18.4.2017
badatel
(přišlo mailem)
Čekat, až se na ministerstvu školství umoudří a dostanou k tomu pokyn ... ?
Toho se nikdy nedočkáme. Oni přeci mají od "páníčka" jiný úkol - zničit nás, nenápadně kompletně vymazat z povrchu zemského. Proto jsou všechny ty nové posuny ve školství a pod.
Již jsem dorazil k důchodové metě a mohu se ohlédnout a posoudit školství od "komunistického" až po současnou naprostou degradaci odkazu Komenského. A mohu mluvit o velkém štěstí pro mě, že mě ještě učili opravdoví kantoři, kteří ještě někteří pocházeli z první republiky. A druhé mé štěstí bylo, že "sekera reforem" ve školství dopadala vždy až za mýma patama – tedy hned jak jsem vyšel či postoupil dále. Neboť vždy byly všechny změny jen a jen k horšímu. Což jsem si uvědomoval již tehdy dávno, byť ještě student.
A dnes se mohu ohlédnout nejen z pozice věčného studenta (během let jsem si neustále doplňoval další obory doplňkovým studiem), ale i člověka prošlého praxí v průmyslu, abych pak ještě posledních cca 25 let působil v roli učitele. A musím jen konstatovat, že celková úroveň všech žáků se za posledních 10 až 15 let hluboce propadla. V podstatě dnes ke „studiu“ na střední školu berou každého, koho by za mých mladých let nevzali ani do učení. Takový je mozkový potenciál dnešní mládeže zpracované podle ministerských osnov.
Krátce – jsem již rád, že jsem v důchodu a že se již té degradace národa nemusím dále účastnit. Vůbec ne, že bych se toho aktivně účastnil, neboť věren zásadám „mých učitelů ze staré školy“ jsem se vždy snažil do žáků dostat co nejvíce a ještě je vést k přemýšlení a tvůrčímu přístupu, ale s tím materiálem, co je dnes k dispozici, je to tu stejné málem jak v USA.
Zajímavé je, že nejpozornější při výuce byli dospělí posluchači dálkových studijních oborů. Tedy s jistou mírou praktických zkušeností. Ti ihned vnímali, jak to, co jim vysvětluji, mohou využít. Zato v denní výuce – mrtvé mozky, vypnuté smysly. Zato neustále zapnuté mobily ...
A nově vyšlechtěná odrůda „taky pedagogů“ – ti jsou přece již programováni ke splnění jiného úkolu. Od nich se pomoci národ nedočká. Tuto ztracenou generaci je nutno ... ??
Toto je současný stav.
Jak z toho ven?
Snad jediná možnost – alternativní „rodinná“ škola.
Bohužel každá škola bude podléhat schvalování na ministerstvu. A budou samozřejmě i kontrolovat „kvalitu“ učitelů! A přeci jen nějaký „certifikovaný glejt“ o absolvovaném vzdělání asi bude vždy vyžadován. Jestli někdo přijde na to, jak tohoto „strážce“ podle platné legislativy obejít, dejte vědět.
Takže hlavní úkol je, napřed zachránit co se dá. A ještě nestrukturním způsobem připravovat změnu na všech prioritách. Vlastně totéž, co již kdysi provedli naši Otcové - národní buditelé.
Základní myšlenka:
Úkol rodičů (kromě mnoha jiných) je naučit děti základním životním pravidlům a správným návykům. A také tomu, že je v životě nutno také pracovat a také se stále učit. Zde jsou již první problémy – jednak to stálé učení a sebevzdělávání se – to jim nikdo nevštípil, o zákonu času se zatím nikde nemluví.
A práce? Jak může potomek dnes vidět svého rodiče cokoliv dělat? Pokud existovali živnostníci, dílničky, údržbáři a opravny a bylo možné navštívit rodiče (svého nebo kamarádů) u něj v práci (samozřejmě ne u vysoké pece) a vidět jej při práci, teprve pak mohl mít potomek představu, co to znamená – vydělat na chleba. A případně si ještě na to moci šáhnout – to bylo dobrodružství, na které se nezapomíná. A již jen to pasivní koukání na práci uloží do dětské duše potřebné informace a realizuje napojení na obecnější infopole, ze kterého jednou později bude stahovat inspiraci i pro to, co ještě nikdy nedělal. Ale bez praktického šáhnutí si – to prostě nelze (mimochodem poslední výzkumy mozku o tom mluví také a vliv práce přímo na změnu DNA se teprve bude zkoumat).
Pozn. na okraj: stav vývoje dnešní civilizace je, že ještě děti už samy vychovávají děti. Ale to by bylo téma na mnohem delší povídání.
Avšak získat do života to hlavní – moudrost – tu rodič nikdy nemůže předat. Tu ještě on sám nezískal. Sám se teprve pohybuje u životních zkoušek, právě se s nimi s různou mírou obtíží potýká.
Předávat moudrost – to byl vždy úkol dědků a babek. Přerušení generační spolupráce – to byl počátek rozbití rodin, sousedské soudržnosti, i následné likvidace národa.
Dědové a babičky (rodiče jsou přetíženi, je nutné jim pomoci) tedy musí opět nastoupit do své prastaré role. Všude kde to lze by měli převzít dohled nad potomky, ale ne jenom nad děláním úkolů a memorováním učiva, ale pokud možno i znovu nějak jinak, alespoň částečně duplovat výuku. A mluvit s ratolestmi i o něčem jiném, o čemkoliv ze života. A také kromě sportu (ten má reklamu neustále) také cokoliv dalšího dělat, modelařit, nějaké domácí dílny ...
A aby to bylo pro děcka zajímavé, vzít k tomu i jejich kamarády, ze školy, od sousedů ... Mohou se zapojit i další sousedé, kdo co umí a zná.
Pokud se k těmto aktivitám lidi mezi sebou nespojí a zůstanou uzavřeni pouze ve své ohrádce bytu a domácnosti – tak se z nich opravdu stanou jen králíci chovaní na maso. Ztratí šanci být znovu lidmi. Lidmi společenskými, spolupracujícími, myslícími, tvořivými, kladoucími si otázky a hledajícími odpověď.
Štěstí v duši – to je dar, který se objeví současně u toho, kdo dává i u toho kdo přijímá, ale také i u toho, kdo jen sleduje.
A zabavit jim mobily!!!
Informační báze KSB