let sankcí a ekonomické blokády ze strany USA, ale ve vztahu k možnosti pracovat z nadnárodní úrovně se státy Latinské Ameriky.

To je něco zásadně odlišného. To je zcela jiný požadavek na Kubu v její práci s americkými státy. Tímto svým prohlášením Kuba fakticky hodila rukavici USA jako subjekt nadnárodního řízení, který jim hodlá konkurovat o vliv nad státy Latinské Ameriky, který jde s USA do konfrontace.

Takže tady jde o mnoho různých vlivů. To nemůže jeden stát ustát, musí přitom manévrovat.

A jak může manévrovat?

A teď si můžeme připomenout, jak naše bílé labutě letěly do Venezuely.
Jak předvedly, že Američané takovými letadly nedisponují a disponovat asi brzy ani nebudou, zatímco Rusko je má a Rusko Madura podporuje.
Takže když tam budou USA chtít zasahovat a to jakkoliv, když například budou chtít založit Latinskoamerický „stát“..., jaký si vymyslí protentokrát. Mám na mysli podobnou skupinu, jakou vytvořily v arabském islámském světě, ten Islámský stát v Iráku a Levantě - DAEŠ či ISIL.
Rusko k tomu dalo najevo svůj postoj.

A co je zde zásadního?
Na jakém pozadí došlo k té inauguraci, k nové inauguraci venezuelského prezidenta Nicolase Madura?

Došlo k tomu na pozadí návštěvy ministra obrany Íránské republiky ve Venezuele.
Z globálního hlediska se Írán má stát centrem koncentrace řízení a přípravnou fází toho je i skutečnost, že je Írán už 40 let pod sankcemi ze strany USA.

Takže si to vezměte. Desátého byla inaugurace, jedenáctého všechno začalo vřít a dvanáctého se íránský ministr obrany setkal s Madurem a řekl:
„My vás podpoříme, jak jen budeme moci. A náš příklad ukazuje, že sankcím USA, blokádě USA je plně možné čelit a dokonce i vítězit.“

Neznamená to jen vojensko-technickou pomoc ze strany Íránu, jedná se i o velice důležitou morální podporu. Je to příklad toho, jak je možné se odpoutat od USA. A tím státem, který bude akumulovat síly a řídit všechny ty procesy odpoutávání se od USA jako od metropole ovládající své kolonie, bude Kuba.

Všechny figury na šachové desce tohoto regionu byly rozestaveny a jejich úlohy vymezeny. A USA teď budou muset jednat buď bez jakýchkoliv cavyků, nebo z toho nic nebude, protože americká státní elita přichází o svou dominanci v řízení Spojených států.
Trump je v tomto ohledu velice efektivně doráží. Už jen třeba ten shutdown. On si to jednoduše s těmi elitami vyřizuje. Jen si vezměte, jak vypadalo jeho jednání s kongresem.
Přišel a řekl: „Podporujete stavbu té zdi?“
A oni na to: „Ne!“
„Tak není o čem se bavit“ A hotovo.
Jedná se o chování z pozice síly a kongres to chápe, prohrávají ve všem.

Ale někteří naši podpindosníci prostě za každou cenu musí posloužit těm, kteří to tak jako tak projedou, aby pak zahynuli společně s nimi. To iracionální přání posloužit páníčkovi a ještě to přesvědčení, že když mu teď pomůžou, tak ho to zachrání...
Oni si neuvědomují, že je konec, že americkou státní elitu už nic nezachrání, protože jestliže americká státní elita porazí v tom boji globální elitu, v USA, tak se svět zhroutí do propasti globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy, bude tu jaderná válka.

A to prostě globální řízení nemůže připustit. A nemůže to připustit ani žádná národně orientovaná vláda, vedení žádného státu, žádná z těch národních elit to nemůže připustit.
A proto není důležité, že je teď velmi početné zastoupení výslovně proamerických sil, podpindosníků v čele... ...latinskoamerických států.

V Brazílii teď do čela nastoupil stoprocentní podpindosník...

Teď je přece v Brazílii Bolsonaro, ne?
- Chtějí tam vyhrát
- Ano.
Oni dosazují své lidi a myslí si, že vyhrávají, ale ve skutečnosti se jedná o Pyrrhovo vítězství, o vítězství, které v těchto zemích vyčerpává síly a možnosti proamerické vrstvy a ve výsledku v těchto zemích posilují všechny národnostní síly.

A Argentinou ten proces začal.
Ó, omlouvám se, co pořád mám s tou Argentinou? Samozřejmě jde o Venezuelu.
A Venezuelou ten proces začal.
 

20:16

V další zprávě vás prosí okomentovat, jak Parlamentní shromáždění Rady Evropy doporučilo Dumě a Radě federace zformovat delegaci s ohledem na zastoupení šesti pohlaví.
Kde vzali ta čtyři další pohlaví?

