O imitačně-provokační činnosti

© Publikované dokumenty sú vlastníctvom svetovej kultúry a preto vo vzťahu ku nim nikto nedisponuje osobným autorským právami. V prípade privlastnenia si autorskych práv v rámci zákona právnickou, alebo fyzickou osobou, sa dotyčná osoba stretne s odplatou za krádež pomocou nepríjemnej „mystiky“, vychádzajucej nad rámec právnej vedy. Každý záujemca má plné právo, vychádzajúc z vlastného chápania všeobecného prospechu, nasledujúce materiály v plnom objeme, alebo fragmentálne všetkými dostupnými prostriedkami kopírovať a vydávať aj za komerčným učelom. Kto používa nasledujúce materiály pri svojej činnosti, či v citáciách, fragmentoch, alebo odkazoch, prijíma na seba zodpovednosť za vytvorenie kontextu meniaceho zmysel následných materiálov ako celku a má šancu stretnúť sa s „mystickým“ pôsobením mimo právneho rámca.

1. Ve zkratce

Při pohledu z pozic dostatečně obecné teorie řízení znamená informační bezpečnost stabilní průběh řízení objektu (a podobně i samořízení objektu) v rámci přípustných odchylek od předepsaného ideálního režimu, v podmínkách nejen živelných vlivů okolního prostředí, ale i v podmínkách cílevědomých postranních nebo vnitřních pokusů vyvést objekt řízení z předepsaného režimu, které se mohou maskovat jako projevy živelné aktivity prostředí nebo vlastní šum objektu a systému jeho řízení.

Termín "informační bezpečnost" je tedy vždy svázán s konkrétním objektem řízení (řízeným procesem), nacházejícím se v určitých podmínkách (prostředí). Ale kromě toho se vztahuje k Plné funkci řízení, představující množinu různorodých kroků, realizovaných v procesu řízení, počínaje identifikováním faktorů, žádajících stanovování cílů (formování vektoru cílů) a řídící činnosti ve vztahu k nim, a konče likvidací struktur, které splnily své předurčení.

To je obecné chápání termínu "informační bezpečnost" ve vztahu k informační bezpečnosti jakkoliv nevýznamného a zanedbatelného procesu, tak i informační bezpečnosti lidstva jako celku v globálním historickém procesu.

* * *

Odedávna je znám recept: pro zničení jakékoliv činnosti (změny její podstaty k nepoznání) je nutné tu činnosti vést nebo dosadit do vedení své loutky. Tento recept je funkční jen v davo-"elitárních" sociálních systémech a zvláště ve vztahu ke strukturnímu (adresně-direktivnímu) způsobu řízení.

Základem jeho akceschopnosti je zotročení psychiky takzvaného prostého člověka autoritou věroučení-ideologie nebo názorem osobností-kultů, přes jejichž autoritu se tzv. prostý člověk nemůže dostat dokonce ani tehdy, pokud autority hlásají nesmysly, sebevražedné pro ty, kdo se jimi řídí. Při strukturním způsobu řízení, který se uplatňuje v činnosti státního aparátu, ozbrojených sil a tajných služeb, v politických stranách a občanských hnutích, se "autoritárnost" výše postavených a kolegiálních orgánů zajišťuje jejich mocenskými možnostmi: potrestat nebo poškodit níže stojící je možné prakticky při úplné nemožnosti z jejich strany změnit činnost výše stojících osob a kolegiálních orgánů bez narušení nepsaných korporátních tradic a psaných norem disciplíny odpovídajících struktur.

Právě takto byl rozložen SSSR: Gorbačov a celý tým jeho lidí - přesvědčených protivníků budování společnosti bez parazitizmu "elity" na životě většiny a bez parazitizmu všech dohromady na biosféře Země - byl přiveden k moci organizačními zákulisními intrikami. V důsledku jejich cílevědomého poměrně krátkého kolektivního vládnutí byl SSSR záměrně přiveden ke krachu, ačkoliv téměř všichni stoupenci skutečného socializmu - společnosti bez parazitování člověka na člověku - i většina vládnoucí stranické, státní, vojenské i hospodářské nomenklatury viděla, že Gorbačov pod heslem "Více socializmu!" míří ke kapitalizmu.

Je to příklad typický pro průběh imitací-provokací státní úrovně. Není samotný dokonce i ve 20 století: takovým imitátorem-provokatérem byl i Hitler, který obrození sebeuvědomění prostých lidí v Německu, pokoušejících se dostat z biblického otroctví, zavedl do slepé uličky nacizmu.

Nicméně v důsledku této imitace-provokace nevznikla ani sociální demokraci švédského vzoru, ani buržoazní demokracie po vzoru jiných zemí Západu, a Rusko pokračuje vlastní svébytnou cestou civilizačního vývoje.

Příčina tohoto dvojitého neúspěchu reformátorů obou druhů spočívá v tom, že v SSSR-Rusku nenesou všechny společenské hnutí, jak právně formalizované tak i ne, davo-"elitární" charakter, nefungují na principech "stranické disciplíny". A tak to bylo nejen v letech 1985-1998, ale i v minulých dobách, jak je to možné uvidět na historii naší vlasti.

Jiná věc je, že v minulosti takováto společenská hnutí vznikala a fungovala "živelně", tj. každý z jejích účastníků konal podle svého uvážení v korytě vedení kolektivní psychiky, kterou hnutí porodilo, bez uvědomění jím osobně souborných cílů, cest i metod jejich dosažení. Poté, co hnutí odpracovalo svůj potenciál nebo dosáhlo souborných cílů, ti jeho členové, kteří zůstali naživu, se z větší části opět vraceli do takzvaného "soukromého života" a davo-"elitarizmus" se v Rusku znovu stal panujícím principem vnitrospolečenských vztahů, do další agrese zvenku nebo vnitřní krize¹.

V naše dny tento proces překonání davo-"elitarizmu" a parazitického utlačování života lidí a planety probíhá, možná že poprvé za historii nynější globální civilizace, jinak: bolševizmus (=praktické křesťanství, "zdravý rozum")² dobro-svědomitých lidí v Rusku pracuje už na základě uvědomění a chápání podstaty konceptuální moci, jež je v procesech společenského samořízení počátkem i koncem všech smyček cirkulace informací ve společnosti v přímých i zpětných vazbách v plné funkci řízení. Jinými slovy, možnost uvědomění a pochopení souborných cílů společenského rozvoje, metod i cest jejich realizace, je dnes otevřena pro všechny a každého.

...

Ke stažení: