Jurij Muchin
Plán "Barbarossa"
Jak bylo uvedeno dříve, pro porážku Rudé armády a vítězství nad SSSR Němci zpracovali plán "Barbarossa". Podle toho plánu jejich vojska spolu s vojsky jejich spojenců zasadila 22. června 3 údery - dva pomocné a jeden hlavní. Na severu německá vojska, mající v sestavě 4. tankovou skupinu, zasadila úder ve směru Riga a Tallin s cílem zatlačit k moři, obklíčit a zničit vojska sovětské Severozápadní fronty. Na jihu se úderem na Kyjev a Oděsu spojenými německými a rumunskými jednotkami předpokládalo obklíčit a zničit zásadní část sovětské Jiho- a Jihozápadních fronty. Hlavním úderem Němci plánovali zničit sovětskou Západní frontu, vedenou zrádcem Pavlovem, a tím si otevřít cestu na Moskvu.
Vojenským specialistům byl plán Němců jasný. Britský vojenský teoretik John Fuller vysvětloval ve svých pracích, že pro vítězství nad SSSR ".. je především třeba obsadit Moskvu. Jako Paříž je centrální úzel všech železničních cest Francie, tak i Moskva je centrální uzel železniční sítě Ruska. V roce 1914 kvůli tomu, že Němci neobsadili Paříž, došlo ke katastrofě na Marně. V r. 1942 jak uvidíme níže, neúspěch pod Moskvou vedl ke katastrofě na Volze. Pokud by se Moskva nacházela v rukou Němců, pak se by strategickým bombardováním Vologdy, Buja, Gorkého, Armazasa a Penzy, nacházejících se do vzdálenosti 250-300 mil od Moskvy, a tím lehce dosažitelných pro bombardéry, podařilo nejen zastavit zásobování z Archangelska a asijských částí Ruska, ale i přivést do chaotického stavu dopravu na železnici centrální části Ruska, a možná zastavit kompletně železniční transport."
Ale plán "Barbarossa" selhal, a byla to první neúspěšná operace Němců za první dva roky války. Příčina byla v tom, že Sovětská vláda a Stalin velmi dobře viděli přípravu Němců k válce a připravovali k ní armádu. Byla provedena skrytě částečná mobilizace, z východu se přemístily k západním hranicím nové armády a týden do začátku války jim dal generální štáb pokyn k uvedení do bojové pohotovosti, poodejít od hranice k obranným liniím, vytvořit minová pole, zákopy, opevnění, rozmístit letectvo na polní letiště. Na severním a jižním úseky fronty byly tyto úkoly splněny, ale v centru zrádce Pavlov, jak jste mohli číst v jeho výpovědi, nepřivedl vojska do bojové pohotovosti k odražení německého úderu a vydal Němcům sovětské vojáky na porážku.
Podlost stranických bossů
A nyní se vraťme ke Stalinovi a připomeňme, že v roce 1956 na XX. sjezdu strany stranická nomenklatura KSSS ústy Chruščova vyhlásila, že represe roku 1937, které zachránily Rusko před zánikem, jsou údajně zločinem Stalina. Generál Pavlov, například, byl rehabilitován už v roce 1957. Pojďme se zamyslet a pokusit pochopit ty principiální vývody, které z toho faktu vyplývají. Jsou dva.
Za prvé. Partijní nomenklatuře bylo z nějakého důvodu třeba zdiskreditovat Stalina, přičemž protože na jeho obranu se nikdo nezvedl, pak to bylo třeba nejen Chruščovovi, ale všem stranickým bossům. Zapamatujme si tento bod (Berija v roce 56 už nežil, byl zavražděn v roce 53, p.p.).
Za druhé. Stalin se nacházel v čele SSSR skoro 30 let a za tu dobu přijal stovky tisíc hospodářských, vojenských, kádrových a jiných rozhodnutí. Při takovém množství rozhodnutí mohly skutečně být stovky chybných, které by při potřebné vůli mohlo jít vyložit jako zločiny. Ale straničtí funkcionáři se vydali neuvěřitelnou cestou - oni byli nuceni označit zásluhu Stalina jako jeho zločin. O čem ten fakt hovoří? Jen o jednom, že partijní funkcionáři nebyli schopni v 30 leté činnosti Stalina najít nic, co by ho diskreditovalo.