Šlo o takovou horkou novinku, která se potom velice rychle vytratila. Okamžitě to shodili ze stolu, že to špatně přečetli a dokonce i Pjotr Tolstoj, který tu novinu o šesti pohlavích vypustil do světa, tak dokonce i ten se na svém Facebooku kál:
„Já jsem se zmýlil, vlastně to tak nebylo…“ Jenomže...
A tak bychom nad tím mohli mávnout rukou, že to je přece jen taková pitomina. Jenže to není žádná pitomina.

A nehledě na to, že se Tolstoj omluvil, tak v podstatě přitáhl pozornost k velice závažnému problému. Skeny té pozvánky, které se dají nalézt na internetu, ukazují, že se Tolstoj zase tak moc nezmýlil. Představte si řádku, kde je řečeno, že musí být zastoupena sexuální menšina, tedy přesněji, že musí být zastoupeno pohlaví, které je v parlamentu zastoupeno nejméně a to povinně.
Nepíše se tam nic o mužích a ženách, vůbec nic.

No to mi promiňte, ale proč se tam tedy takové ustanovení vůbec objevilo?

U nás jsou v podstatě obě pohlaví zastoupena dostatečně široce, jak muži, tak i ženy.
A jestliže se podíváme na evropské reálie, kde je již zastoupeno šest pohlaví, tak to ustanovení nabývá svého pravého smyslu.

A o čem to tedy vlastně Pjotr Tolstoj mluvil?

Vždyť to v podstatě řekl tak, že ta informace o šesti pohlavích mohla klidně zaznít i v komentářích. „Co máte tímto ustanovením vůbec na mysli? Jak tedy máme tu delegaci vlastně zformovat? U nás vždy byli zastoupeni muži i ženy. U nás není žádná diskriminace na základě pohlaví, to v Rusku vůbec není zvykem. Takže co tím vlastně myslíte?“ A oni to příslušně okomentovali.

Takto to mohlo být. Ale v každém případě, v každém případě přítomnost tohoto ustanovení znamená, že jestliže Rusko, ruský parlament zformuje na základě této pozvánky svou delegaci, tak se tím Rusko podepisuje pod genderovou politiku uplatňovanou Parlamentním shromážděním Rady Evropy tam na Západě. A tam už se teď mluví o třiceti pohlavích.

Pokud tedy náš parlament zformuje delegaci a pojede, tak to bude znamenat zradu národních zájmů, zradu duchovních a mravních pilířů Ruska, podepsání se pod politiku likvidace rodiny, podepsání se pod politiku degenerace díky deformaci rozumu a zavedení jakýchsi dalších pohlaví.

To je to, co znamená to ustanovení, když si rozeberete jeho podstatu. Takže Tolstoj se zase tak nemýlil, když o tom mluvil. Ano, není tam uvedeno konkrétní číslo, konkrétní pokyny, ale přesně to je podstatou toho ustanovení.
A poslanci, kteří se teď budou prát, aby jeli na Západ, si tak zvolí, zda jsou s Ruskem, a tedy s tradičními mravními hodnotami jako je pevná rodina a normální vztahy mezi pohlavími, nebo s degenerativním, zvráceným sexuálním… Ani nevím.

Můžu jen opakovat, zda si zvolí degenerovat, vyhasínat a umírat společně s Evropou, kde se prosazuje a propaguje nejen homosexualita ale ještě další...(zvrácenosti).
Zatím, jak vidíme, to má být orientačně šest pohlaví, ne těch třicet.
- Přirozeně jsou dvě
- Ne, právě že přirozené pohlaví, anglicky sex, není považováno za normální, za normální je považováno genderové, sociální pohlaví, jaké si člověk zvolí.

Z nějakého důvodu se na Západě považuje za normální vzdát se svého přirozeného pohlaví a zvolit si nějakou sexuální zvrhlost, identifikovat se s neznámo kým.
To je to, pod co se tím podepíšou a my se podíváme, s kým to ti poslanci parlamentu udělají a kdo tam pojede, protože ta volba je očividná.
To je všechno.

26:40

Dále je tu otázka od Iriny. Její otázka souvisí s vaším prohlášením o průvodu Nesmrtelný pluk a nošení vlajky Ruské federace v tomto průvodu. My jsme vaši krajané žijící v zahraničí, konkrétně v Itálii a také zde organizujeme průvody Nesmrtelného pluku. Chtěli bychom si proto tu situaci podrobněji ujasnit.
To máme raději pochodovat s vlajkou vítězství?
- Samozřejmě. (V.V.P.)
Jenom s vlajkou vítězství? ...A je možné nést také vlajku Novoruska?

A proč by nemohli?
V Novorusku se teď bojuje o Rusko. Brání tam svou kulturní identitu a právo být Rusy. Tedy to, za co bojovali naši dědové na bojištích Velké vlastenecké války.
Když jsem mluvil o tom, co je nepřípustného na použití státní vlajky v tom průvodu, tak jsem mluvil o historických souvislostech, že s touto vlajkou vždy do Ruska přicházelo neštěstí, a že pod touto vlajkou bojovali všichni ti, kteří přišli s válkou proti Rusku společně s Hitlerem!

