10.11.2016
Kdo to byli kulaci, podkulačníci?
Úryvek z chystané knihy "Bůh synergie" (obsah, anotace + úvod: BůhSynergie-l.pdf)
Kulaci
Možná se někomu zdá, že pojem kulak uvádím brzo. Jenže oni sem opravdu patří. Kulaci nejsou výtvorem bolševické propagandy, vznikli daleko dříve. Dokonce ještě dlouho před Stolypinovou reformou. A ve stejném roce, ve kterém se narodil Lenin, již vyšla tiskem slova A. N. Engelgrandta1: „… Skutečný kulak nemiluje ani půdu, ani hospodářství, ani práci, ale miluje pouze peníze … Kulak nezávisí na hospodářství, ani na práci, ale na kapitálu, s nímž obchoduje a poskytuje půjčkou za procenta. Jeho idolem jsou peníze a myslí pouze na jejich rozmnožení. Ke kapitálu se dostal neznámo jakými špinavými cestami …“2
Většinou se slovo kulak3 vysvětluje jako výraz pracovitosti svého nositele. Jenže ve skutečnosti má jiný původ. Kulak se říkalo lidem, kteří drželi ve své moci (pěsti) občinu. A nebylo to myšleno v dobrém4. Užívaným synonymem bylo slovo ‚mirojed‘, tedy vyjídač miru5, žijící na účet miru, krátce vyžírka. Ale ani to není původní význam tohoto slova. Na venkově, i té v ruské bídě, bylo potřeba si někdy něco půjčit. V zásadě nebyl problém nějaké zdroje uvolnit a zapůjčit tomu, kdo je zrovna potřeboval. Ale příliš často je problém dosáhnout té druhé části dohody, která zápůjčce předcházela, a celou transakci vyrovnat. K tomu občas bylo zapotřebí pěstí. Peníze, potah, povoz, osivo nebo nářadí půjčil pouze ten, kdo věřil, že svojí silou bude schopen si vymoci vyrovnání. Někdy stačila domluva, občas pomohly pěsti, někdy se zlámala ruka a jindy znásilnila dorůstající dlužníkova dcera6. Tito lidé prostě měli tvrdé pěsti, proto kulaci. Ostří hoši. A místní moc se je naučila využívat. Jak bohatli, skupovali volnou půdu a pronajímali ji rolníkům. Proč to tak bylo, si povíme později. Jiné jejich označení bylo capok7, což znamenalo vůdce nebo hlavu místních darebáků. Nebyli právě oblíbení, a aby příliš často nenastával soud lidu, chovali si pomocníky – podkulačníky, kteří byli odborníky na hrubou práci. Možná trochu překvapení. Podkulačníci většinou pocházeli z těch nejchudších rolníků. Jenomže je to logické, protože kulaci do této ‚funkce‘ vybírali ty, kteří byli na nich nejvíce závislí. Když už kulaci měli tuto svoji gardu, bez váhání ji využívali a zákon příliš nectili. Nejprve tlačili na jednotlivé sedláky jako na své dlužníky a postupně začali vydírat celou občinu. Ač k tomu neměli nejmenší právo, postupně si začali přisvojovat půdu občiny. Kulaci nebyli nejlepší sedláci, byli to jen nejbohatší sedláci, kteří se stávali vlastníky půdy, kterou sami neorali. Na druhou stranu kulaci nevytvořili samostatnou společenskou třídu, většinou jejich potomci se vraceli do řad obyčejných rolníků. Kulak byl prostě pouze záležitostí osobně-volních vlastností jedince.
Stalo se zvykem, že chudí rolníci na jaře již neměli osivo. Půjčil kulak – a chtěl vrátit polovinu – úrody. Rolník jakž-takž přežil, ale nebyl schopen vůbec modernizovat a doplňovat svůj inventář. A kulak měl zajištěno, že rolník přijde příští rok znovu … Kulaci tedy půjčovali inventář a zvířata. Jednodenní zápůjčku koně platil rolník až jedním týdnem prací u kulaka. Toto byl základ hospodářské síly kulaků8.
Ale toto v žádném případě není jen ruské specifikum. Podobným způsobem se koncentrovalo vlastnictví půdy v mnohých zemích světa a pokaždé takovýto ‚přechod k velkovýrobě‘ doprovázely spousty krve, šibenic a zbraní. Američtí pionýři vyvraždili Indiány, v Anglii za Jindřicha VIII. většina sedláků skončila na šibenicích. Později se z těchto kulaků stali ctihodní občané a nějak se v dějepise nepřipomíná, jakým způsobem své postavení získali. Vzpomínám si, že mě kdysi upozornil dobříšský genealog pan Kříha, že pořekadlo ‚Práce je ten poslední způsob, jak přijít k penězům‘ se v Čechách rozmohlo za Karla IV., to byla jen trochu jiná podoba událostí, které se již v té době přeměňovaly na velké problémy. Kulaci byli bezskurpulózní ničemové a díky tomu zbohatli. Vracím se k tomu, co jsem napsal v Předmluvě. Učíme se o událostech, ne o souvislostech a na příčiny zapomínáme.
Na tento způsob prosazení zemědělské velkovýroby vsadila i Stolypinova vláda, podíváme se na to o něco později. Můžeme říci, že pro kulaky to byla taková odměna za výpomoc během revoluce v roce 1905 a během voleb do tehdejší Státní dumy. Kulaci byli k carské vládě loajální, a tedy i důvěryhodní, zatímco o ostatních rolnících to neplatilo.
Jediné, co odlišuje ruské kulaky od ‚kulaků‘ z jiných koutů světa (ať už se nazývají jakkoliv!), je to, že v ruských dějinách je máme za oběti, zatímco jinde o nich taktně mlčíme. Ti praví stoupenci ‚pravdy a lásky‘ prostě v rámci svého duševního zdraví takovéto informace raději nevpouštějí do svých myšlenek. Klasické klapky na očích inteligence!
1Alexandr Nikolajevič Engelgrandt (1832-1892) ruský publicista, profesor chemie, redaktor, agrochemik. organizoval vzorové zemědělské hospodářství se zemědělskou školou.
2A. N. Engelgrandt: Dopisy z vesnice
3Viz slovníček na konci knihy.
4ru.wikipedia.org/wiki/Кулак_(крестьянин)
5Mir je prostor, na němž hospodařila občina.
6Pučkov D. J.: Разведопрос: историк Борис Юлин о кулаках;
viz www.youtube.com/watch?v=N8HIT0vWjO0
7Viz slovníček na konci knihy.
8Prudniková J.: Кулачество как класс, např. viz expert.ru/2012/05/12/kulachestvo-kak-klass/
Informační báze KSB