Za 10 let vlády Chruščova partijní věrchuška bez problémů našla důvody ho odstranit a obvinit z poškozování SSSR: kvůli celině, kvůli tupému pěstování kukuřice na severu, kvůli špatné reorganizaci státního aparátu, vojenským reformám atd. (viz text Sidorova níže!, p.p) A pro Stalina si museli i při 30 letech jeho vlády vymyslet takovou podlost, která se nesmazatelně zapsala do paměti nejen všem delegátům XX. sjezdu, ale každému komunistovi.
Uhádnete, jak představili všechny stoupence Stalina? Jako tupý a zbabělý dobytek, který Stalin vyděsil natolik, že začali ze strachu ze smrti páchat zločiny, aby se mu zavděčili. Člen Politbyra za Stalina a stoupenec Chruščova v diskreditaci Stalina A.I.Mikojan, se pokoušel vysvětlit čínským komunistům své chování a napsal maršálovi Pen Dechuaj: "Kdyby někdo z nás promluvil dříve, odpravili by nás na onen svět". - na což mu čínský maršál odpověděl: "Jací jste komunisté , když se tak bojíte smrti?"
Stupeň podlosti stranické nomenklatury, kam musela klesnout v pomluvení Stalina, se mnohokrát zvětšila tím, že ta věrchuška velmi dobře věděla, že ne Stalin, ale oni, tehdejší sekretáři obkomů, byli iniciátory té části represí, ve které se odehrálo nejvíce nespravedlnosti, že ne Stalin, ale oni vynášeli nespravedlivé rozsudky, že naopak Stalin je držel na uzdě, a oni chtěli zabíjet stále více a více. Podívejme se například na tento dokument.
«ЦК ВКП(б) — товарищу Сталину И. В., 10 июля 1937 г.
Сообщаю, что всего уголовных и кулацких элементов, отбывших наказание и осевших в гор. Москве и Московской области, учтено 41305 чел. Из них уголовных элементов учтено 33436 чел.
Имеющиеся материалы дают основание отнести к 1-й категории уголовников 6500 чел. и ко 2-й категории — 5272 чел.
Кулаков, отбывших наказание и осевших в г. Москве и районах области, учтено 7869 человек.
Имеющийся материал дает основание отнести из этой группы к 1-й категории 2000 чел. и ко 2-й категории — 5869 чел.
Комиссию просим утвердить в составе: тт. Реденс — Нач. Управления НКВД по М.О., Маслов — Зам. прокурора Московской области, Хрущёв Н.С. — Секретарь МГ и МГК с правом, в необходимых случаях, замены т. Волковым А.А. — вторым секретарем Московского Горкома.
Секретарь МК ВКП(б)
Н. Хрущёв».
«CK VKS(b) — soudruhu Stalinu I. V., 10 července 1937 r.
Informuji, že všech kriminálních a kulackých elementů, kteří si odpykali trest a usadili se ve městě Moskvě, je 41305 osob. Z nich kriminálních elementů - 33436 osob.
Existující materiály dávají podklady k přiřazení k 1. kategorii kriminálníků 6500 osob a ke druhé kategorii - 5272 osob.
Kulaků, kteří si odbyli trest a usadili se v Moskvě, je 7869 osob. Materiály dávají podklady pro vztažení 2000 osob z této skupiny k 1. kategorii a ke druhé kategorii - 5869 osob.
Prosím potvrdit komisi v sestavě: tt. Redens — Náčelník Řízení NKVD, Maslov — náměstek prokurátora Moskevské oblasti, Chruščov N.S. — Sekretář MG a MGK s právem, v nutných případech, záměny t. Volkovem A.A. — druhým sekretářem Moskevského Gorkomu.
Sekretář MK VKS(b)
N. Chruščov».
(Pozn.: "první kategorie" znamenala zastřelení, "druhá kategorie" pak deportaci do pracovních táborů.)
Obraťte pozornost na dva momenty. Soudy z náčelníka NKVD, prokurátora a sekretáře obkomu (oblastní komise) se nazývaly "zvláštní trojkou" nebo jednoduše "trojkou". A Chruščov, navrhuje personální složení trojky, ji z nějakého důvodu nazývá "komisí". Proč?
Protože v okamžiku žádosti Chruščova o povolení represí ani Politbyro, ani Stalin ještě o nich nepřijali rozhodnutí a pochopitelně ještě neurčili název represivního orgánu - Stalin ještě vše rozmýšlel. A příkaz NKVD o počátku represí a o tom, kdo je bude dělat a jak ten soud nazývat, se objevil teprve 20 dní poté, co Chruščov žádal pro sebe povolení zastřelit prvních 8500 lidí.
Represím, opakuji, podléhali nejen kriminálníci a kulaci, ale i členové povstaleckých, antisovětských a nacionalistických organizací, kteří pokračovali v antisovětské činnosti, a členové bělogvardějských organizací, politických skupin atd. a Chruščov prosí jen z prvních dvou kategorií "páté kolony" - kulaků a zločinců - popravit 8500 lidí. A 30. července 1937 mu bylo povoleno popravit jen 5000 členů "páté kolony" všech kategorií, a vyslat (do prac. táborů, p.p.) 30 tisíc. Všimněte si krvelačnosti Chruščova a jeho strachu ze svobodných voleb. On i následně žádal o povolení zvýšit pro Moskvu limity pro popravy a deportace a nakonec těch 8500 lidí postřílet nechal.
A zde je stoupenec Chruščova, A.I. Mikojan, který přesvědčoval čínské komunisty, že kdyby vystoupili proti represím, Stalin by ho obratem postavil ke zdi, a proto čestný Mikojan byl vynucen mlčet. Ne, nemlčel Anastas Ivanovič, kandidující do Nejvyššího sovětu za Arménii, ale naopak - křičel:
«ЦК ВКП(б), т. Сталину, Наркомвнудел, т. Ежову.
…Для действительной очистки Армении просим разрешить дополнительно расстрелять 700 человек из дашнаков и прочих антисоветских элементов. Разрешение, данное на 500 человек первой категории, уже исчерпывается.
Микоян, Маленков, Литвин».
«CK VKS(b), s. Stalinu, a komisaři vnitřních záležitostí, s. Ježovu.
…Pro skutečné očištění Arménie prosíme o povolení popravit navíc 700 lidí z dašnaků a antisovětských elementů. Povolení, vydané na 500 lidí první kategorie, bylo už vyčerpáno.
Mikojan, Malenkov, Litvin».
Ještě jednou poznamenám. Chruščov, Mikojan, Malenkov a stovky dalších jejich kolegů si nemohli neuvědomovat, že kydáním na Stalina se stávají zmetky nejvyššího stupně, takovými, že jim muselo být stydnou podívat se na sebe do zrcadla. Ale přesto do toho šli. Proč?
Kult osobnosti
Chruščovci na to mají standartní odpověď - proto, protože bylo nutné pro komunisty odhalit a zlikvidovat kult osobnosti Stalina, aby byla v budoucnu strana vždy řízena kolegiálně, a ne jedním člověkem, který přinutil všechny schvalovat jeho rozhodnutí. Jinými slovy, chruščovci údajně nechtěli dopustit, aby po XX. sjezdu někdo nutil spisovatele zveličovat sebe v románech a pověstech, řežiséry - ve filmech, historiky - jejich dílech atd.
Proto se pojďme podívat na to, jak Stalin nutil ostatní oslavovat svou osobu.
Přede mnou leží vydání časopisu "Krasnoarmejec", vydávaného Hlavním politickým řízením Rudé armády, tj. vydání hlavního časopisu pro vojáky té doby. Leží přede mnou ročníky 1943 a 1944. Probíhala válka a, sami chápete, čekal jsem v hlavním časopise pro vojáky nejméně v každém čísle portrét Vrchního velitele - to je byť ne povinnost pro bojující armády jakýchkoliv zemí.
Podpora svého vrchního velitelea a diskreditace velení protivníka - to je jedna ze základních metod bojové vojenské propagandy. Poznamenám, že německý televizní týdenník té doby začínal každý pořad ukázáním Hitlera nebo vůdců spojenců Německa.
V každém z 24 čísel "Krasnoarmejce" za daný rok bylo 50 fotografií nejrůznějších lidí: ot řadového vojáka do maršál Žukova, od spisovatelů do generál-plukovníka Chruščova, od pracujícího do bývalého nepřítele národa, inženýra Ramzina. Zdálo by se, nebylo by těžké najít v časopise místo pro portréty Stalina.
Takže, po prolistování ročníku 1943 a shlédnutí téměř 1200 fotografií jsem zjistil, že redakce našla pro portrét I. V. Stalina místo jen jedenkrát - jeho kreslený portrét ozdobil verše k příležitosti 25. let od založení Rudé armády.
V roce 1944 glorifikace Stalina trochu vzrostla: portrét Stalina je na obálce prvního čísla; dále se nachází v dubnovém čísle, věnovanému 25. výročí samotného časopisu; jeho portrét je i v říjnové čísle, ve kterém je armádě zadán bojový úkol Vrchního velitele: "Zničit nepřítele v jeho doupěti!" - a nakonec, jeho portrét je v prosincovém čísle u příležitosti 65. let samotného Stalina, o čemž se mimochodem samotný časopis nezmiňuje. A tohle má být kult osobnosti a strach tvůrčí inteligence před Stalinem??
Nu a nastoupila chruščevovská svoboda, kult osobnosti Stalina byl rozprášen, do médií se nahrnuli "šedesátníci". Beru do ruky tehdy vydanou "Historii Velké vlastenecké války Sovětského svazu. 1941 - 1945", otevírám třetí svazek vydán v roce 1964, popisující zhruba tutéž periodu války (konec roku 1942 a rok 1943). Je v něm 148 fotografií, včetně jedné fotografie Stalina - nemohli ho vyříznout ze společné fotografie s Rooseveltem a Churchillem z krymské konference. A na sedmi z těch 148 fotografií a kreseb je hlavní bojovník s kultem osobnosti, skromný člen Vojenské rady fronty v ty roky, generál-plukovník N. S. Chruščov.
Když srovnáte ty cifry - jedno foto z 1200 a sedm z 148 - začínáte chápat, proč všechny "svobodomilné" spisovatele, žurnalisty, historiky a básníky, kteří se za Chruščova hrdě nazývali "šedesátníci" a kteří si vydělávali očerňováním Stalina, dnes něžně nazývají «šestiděrasty».
Podstata totiž není v tom, že Stalin nutil ostatní jeho glorifikovat, a v prvé řadě v tom, že neumožnil rozkrádání.
Stalin překážel korupci
Ano, Stalin překážel stranickým bossům krást, a oni to nesli s velkou nelibostí. Dnes, když jsme mohli vidět, jak se zařídili bývalí straničtí bossové při perestrojce a rozpadu SSSR, můžeme chápat, jak zoufalí byli ti tehdejší. Měli ohromnou moc a s její pomocí mohli mít "vývar" všude, a prokletý Stalin jim stál v cestě. Například maršál Žukov. Vojevůdcem byl průměrným, ale "vorem" se ukázal vynikajícím. Po válce velel sovětským okupačním vojskům v Německu, a zdálo by se, měl by vynaložit všechny síly, aby z tam vzatého trofejního materiálu měl užitek celý sovětský národ, zvláště ty vdovy a sirotci, jejichž otcové zemřeli pod jeho špatným velením. Namísto toho Žukov začal hrabat pro sebe. Sesadili ho z funkce a převeleli velet Oděsským vojenským okruhem, ale koncem roku 1946 se ke Stalinovi dostala informace, že "bylo zadrženo 7 vagónů, ve kterých se nacházelo 85 beden s nábytkem. Při prověrce dokumentace se přišlo na to, že všechen nábytek patří Žukovovi." 197 předmětů z ušlechtilého dřeva, ořechu, višně a karelské břízy zhotovila Žukovovi německá nábytková firma "Albin Maj". Uběhl rok a vyjasnilo se, že nábytek je ve skutečnosti drobnost s tím, co si přivezl z Německa tento maršál-recidivista. Ministerstvo vnitra informuje Stalina:
"V noci z 8. na 9. leden byla provedena domovní prohlídka na dači Žukova, nacházející se ve vesnici Rubljokovo poblíž Moskvy.
Díky prohlídce bylo objeveno, že dva pokoje jsou proměněny ve sklad, kde se nachází ohromné množství zboží a cenností různého druhu. Například: drahých látek, hedvábí a dalších materiálů - celkem dohromady 4000 metrů látek.
- kožešin - sobolích, opičích, liščích a dalších - 358 kusů, z nich 35 kůží nejvyšší kvality
- luxusních koberců a gobelínů velkých rozměrů, vyvezených z Postdamu a dalších lokací - 44 kusů, část leží rozvěšena po stěnách dače, zbytek leží ve skladu. Zvláštní pozornost přitahuje koberec větších rozměrů, rozložený v jednom pokoji dači;
- cenných obrazů v uměleckých rámech - 55 kusů, rozvěšených v pokojích a částečně skladovaných ve skladu;
- luxusní stolní servisy - 7 velkých krabic
- unikátní lovecké zbraně firmy Holland-Holland a dalších - 20 kusů
Zasluhuje obrátit vnímání na prohlášení pracovníků, provádějících prohlídku o tom, že dača Žukova je vlastně svého druhu antikvariát nebo muzeum, ověšená zevnitř různými cennými obrazy, přičemž je jich tak mnoho, že některé visí dokonce i v kuchyni. V ložnici Žukova visí nad postelí ohromný obraz dvou nahých žen.
Jsou to natolik cenné obrazy, které se vůbec nehodí k bytu, a musí být předány do státního fondu a nacházet se v muzeu....».
Všechny čtyři roky války pracoval lehký, oděvní a obuvnický průmysl SSSR prakticky jen na armádu. Národ věci obnosil, miliony neměli odpovídající obuv a oděv. Na co ti bylo Žukove, 4000 metrů látky? Chystal se otevřít oděvní fabriku?
Ale Žukovovi už vytvořili aureolu velkého velitele, nyní byla ta sláva součástí obranného potenciálu země - nepřítel se musel bát sovětských velitelů se zkušenostmi z druhé světové války. Proto se ohledně Žukova omezil Stalin na následující:
"1. Dát Žukovovi poslední varování, dát mu poslední možnost stát se čestným členem strany, důstojným velitelského postu
2. Sejmout Žukova z postu velitele Oděsského vojenského okruhu, přidělit mu nějaký menší okruh
3. Zavázat Žukova neprodleně předat do Státního fondu všechny nezákonně přisvojené předměty."
Lze se divit, že Žukov spolu s Chruščovem byli hlavní postavy kampaně očernění Stalina?
A generál-plukovín Tělegin, stranický komisař u Žukova, který měl v povinnostech sledovat, aby Žukov moc nekradl, namísto toho voroval spolu s ním, jen v menším měřítku. V roce 1948 dostal za rozkrádání státního majetku 25 let. Nu, a mohl se snad stranický boss z vězení dívat na Stalina jinak, než jako na proklatého tyrana?
...