A to je to nepřípustné, to je to Overtonovo okno.

Je to nepřípustné, aby ti kati, kteří likvidovali náš národ, byli uctíváni a připomínáni stejně jako hrdinové, kteří ubránili samo právo na život tohoto národa.

Oni sem přišli zabíjet a my teď poneseme jejich vlajku a budeme je uctívat jako hrdiny?

V tomto ohledu se podívejte, jak postupně na Ukrajině vzala vrch „banderovština“.
Všechno to začínalo také zcela nevině. Ti v OUN-UPA vlastně bojovali za naši vlast, bojovali sice společně s Hitlerem, ale podle svého.
A hned tu máte ten kult zrádců Mazepy, Šucheviče, toho… Bože, jak se jmenuje? Bandery.

A nám teď nabízejí přesně to samé! To samé. Podstrkují nám kult hrdinů-zrádců. Nemáme uctívat ty, kteří plnili svou povinnost, kteří bránili své děti, ženy a rodiče, to nemají být naši hrdinové, ale naopak ti, kteří přišli s Hitlerem zabíjet, loupit, znásilňovat.

Jen si to vezměte, cožpak může někdo předložit alespoň nějaký důkaz toho, že u nás v zajetí byli zrádci vystaveni nějakému sadismu, třeba ti nejhorší z nich? ...Ne.
Dokonce ani ve vzpomínkách nic takového není, zveřejněných na Západě i jinde.

Zato existuje množství fotografické a filmové dokumentace, jak se ti, kteří přišli společně s Hitlerem pod tou vlajkou s trikolórou, chovali k zajatcům. Jak se na nich cvičili a sekali do nich šavlemi, aby měl okupant radost z jejich udatnosti:
„Och podívejte, jednou ranou jsem ho rozťal! Oj, nepovedlo se mi to napoprvé? Ale tou druhou ranou ho určitě dorazím. Anebo ne, ať zůstane ležet a potrápí se.“

A co se teď děje v Novorusku?

Děje se tam přesně to samé. Zrádci, kteří přišli společně s Hitlerem a ve válce nebyli doraženi, rozpoutali další válku proti Rusku a zabíjejí Rusy na základě toho, že jsou Rusové.
Luhanská a Doněcká republika, tedy Novorusko, se těmto fašistickým zmetkům postavilo do cesty. Pokračují tak v díle našich otců a dědů, kteří srazili hlavu hitlerovskému fašismu.

To oni jsou teď pokračovateli tohoto svatého díla, tak proč byste nemohli nést jejich vlajku?
Jak byste ji mohli nenést?

A proto vlajky Novoruska, Luhanské republiky a Doněcké republiky mají plné právo na to, aby se nesly v řadách Nesmrtelného pluku. Protože lidé, kteří ubránili a kteří teď brání právo…
– Ta válka tam už trvá déle než Velká vlastenecká válka!–
…kteří brání právo Rusů žít na tomto území, kteří brání svou kulturní identitu, ti pokračují přesně v tom, co udělali naši otcové a dědové.

Zatímco ti, kteří přišli pod bílo-modro-červenou vlajkou, ti přišli Rusy zabíjet jen za to, že jsou Rusové a odmítají stát se otroky zahraničního páníčka. A tak společně s tím zahraničním páníčkem přišli všichni ti následovníci Krasnova a Škura.
Krasnov a Škuro byli pohoršeni přesně tím, že Rusko přece nemůže být bez zahraničního páníčka. Bílé hnutí skončilo přesně ve chvíli, kdy poslední parník odplul z Krymu. To byl jeho konec.

A dále si každý musel vybrat: „Jsi s Ruskem? To znamená s bolševiky. Jsi proti Rusku? Těch nepřátel má Rusko dost.“
A když se objevil Hitler, tak se mnozí z nich rozběhli právě k němu. Zatímco ruský vlastenec, velitel Bílé armády Anton Ivanovič Děnikin na takovou ničemnost proti Rusku nepřistoupil a s Hitlerem spolupracovat nezačal, žádným způsobem, přestože umíral hlady, nemocný stařec.
Jenže pro něj Rusko znamenalo mnoho.

Zatímco pro Krasnova a Škura a všechny ty další zmetky, kteří Hitlera ideologicky a mravně podporovali…
Já chápu, že všichni, kteří přišli s Krasnovem a Škurem, nebyli stejnými kozáky nenávidějícími Rusko. Byli i takoví, kteří se prostě ocitli v hromadné vlně a jednou je to zaneslo do zahraničí a potom zase domů. Ti potom své místo v životě našli. Ale jejich hlavní ideologickou část tvořili ti, kteří nenáviděli Rusko, kteří odmítali samu možnost existence Ruska. Proto také docházelo k takovým zvěrstvům ve vztahu k civilistům a zajatcům.

