23.12.2014
Ekonom Guriev, který zběhl do Francie, odkrývá spojení akce „obligace Rosněfti“ s útokem na rubl a ozřejmuje roli Centrální banky. Protože tento guru moskevského neoliberalizmu se otevřeně postavil na stranu Západu a dává interview úzkému publiku ukrajinského kanálu, je více než otevřený. Je jen třeba v každé jeho frázi změnit „mínus“ na „plus“ a naopak. Když říká, že Rusko nebo Rosněfť udělali něco špatně, znamená to, že to bylo uděláno výborně.
Poslechněme si tedy, co má na srdci.
Nejprve bych chtěl obrátit pozornost na to, že Guriev informuje, že útok na Rusko se skládá ze dvou částí (sankce a snížení cen na ropu), které musí zásadně probíhat zároveň, jinak by ruské firmy (pokud by nebyly sankce) mohly vzít úvěry na Západě. Myšlenka je to obecně jednoduchá, ale vyřčená prozápadním ekonomem potvrzuje, že pád cen na ropu je část promyšleného úderu Washingtonu na Rusko. Mimochodem, nedávno McCain potvrdil, že to není hra Saúdů a ne náhoda, ale hra šejků proti Rusku podle amerických pravidel. Další moment – „transakce Rosněfť“. Guriev ji nazývá „podivnou, nepochopitelnou a nejasnou“, která podryla „důvěru k CB“. Myšleno „důvěru k FEDu“. Jak tu transakci Guriev objasňuje? V čem spočívá její vina před světovými spekulanty? Guriev vypočítává na prstech: za prvé, „byla provedena velmi rychle a s neznámými účastníky“ (rovná se, čitelnými pro Kreml); za druhé: „transakce proběhla za netržní ceny“ (to znamená ne podle pravidel New Yorku): obligace byly rozmístěny s menší úrokovou sazbou, než suverénní obligace Ruska. „To se nedělá“, - podrážděně říká Guriev. Jinými slovy, to se nesmí, tak nelze – tím spíše, pokud je země pod sankcemi. „My nevíme, kdo je koupil“ – dodává. My = Západ.
Dále je toho více. Guriev objasňuje roli CB v tom schématu, i jeho vinu: „CB okamžitě povolila používat ty obligace v roli jištění pro refinancování půjček CB.“ To znamená, udělala to, co jako pobočka FEDu neměla povoleno. A ona to udělala. Za to byl finanční systém Ruska potrestán ještě doplňkově. Podle slov Gurieva, „trh zpanikařil“ a spadl. Je jasné, kdo tu paniku organizoval, což nicméně nevylučuje dobrovolné panikéry uvnitř země. Guriev to objasňuje reakcí paniky na „neznámé/nepochopitelné peníze“ (jakoby snad spekulativní papíry FEDu byly pochopitelné), ale je zřejmé, že je to reakce světových spekulantů na provedení suverénní transakce „Rosněfť – CB“, vymyšlené Kremlem.
Ale nejotevřenější slova Gurieva se z nějakého důvodu nedostala do interview, ale zazněla v přímém přenosu „Gromadske TV“ a jdou ještě najít v tamním archivu: „Další nepříjemná okolnost té transakce spočívá v tom, že trh (čti: FED) očekával, že CB podstatně zvýší úrokovou sazbu už minulý týden, ale CB se omezila zvýšením jen o 1 procentní bod. Trh čekal větší zvýšení. A zvláště nepříjemné jsou fámy, že to zvýšení bylo odloženo na úterý 16.12. právě pro to, aby banky mohly vzít u CB kredit po nízkým sazbám a vložit ty peníze do obligací Rosněfti. A to je velmi nepříjemné, protože to znamená, že Centrální banka není nezávislá a koná v zájmech „Rosněfti“. Tato fáma také vedla k panice na trzích.“
Tak tedy: CB a Rosněfť provedli ohromnou transakci vně dolarového systému, obcházeje sankce, vytvořiv suverénní peníze pro ekonomiku. Fakticky je řeč o tom, že Sečin (hlava Rosněfti) a Putin spolu s Nabiulinou (hlava CB) začali defakto odvázání od finančního systému Západu, přestali hrát podle pravidel, a přistoupili k vytvoření suverénní ekonomiky. Za to byl proveden intenzivní útok na rubl, o čemž Guriev otevřeně hovoří, používaje eufemizmy „trh“ a „panika“ namísto „FED“ a „potrestání“. Pro pochopení celé situace je nyní třeba vzpomenout, jaký informační útok byl spuštěn na Rosněfť po oznámení transakce a jak se k tomu nájezdu připojili profesionální patrioté a bojovníci proti CB.