- Perestrojka Chruščova
- G.Sidorov
S rokem 1956 první sovětská perestrojka začala čím dál tím více a přesvědčivěji nabírat sílu. Z jakého konce začal své destruktivní dílo Nikita Sergejevič? Pochopitelně, nejdříve se vypořádal s odkazem Stalina. Aby sovětští lidé přestali věřit v socializmus a propadli rozčarování, Chruščov razantně narušil jeho základní princip: "každému podle jeho práce". V Sovětském svazu byla plošně zavedena "uravnilovka": jakkoliv dobře bys nepracoval, dostaneš stále stejně. Druhý úder organizoval Nikita Sergejevič prostřednictvím zvýšení pracovních(výrobních) norem. Růst platů byl zmražen, zato pracovní normy začaly růst. Pracovní podmínky po celém Svazu začaly připomínat ty v pracovním táboře. Prakticky, se socializmem takovým, jaký by měl být, Chruščov skoncoval. Za "prokletého" Stalina jsi získal tolik, kolik jsis vydělal. Pokud jsi odpracoval za milión, zaplatili ti ho. A pracovní normy se měsíčně nezvedaly. Ony se zvedaly ve vztahu k instalaci nových výrobních kapacit, moderní techniky. Za Stalina platili na frontě dokonce vojákům. Sestřelil jsi letadlo - ber! Zneškodnil jsi tank, kromě vyznamenání tě čekala ještě i peněžní prémie. Jiná věc je, že mnoho z nich ty peníze nebralo, považovali to za nedůstojné. Ale stalinská vláda byly připravena platit, sama nabízela peníze. Za Chruščova se všechno od základů změnilo. Narušení jednoho ze základních principů socialismu vytvořilo stání aparát nového druhu, který namísto aby sloužil národu, považoval jej za prostředek uspokojování svých potřeb. Straničtí činitelé si začali žít "jako prase v žitě". Zvláště dobře se zařídila stranická věrchuška, fakticky nová třída sovětských vykořisťovatelů. Na Západě Sovětský svaz považovali stále za socialistický, ale ve skutečnosti chruščovský socialismus přijal formu státního kapitalismu. Základním příznakem kapitalistické společnosti je neustálý růst cen, přičemž i na zboží každodenní potřeby. Za Chruščova ceny začaly růst. Prostí lidé zírali a nechápali, co se děje. Proč stát přestal s obvyklým každoročním snižováním cen? S tím jarním snížením cen zboží prvotní potřeby, které probíhalo každoročně v letech 1947-1953 za Stalina? Hodně toho nechápali i sovětští vojáci: ihned po obnovení válkou zničeného národního hospodářství vzal Stalin kurz na vytvoření silné námořní vojenské flotily, silnější, než spojené námořnictvo USA a Západní evropy dohromady. Proč Rusko potřebovalo takovou flotilu? Za prvé, aby se nemuselo bát agrese mořských držav. A za druhé, pro vrácení Rusku, bez vážnějšího vojenského konfliktu, Ruské ameriky (Aljašky). Stalin takové plány měl a nijak zvlášť se s nimi netajil. Stalinští ekonomové přišli k závěru, že Sovětský svaz má dostatek ekonomických kapacit pro vybudování silné námořní flotily a že se to nijak výrazněji neprojeví na životní úrovni národa. Očividně, Nikitovi Sergejevičovi pomáhali ze Západu přijít k moci mimo jiné i proto, aby zorganizoval zničení tohoto pro Západ nejen nebezpečného, ale smrtelného projektu. A on se s tím úkolem velkolepně vypořádal: už hotové lodě byly sešrotovány a ostatní zůstaly na papíře. Když bylo se stalinovým projektem vytvoření silné mořské flotily skoncováno, Nikita Sergejevič se zaměřil na zničení letectva. Tento nepřítel vlastní země a vlastního národa začal demagogicky vyhlašovat, že když disponujeme silnými balistickými raketami, nepotřebujeme letectvo. Předtím J. Vissarionovič utratil množství peněz na vytvoření domácího leteckého průmyslu. Za něj bylo otevřeno více než deset konstrukčních kanceláří. Byly v nich konstruovány velkolepé domácí stíhače a frontové bombardéry, nemajíce ve světě obdoby. Po válce v nich začali vytvářet první domácí strategické bombardéry. V zemi fungovaly desítky leteckých závodů, závodů na letecké motory a přidruženou produkci. Před Nikitou Sergejevičem stál úkol všechen tento Stalinům odkaz zničit