Zdálo by se, že když se člověk dostal do zajetí, tak by se k němu tak také měli chovat a dodržovat univerzální pravidla lidskosti. Už to není voják nepřátelské armády, je to váš zajatec.

Proto ještě jednou opakuji, že vlajka Novoruska, vlajky Doněcké a Luhanské republiky mají plné právo být zastoupeny v řadách Nesmrtelného pluku, protože dnes ti hrdinové, kteří té banderovské pakáži zastoupili cestu, bojují opět proti těm silám, které přišly s Hitlerem pod vlajkou, která je dnes nedopatřením naší státní vlajkou.

Proto ovšem také nesmíme dovolit, aby ta vlajka byla diskreditována a to žádným způsobem.
Ale v Nesmrtelném pluku NEMÁ CO DĚLAT!
Ať už si to zahraniční agenti přejí jak chtějí.
Ti, kteří se pokoušeli vytvořit hnutí Nesmrtelného pluku v těch parametrech, které potřebovali k tomu, aby Rusku vnutili kult zrádců.

35:06

Další dvě otázky související se současným vzdělávacím systémem jsou od dvou Sergejů.
První: Můžete poradit, jak se nestat otrokem současného vzdělávacího systému?
Vždyť mít rozhled a konceptuální znalosti díky Koncepci nestačí, když na vysokých vyučují učitelé bez jakýchkoliv zkušeností z praxe. Za Stalina to bylo úplně naopak.
Nebo jsme přece jen do určité míry rukojmími našeho vzdělání a nic s tím nezmůžeme?
Co s tím?

To je absolutně pomýlená a nesprávná myšlenka, že nic nedokážeme, dokud nezměníme vzdělávací systém, dokud vzdělávací systém nevychová potřebné kádry, a že až potom tyto kádry něco dokáží.

A jak chcete změnit vzdělávací systém, když nic nebudete dělat? No jak?
Tak, že budete sedět se založenýma rukama a čekat až se něco stane?

Kdyby takto jednali bolševici, tak by nevybudovali velké Rusko. Bolševici byli rukojmími carského vzdělávacího systému. A navíc šlo o vzdělání, které bylo širokým masám nedostupné a tak museli náš stát pozvedávat tak, že ho budovali na zbytcích právě toho carského vzdělání. Žádní jiní odborníci tu prostě nebyli. Nebylo z čeho brát. Museli dát dohromady alespoň tyto drobty a pozvednout stát, který potom už dál mohli rozvíjet.

Takto postupovali za Stalina. Napřed využili to, co měli ze stávajícího vzdělávacího systému, a potom za chodu ten vzdělávací systém měnili a přizpůsobovali řídicích úkolům. Cíl rozvoje společnosti tu byl, takže bylo možné měnit i společnost.
Proto ti takzvaní konceptuálové, kteří říkají:
„Z toho nic nebude, dokud nezměníme vzdělávací systém“. Vůbec nechápou procesy řízení. Nikdy nezměníte vzdělávací systém, jestliže nezačnete řídit, jestliže nebudete vstupovat do řízení.

Co je tedy třeba dělat?

To, co neměli k dispozici bolševici a co máme teď my. Mám na mysli bolševiky z doby Stalina.

A co teď máme my?

Máme metodologii, Koncepci sociální bezpečnosti. Na základě této metodologie můžeme vzít jakoukoliv faktologickou znalost bez ohledu na její původ a dále ji zapracovat do té koncepce řízení, kterou daný člověk konkrétně uplatňuje. Takto to je!

Proto se samozřejmě nikdy nedočkáme toho, že nám někdo něco změní. Tím horším směrem nám už vzdělání změnili. Jakmile zemřel Stalin, tak hned to sovětské vzdělání začali poškozovat. A teď už jsme došli přímo do amerických standardů.

V daném případě je tedy záchrana tonoucích v rukou samotných tonoucích.

Když si osvojíte metodologii, to znamená teorii Koncepce sociální bezpečnosti, můžete potom začít s klidem pracovat s jakoukoliv faktologií a nebude už důležité, jaký učitel vám ji sdělí, protože ta znalost přijde a vy si ji vyhodnotíte a začleníte do svého systému.

38:56

Druhá otázka právě souvisí… Mám teď na mysli dospělé lidi, školní vzdělání má svá specifika. Druhá otázka právě souvisí s americkým vzdělávacím systémem. Sergej, ten druhý „Sergej USA“, jak se nazval, píše: Když jsem se podíval na sérii dokumentárních filmů Poslední zvonění od Konstantina Sjomina a Jevgenije Spicina, lépe jsem porozuměl tomu, v jakém stavu je vzdělávací systém a přesněji řečeno, jak je cílevědomě likvidován. Podle slov autorů a účastníků filmu za tohoto stylu jeho reformování náš stát čeká krach a rozpad v průběhu maximálně 10-15 let.
A tak se ptám, proč stejný vzdělávací systém, který funguje v USA již několik desítek let, a konkrétně autoři filmu uvádějí příklad z amerického časopisu z padesátých let, kde již tehdy novináři psali o zhoubnosti amerického vzdělávacího systému, dosud nevedl ke krachu USA?
Jen díky tomu, že USA jsou metropolí a odčerpávají tak mozky z jiných států?