* * *
Doplnění (Hox):
Pár slov k emisi suverénních peněz Ruskem přes „transakci Rosněfť“. Do tohoto okamžiku emise peněz ve všech státech světa (až na malé výjimky – tzv. „osa zla“), fungovala takto:
-
nějaký subjekt (např. stát, nebo soukromá banka atd.) nakoupí státní dluhopisy USA;
-
dluhopisy vloží jako jištění do CB a oproti nim získá kredit ve stejné výši podle aktuálního kurzu národní měny; V tento okamžik se dluhopis USA „změní“ v národní měnu, vznikne doplňková emise národní měny.
Peněžní zásoba země roste v systému tzv. "Washingtonského konsenzu" pouze touto cestou (pominu teď pro zjednodušení multiplikativní efekt úvěrování, nemá kvalitativní význam). Pokud tedy ekonomika roste a je třeba udržovat peněžní zásobu v souladu s reálnou velikostí ekonomiky, je třeba skupovat doplňkové státní dluhopisy USA – děje se tak přes mechanizmus tzv. valutových rezerv. Jinými slovy, mírně zjednodušeně, za každý rubl v oběhu byl dán rubl v dolarovém ekvivalentu na financování amerického dluhu, je to forma daně, kterou USA sbírají z celého světa.
Modelová situace: řekněme, že je třeba emitovat 10 miliard rublů. Je třeba získat (prodejem reálných hodnot, např. surovin, exportem atd.) nějaký ten stamilion dolarů, tyto prostředky vložit do státních dluhopisů USA (a tím financovat jejich prosperitu), dluhopis použít u CB jako jištění a získat rubly.
Situace se ale principiálně mění s „transakcí Rosněfť“:
-
Rosněfť vydává své obligace na sumu 625 miliard rublů;
-
komerční banky tyto obligace kupují;
-
komerční banky je vkládají do CB jako jištění a získávají kredit v poměru 1:1.
Tedy, rozeberme modelovou situaci, kdy na začátku jsou subjekty:
a) Rosněfť, potřebuje prostředky (např. 1 miliardu);
b) komerční banka, má prostředky (volnou miliardu);
c) Centrální banka.
Rosněfť vydává dluhopis v ceně miliarda, komerční banka ho kupuje, Rosněfť získává potřebnou miliardu. Pak komerční banka bere kredit v rozsahu TÉŽE miliardy u CB a používá jako jištění dluhopis Rosněfti.
Tedy:
-
na začátku byla jedna miliarda, u komerční banky.
-
na konci jsou miliardy dvě, jednu má Rosněfť a druhou komerční banka, ta má tutéž miliardu co měla.
Takto byla emitována 1 miliarda nových suverénních peněz, vně dolarového systému a bez placení daně Americe.
Komerční banka nyní sice musí platit úroky CB, ale jí zase platí úroky Rosněfť, který by musel nějaké úroky platit v každém případě (při normálním úvěru) a divil bych se, kdyby tady nebyly parametry nastaveny tak, aby to pro Rosněfť bylo výhodnější, než jakákoliv jiná cesta získání těch prostředků (na to ukazuje nespokojenost Gurieva s nízkou úrokovou sazbou těch dluhopisů).
Klíčové jsou zde body:
-
Rosněfť získal prostředky, nově emitované rubly, tyto rubly se dostanou do reálného sektoru ekonomiky;
-
Rusko provedlo emisi vlastních suverénních peněz vně dolarového systému, rubly už nejsou „informace o přítomnosti dolarů v CB“;
-
ruské podniky, na které Západ uvalil sankce a omezil přístup k levným západním úvěrům, a domácí ruské banky by jim nepůjčily, nebo na mnohem vyšší úrok, takto mohou (a budou) získávat prostředky.
Fakt získání Ruskem statusu emitenta suverénní měny, nepřivázané k dolaru, je tektonický posun ve světovém finančním systému – začátek konce jeho současné podoby. Proto jsme také mohli sledovat podrážděné reakce Západu, tam pochopili hned, která bije. Například ústy Camerona: „Rusko by mělo být vyloučeno ze světového finančního systému!“
V tomto světle už dávají kompletní smysl „fámy“ o možném prodeji ropy za rubly od 1.1.2015. Ve starém systému by to totiž nemělo valný význam, zda za rubly nebo dolary, protože množství rublů v oběhu bylo pevně svázáno s množstvím valutových rezerv Ruska.
Informační báze KSB