a udělat to za krátkou dobu, aby se ani vojáci, ani čestní politici a představitelé nestačili zorientovat. Generálové letectva vzpomínají, jak se velkolepé stíhače a bombardéry po stovkách posílaly na sešrotování. Někteří vojenští piloti, když to šílenství viděli, plakali jako děti. Všeho všudy za pět let Chruščov připravil zemi jak o mocné námořnictvo, tak moderní letectvo. Nyní se Západ mohl radovat. Co podpírá sílu říše? Především početná a moderní námořní flotila a převaha ve vzduchu. Díky armádní reformě Nikity Sergejeviče přišel Sovětský svaz o jedno i druhé. Ale nehledě na to, že se sovětských letectvem a námořní flotilou bylo skoncováno, první socialistická država na světě ještě stále disponovala silným finančním potenciálem. Sovětský rubl byl podložen zlatem a představoval americkému dolaru, nepodloženému ničím, vážnou hrozbu. Takový nepořádek, z pohledu západních stratégů, bylo třeba rychle napravit. A Chruščovovi byl zadán úkol: zbavit sovětský rubl jeho zlatého zajištění. Západní loutkáři mu očividně dodali plán operace. Plán to byl, to je třeba uznat, velmi efektivní a zajištěný ze všech stran. Chruščov začal likvidací zemědělství (p.p.: není vám to povědomé?). Pro všechny lžireformátory je tento krok stará prověřená klasika. Pokud země není schopná sama se uživit, musí kupovat potraviny za hranicemi a platit za ně zlatem a svými přírodními zdroji... Chruščovovy reformy byly tím úderem zemědělství, které přinutilo zemi hladovět. Najednou, z ničeho nic, byly tisíce vzkvétajících sovětských vesnic prohlášeny za nerentabilní a za krátké období byly z takové vymyšlené příčiny - zničeny. Zároveň s tím byly v roce 1958 zrušeny mašino-traktorní stanice (MTS). Nyní museli zemědělskou techniku udržovat a servisovat samotní kolchozníci. To přirozeně silně oslabilo ekonomický potenciál i bez toho ne moc bohatého sovětského venkova. První úder byl zasazen. Po zničení tisíců "neperspektivních" vesnic se začalo přirozeně nedostávat zemědělské produkce. Nyní bylo možné ospravedlnit vložení obrovských prostředků do kultivace celiny a zemí Povolží, jižní Sibiře, Kazachstánu a Dálného východu. Tak jeden problém dal vzniknout druhému: z jedné strany byly do tohoto nepromyšleného projektu nasypány ohromné peníze, z druhé, většina té nově kultivované země se za několik let proměnila v solné pláně a poušť. Co je to, pokud ne záškodnictví? Úder do zad vlastnímu národu? Mnozí politici a komunisté se pokoušejí Chruščova ospravedlňovat s tím, že prý to myslel dobře, jen ničemu nerozuměl.. Potom proč jeho hloupost byla tak výjimečně plošná? Proč, do čehokoliv se pustil, vždy naší společnosti škodil? Například jeho kukuřičný projekt. Kde v SSSR mohla růst kukuřice? Jen na jihu. A Chruščov požadoval, aby ji seli nejen v lesostepích jihu, ale i na severu. V jeho době vznikl vtip: "Tak co, bratři korjaci, sejeme kukuřici? Sejeme, - řekli korjaci, navlékáme do kožešin."
Nebo například financování sovětským zlatem desítek zahraničních komunistických stran? Když pochopili, že sovětský vláda "svým" dobře platí, kompartije začaly vznikat po celém světě. Rostly jako hřiby! A sovětské zlato teklo řekou do lačných rukou Afričanů, Asiatů a Latinoameričanů. Jakmile po sesazení Chruščova finanční řeka vyschla, zmizely i všechny ty virtuální strany... Překvapuje něco jiného: proč ty zločinné aktivity Nikitovi Sergejevičovi procházely? Vzniká dojem, že v jeho epochu existovalo v zemi spiknutí. Spiknutí ne tak proti Sovětskému svazu, jako proti ruskému národu a Rusku. Jak jinak vysvětlit, že Ukrajině byl Chruščevem dán Krym - odnepaměti ruská země, štědře politá naší krví, a Luganská a Doněcká oblast. Copak Krym Turkům z rukou vyrvala Ukrajina? To dokázal náš národ. Ale řekl někdo ve vládě Nikitu Sergejeviči "NE"? Jakoby toho bylo málo, Čečně byl předán levý břeh Těreku. Odnepaměti kozácké země. A Kazachstánu - celý jih Sibiře.