Ne, není to jen díky tomu. Ale proto, že v USA je JINÝ vzdělávací systém. Chybou kolegy, který tuto otázku pokládal, je to, že si toho nepovšimnul.
Ta věc se má tak, že v USA, ve státech takzvaného předního západního světa funguje vzdělání pro všechny a vzdělání pro elitu.

Plně se degraduje vzdělání určené pro všechny, pro dav, zatímco své lidi, své odborníky vzdělávají v elitních vzdělávacích institucích, kde jsou jim předávány konkrétní, fundamentální znalosti a v první řadě ty o řízení sociálních procesů. Přičemž úzce specializované odborníky a v něčem talentované vševědy nepřipravují ani tak uvnitř, jako je spíš shromažďují z celého světa díky svému systému řízení.
A vzhledem k tomu, že USA mají být přeformátovány, nesmí tam mít široké masy žádné významnější znalosti, aby nedokázaly čelit své vlastní likvidaci a nedokázaly zorganizovat své vlastní řízení, které by vstoupilo do konfrontace s řízením uplatňovaným z nadnárodní úrovně globálními elitami.
I státní elity mají zájem na tom, aby národ byl nevědomým dobytkem ve všem závislým na nich.

Co se týká Ruska, tak u nás byl vytvořen systém všeobecného rovnocenného vzdělání.
Jiné tu prostě není.
Aby získali elitářské vzdělání, jezdí na Západ, kde jsou vychováváni elitáři. Jenže i tam je vzdělávají jako dobytek. To jen tady u nás si myslí, že jsou elitou. Pro ně jsou tam jen dalším dobytkem, proto ani tam nezískají normální znalosti.
Oni nemají to postavení, aby jim někdo poskytnul ZNALOSTI a obzvláště ty o řízení složitých sociálních supersystémů.

A proto žádné národní elity, které své řídicí kádry nechávají vzdělávat tam, na Západě, žádné takové znalosti nezískají a jsou vždy závislé na nadnárodním řízení.
Jen se podívejte na Saúdskou Arábii, Katar, Kuvajt… Na koho chcete. Těm nic vzdělání v anglických univerzitách nedalo, vůbec nic, jen to, že teď pracují výlučně pod řízením z Londýna.

Stejná tuzemská národní elita je v Londýně vychovávána i z té naší takzvané „elity“, která si o sobě myslí, že je elita. A ta potom v dobré víře ničí naše všeobecné vzdělání, takže si podřezává větev, na které sama sedí.
Jakmile bude naše všeobecné vzdělání zničeno, nebude už západní páníček naši tuzemskou elitu potřebovat a její osud bude daleko horší než osud zbytku obyvatelstva, protože jich je méně.

Neboť Západ, který bude chtít udělit lekci, bude drtit právě je tak, že jim bude zatraceně horko. Budou rádi za hrůzný konec, aby se vyhnuli hrůze bez konce, to ale oni nechápou. Nechápou, že jsou upoutáni k Rusku, že mají svou budoucnost pouze do té doby, dokud tu je Rusko.

Takže USA jsou jako subjekt nadnárodního řízení světovým četníkem a nikdo v žádném případě neměl v úmyslu tam budovat nějaký ráj na Zemi. Jednalo se o propagandistický krok, o takové agitační středisko, kdy existoval americký způsob života versus sovětský způsob života.

A u nás byla životní úroveň cíleně pomocí řízení stlačována dolů, komfort tedy neustále… Znemožňovali nám, aby náš život byl komfortní a to zcela cílenými kroky, které podnikala strana trockistů, jež nastoupila do vedení po Stalinově smrti v čele s Chruščovem, Brežněvem…
Ti zcela cílevědomě diskreditovali sovětský způsob života a socialistické zřízení. Zcela cíleně!

To, co tu bylo po Stalinovi, nemá nic společného se socialismem. Jednalo se o řízený úpadek socialismu, o přechodné období, kdy čekali, až tvůrčí potenciál mas klesne na nulu a budou souhlasit s přeformátováním svého státu.
Jak se to přesně stalo v době přestavby. Takže mluvit v tomto případě o socialismu a sovětské moci není na místě a to jak s ohledem na dobu Chruščova, tak i Brežněva.

Všechno, co bylo pozitivní za jejich vlády, byl pozůstatek z doby Stalina. To už jen dobíhalo to, co se rozběhlo za Stalina. Za pouhých… Kolik?
Za pouhých 12 let po Velké vlastenecké válce jsme již dokázali vypustit družici a to díky našemu vzdělávacímu systému. Proto také byli Američané nuceni...
Oni přeci přiznali, že naše vítězství v oblasti vesmíru nám zajistila sovětská škola!
A vůbec celý rozvoj SSSR zajistila sovětská škola.

Proto pro ně také hned vyvstal úkol, aby tam u nich kvalitu vzdělání zvyšovali a dokázali tak čelit SSSR, dokud se jim ho nepodaří rozložit zevnitř.
A v SSSR naopak rozjeli procesy degenerace. To právě proto u nás pak okamžitě začali vyklešťovat poskytované vzdělání. Místo dostupného a dobře promyšleného stalinského vzdělávacího systému, který bylo jen potřeba dále rozvíjet, ho začali vyklešťovat.

Například se navyšovala míra faktologie a snižovala míra metodologie.
Jakmile zemřel Stalin, tak okamžitě zrušili výuku logiky, psychologie. To se u nás tehdy žáci učili! Je jasné, že potom byli tito žáci konceptuálně mocní a dokázali svou koncepci uvádět do života.

To se ale projevilo pouze v době stagnace a výsledkem byl vznik Koncepce sociální bezpečnosti. Zákon času. Bohužel je to tak.
Projevila se tu ta jáma, kterou zařídili trockisté. Mohli jsme být už úplně někde jinde a jít kupředu.

Do roku 1970 Západ se Sovětským svazem prohrál jak ideologicky, tak i ekonomicky. Pouze zrada sovětského vedení zajistila, že nebyl Západ nucen integrovat se do SSSR, že nezačalo být budováno normální socialistické soužití po celém světě, ale že naopak SSSR začal svými zdroji podporovat svého hrobaře – USA.
A mise Sojuz-Apollo nebyla ničím jiným než přesunem našich vesmírných technologií do USA. Jinak by vesmírná oblast v USA zašla na úbytě už tehdy. A ještě mnoho podobného udělali, protože naše sovětské vedení chtělo zaprodat náš stát do otroctví a sami se chtěli stát otroky západního páníčka. Horoucně si to přáli. Jak Chruščov, tak i Brežněv.
Stačí se podívat na všechna jejich vystoupení a na všechny jejich činy.

- Můžu jen dodat, že podrobněji se o tom dočtete v knize Valerije Viktoroviče O světě křivých zrcadel v kapitole Západ a SSSR, O tom, jak ve skutečnosti probíhala studená válka.

Bohužel tam není uvedeno zdaleka všechno, je to pouze náčrt celé té věci.
Ať už se podíváte na jakoukoliv oblast, prostě jakoukoliv, všude se dělo to samé. Všude. V SSSR byly spouštěny degradační procesy a jeho zdroje byly přesouvány na podporu Západu.

49:16

Přišlo nám celkem hodně otázek na to, jak vypadá situace v konceptuálním hnutí. Přečtu jednu takovou otázku od Andreje. Dobrý den. V praxi se přívrženci Koncepce na základě svých znalostí Koncepce sdružují do virtuálních kolektivů, které za svou autoritu přijímají tu či onu veřejnou osobnost z „Koncepce“. Jakmile potom ta či ona veřejná osobnost z „Koncepce“ zemře, dojde v hnutí přívrženců Koncepce tvořeném virtuálními kolektivy okamžitě k rozkolu a rozbrojům, což vede k degradaci celého hnutí přívrženců Koncepce a k přeměně virtuálních kolektivů přívrženců Koncepce ve virtuální sekty. Otázka:
Co myslíte, jsou v tomto stabilním algoritmu vždy vinni ti přívrženci, kteří „kvůli své hlouposti nesprávně pochopili texty Koncepce“, nebo samotné texty, na jejichž základě dochází ke stabilní degradaci přívrženců Koncepce v sekty na virtuálních strukturách?

Kategoricky nesouhlasím s autorem prakticky ani v jednom z jeho tvrzení. On popsal jakýsi okrajový proces. Já pozoruji zcela jinou statistiku.

A k té otázce textů Koncepce.

Když jsem mluvil o tom, že doporučuji práce vnitřního prediktoru SSSR do června roku 2018, tak jsem tím vyjádřil názor velkého množství lidí, kteří když si na základě svých znalostí teorie a metodologie přečetli to, co bylo zveřejněno v té zprávě K současné situaci, řekli:
„Pánové, co to má být? Jak se to mohlo stát? Jak tohle můžete prezentovat jako Koncepci sociální bezpečnosti?“

O čem jsem…
Tak zaprvé je nutné znát dvě základní věci.
K absolutně žádnému rozkolu mezi Pjakinem a skupinou vnitřního prediktoru nedošlo.
Žádný rozkol uvnitř skupiny vnitřního prediktoru SSSR není a být nemůže, to je zajištěno metodologií.
Jedná se o jiné procesy a někdo se je prostě snaží narazit na známé obrazy. Já vůbec nejsem proti tomu, aby se lidé seznámili s těmi texty, zcela naopak.
S těmi texty zveřejněnými po červnu roku 2018.