Probíhalo obrovské okradení Ruska. A nikdo v Kremlu tomu neodporoval. Otázka - proč? Jasná odpověď nebyla do dnešního dne nalezena. Vše bylo provedeno postupně a tiše. Bez povšimnutí, plánovitě. Teprve nyní je jasné, co bylo vzdáleným cílem. Za prvé, odebrat Rusku úrodné jižní země. Proměnit ho v chladný severní stát, ekonomicky závislý na jižních sousedech. A za druhé, kvůli bezproblémovému ovládnutí těch nejlepších území bez války, po rozpadu Sovětského svazu. Což se při druhé perestrojce i stalo. Po chruščovsku se zatím nepodařilo skoncovat s Kurilami. Nikita slíbil tři ostrovy Japonsku, ale dát je už neuspěl. O ty ostrovy má Rusko s Japonskem do dneška teritoriální spor, ale Japonci mají naději že v současné, už třetí ruské perestrojce jim připadnou, protože ti, kteří se snaží zničit Rusko, je zahrnuli do bodů programu přehodnocení výsledků druhé světové války. Úder, který byl Rusku zasazen chruščevskou perestrojkou vojenskému potenciálu a ekonomice byl obrovský, ale ne smrtelný. Smrtelným se stalo něco jiného: změna ve vědomí sovětského člověka. Chruščovské reformy, především uravnilovka a současně privilegované postavení stranicko-hospodářkých představitelů vedly k tomu, že duchovní hodnoty určité části sovětské společnosti se posunuly ne v tu správnou stranu. Množství lidí, zvláště mladých, si začalo myslet, že práce na blaho národa je podlým vykořisťováním, která je národu vnucena prosředky bolševistické propadandy. Že sen o spravedlivé komunistické společnosti není nic než chiméra. Mýtus, který se nikdy nenaplní. Že je čas učit se žít pro sebe. A abyste měli v materiální rovině vše dobře zařízeno, je třeba buď krást, nejlépe státu, nebo se stát vyšším představitelem strany nebo státního aparátu, protože čestnou prací ničeho, co byste chtěli mít, za celý život nedosáhnete. A "mít" se chtělo velmi mnoho věcí. Západní propadanda za Chruščova pronikla velmi hluboko. Paralelně s chruščevskou perestrojkou začala proti našemu národu ještě jedna, tentokrát informační, válka. A jedno i druhé se na území Sovětského svazu spojovalo v jediný celek. A silným tlakem dávilo vědomí ruských lidí. Lidí se měnili před očima. Duchovní hodnoty se ve vědomí sovětských lidí čím dál více transformovaly na materiální. Tak se za Chruščova zrodila třída obyvatel-spotřebitelů, pro které se věci a peníze staly tím hlavním v jejich životě. Fakticky byl vytvořen základ pro budoucí zničení Sovětského svazu. Byli "vytvořeni" lidé, kteří bezmyšlenkovitě hlasovali za reformy Gorbačova a Jelcina, kterým bylo ukradené, že se rozpadla veliká Država a národní majetek se ocitl v rukou hrstky.
Tím nejnegativnějším faktorem chruščovské epochy byla materializace a individualizace vědomí části občanů. Zárodek gorbačovovské perestrojky padl právě na takovou úrodnou půdu. Proto i skončila rozpadem a zánikem SSSR.
Za pochopením tragédie minulosti a zjištěním, kdo byl ve skutečnosti Nikita Sergejevič, je nevyhnutelné zaměřit se na dobu stalinských pětiletek a dobu Velké vlastenecké války.