Vždyť oč zde jde?

S ohledem na ty osobnosti a podobně.

Ještě jednou, o jakou se zde jedná situaci?

To se přímo týká těch virtuálních skupin, které se prý mění v sekty. Ve skutečnosti se ohromné množství lidí, prostě ohromné množství lidí do žádných takových sekt nesdružuje a ani si nevolí žádnou autoritu. Funguje to na zcela jiných principech.

Kde se berou takové skupiny?

Problém je v tom, že když člověk narazí na práce vnitřního prediktoru SSSR a život ho donutí trochu na sobě zapracovat, takže se začne učit teorii, která je pro něj nová, tak si z toho odnese nějaké teoretické znalosti, na základě kterých rozpozná funkční metodologii a pochopí, že na tomto základě může efektivně budovat svůj život, že to může posloužit jeho osobním zájmům a s tím se ztotožní.

A dále pro něj ta situace vypadá následovně.
Čte další práci, třeba K současné situaci, ano? A řekne si: „Vše je to v pořádku, to vše vysvětluje.“ A potom se rozhodne:
„Nač budu utrácet svůj čas, kterého mám i tak velice málo, abych se dál učil teorii?
Když díky čtení prací vnitřního prediktoru budu zároveň získávat i teorii, protože ta teorie je obsažena v tom, co získávám z faktologických prací?
Z prací K současné situaci, z jiných prací. Takže teorie přijde sama sebou?“

Obzvláště, víte, s tím jsem se setkal nejednou. Lidé začnou číst nějakou rozsáhlejší práci:
„Oj, tohle je teoretická část, to je moc těžké. To teď nechám být a někdy se k tomu dostanu. Někdo mi to potom vyloží, nebo mi napoví. Popovídám si o tom s kolegy.“
A obzvláště je-li někde ve skupině. Jeden něco poví, druhý mu odpoví. A ve výsledku:
„Ano, já to všechno vidím. V teorii se neustále zlepšuji, následuji v tom vnitřní prediktor. Vždyť jakmile si něco přečtu, tak jsem zase o něco chytřejší.“

Jenže by to mělo být naopak. Teorie nesmí být pouze přílohou k faktologickým znalostem. Teoretické znalosti musí přicházet v předstihu a ty si člověk musí nastudovat, tu teorii, aby si rozuměl se všemi.
A jak to potom vypadá v tomto případě?
„Já jsem si zvyknul důvěřovat značce vnitřní prediktor SSSR. Všechno je to v pořádku, normální, normální… A najednou nějaký Pjakin řekne: „Ne, tohle ne. Tohle je v pořádku, tuto teorii vám doporučuji a to co je tam, nad tím se zamyslete.“

Já přece mám zájem na tom, aby si každý člověk, každý člověk přečetl práce, které vyšly po červnu 2018. Velice pečlivě přečetl. Vzal si ty předchozí práce do června 2018 a porovnal si, jak je v nich s ohledem na teorii zpracovaná ta či ona otázka, se zaměřením výslovně na teorii v jejím souhrnu!
A potom si na základě toho učinil vlastní závěr a řekl:
„Pjakin nemluví pravdu. Já jsem si to přečetl a přesvědčil jsem se o tom.“
No prosím. Když potom znovu přijde na věc, budete už vědět, co a jak. Není důležité, od koho informace přišla. Slyšeli jste ji? Zhodnotili? Zaujali jste k ní určitý postoj? Vy sami jste plně odpovědni za svůj budoucí osud.

Jestliže jste si tedy osvojili teorii a to, co je vyloženo v pracích do června 2018 a po tomto datu se vám zdá stejné, je to vaše osobní hodnocení se všemi následky, které z toho vyplývají.

Našli jste nějaký věcný rozpor?

Tak zase musíte zaujmout svůj postoj k tomuto rozporu, a to nezávisle na tom, co říká Pjakin. Takto to totiž je. Zda má Pjakin pravdu nebo ne… To není to, co byste měli řešit. Musíte sami vyhodnotit, jak jste na tom s teorií, abyste nebyli pěšáky v cizích rukou. Teď každý člověk, který o sobě prohlásí, že je přívržencem Koncepce sociální bezpečnosti už nemůže, prostě nemá právo osvojovat si teorii až na posledním místě. A čekat, že se najde člověk, a není důležité, jak se jmenuje, který řekne, že teorie tady a teorie tady SE LIŠÍ.

Každý se musí dostat na takovou úroveň, aby byl schopen udělat si názor sám. Zda se jedná o stejnou teorii, nebo se liší.

Proto ještě jednou opakuji, že žádný konflikt s vnitřním prediktorem Pjakin neměl, nemá a mít nebude. Žádný rozkol ve vnitřním prediktoru nebyl, není a nebude. Jedná se o procesy jiného řádu, a o tom zatím veřejně mluvit nemohu.

Jestliže se ale přizpůsobujete známým předlohám, aniž byste se pokusili ujasnit si, co je podstatou, znamená, že se vyhýbáte řešení problému:
„Oj, Pjakin vystoupil proti vnitřnímu prediktoru.“ Nevystoupil a dělat to nebudu. Já jsem se k té věci vrátil, protože bylo v poslední době opravdu mnoho otázek a je už to nutné uzavřít.

A k té otázce, kterou jste přečetl.

Problém není v tom, že by potíže těch lidí spočívaly v textech Koncepce sociální bezpečnosti. Problém těch lidí je v tom, že se v určité chvíli rozhodli, že teorii hodí za hlavu a spolehnou se na nějakou autoritu nebo na vykladače té teorie. To ale není nic, čím by se měl vyznačovat přívrženec Koncepce sociální bezpečnosti, ten musí pracovat sám na sobě a osvojovat si teorii.

Potom už nebudete posuzovat osobnosti, ale teoretické teze a jejich shodu se životem. To je to, oč se snaží vnitřní prediktor a oč se snaží i Pjakin. Jen o to, abyste pracovali sami na sobě a osvojovali si teorii. Jak říkal soudruh Stalin: „Bez teorie nám hrozí smrt!“

A z čeho mám radost?

Že tato otázka poukazuje na dlouhé ocasy (statistického) rozložení a ne na hlavní trend. Většina lidí zcela správně zareagovala na tu analytickou zprávu, která vyšla v září i na to další. Moje výzva kolegům byla bohužel ignorována, ale to neznamená, že by se život zastavil.
Nesmíte hledat autority, ale pracovat na sobě, na svých znalostech a osvojovat si teorii řízení složitých sociálních supersystémů.

A tato teorie je vyložena v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do června 2018.

A co bylo zveřejněno po červnu 2018, si už každý musí vyhodnotit sám na základě těch znalostí, které vám doporučuji. A já mám opravdu veliký zájem na tom, aby si lidé ty práce přečetli, ty zveřejněné po červnu 2018, ale s jednou podmínkou, že všechny teoretické teze budou posuzovat na základě těch, které byly zveřejněny do června 2018.

Je to těžké, je to pracné, je toho mnoho, ale to promiňte, studium znamená práci, a jestliže si někdo myslí, že jeho studium skočilo společně s ukončením školy nebo vysoké, tak se plete. Učit se musíte celý život. A jestliže se někdo chce stát konceptuálně mocným a bránit zájmy své a své rodiny, tak je prostě povinen se neustále učit a osvojovat si nové znalosti a obzvláště znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů, abyste se nestávali rukojmími cizích řídicích rozhodnutí, která se mohou projevit i na kvalitě vašeho osobního života a života vaší rodiny. Proto…

- To byla poslední otázka?

Proto jsem vždy vyzýval a vyzývám k tomu, aby si lidé osvojovali TEORII!
Mluvím o tom neustále. Musíte si to osvojit, naučit se to tak, abyste ty znalosti sami uměli použít, naučit se, jak je řízena společnost, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. Tyto znalosti vám pomohou ubránit zájmy své a své rodiny a zajistit si mírové nebe nad hlavou.

Pomůže vám to přežít v konkrétních podmínkách, protože vám to pomůže uvidět ta východiska z krize, která jste do té doby neviděli, protože jste tyto znalosti neměli. Často se mě ptají, jaké mají používat zdroje, aby také byli schopni takto věci analyzovat. Pochopte to konečně.
Jestliže nebudete ovládat metodologii, tak nevšímavě projdete okolo těch nejdůležitějších znalostí a informací v jakémkoliv zdroji. Jestliže ovládáte metodologii, tak pro vás vůbec nebude tak důležité, odkud ty informace budete čerpat. A k jakýmkoliv informacím, ke kterým vám chybí odborná příprava, najdete odbornou radu na každém odborném fóru.

Ale k tomu musíte znát Dostatečně všeobecnou teorii řízení, protože to je jazyk mezioborové komunikace. Jestliže nebudete znát Dostatečně všeobecnou teorii řízení, tak nedokážete pochopit, o čem to mluví lékaři, o čem jaderní inženýři nebo letečtí inženýři.
Jestliže si však osvojíte DVTŘ, tak dokonce i v případě, že ti lidé mluví jiným jazykem, dokážete najít klíč k pochopení jejich informací a zapracujete-li na tom trochu, tak dokážete všem těm procesům porozumět. To znamená, že si musíte osvojit teorii, a potom už pro vás nebude důležitá žádná osobnost.

Vy jste osobnost a dokážete být zcela samostatnými a plně funkčními. Vy zpracováváte všechny informace, které se k vám dostanou, to vy formujete vektor cíle vaší rodiny, vy ji zabezpečujete zdroji a jdete tak kupředu. A samozřejmě se budete snažit o to, aby okolo vás byl mír a klid.
Proto ještě jednou opakuji.

Pamatujte si, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou. Buďte konceptuálně mocní. Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.
Buďte šťastní.