1.2.2014
Pro získání převahy nad oponenty je třeba brát v úvahu velmi mnoho faktorů. Zde záleží na všem, počínaje obecnou logikou procesu a konče přesným časováním jednotlivých kroků. Neméně důležité je uvědomovat si, že je čas být měkkým a poddajným, a je čas být tvrdým a neústupným.
Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč v poslední době demonstruje prakticky virtuózní ovládání všech politických technik. A nezáleží až tak na tom, jestli je geniální on sám, nebo má kolem sebe skupinu dobrých poradců.
Vzpomeňte si, jak se před několika dny ze všech stran vyrojily komentáře "všechno je v čudu", Janukovyč zase všechny zradil atd. Panika mezi lidmi, kteří nejsou na straně opozice, ale neorientují se ve skutečném obrazu dění, byla natolik velká, že někteří div že nezačali balit kufry.
Kouzelné na tom je, že tatáž panika, ačkoliv ve scénáři s ní zřejmě nebylo počítáno, ve výsledku nahrála do karet opět prezidentu, nikoliv opozici. Ta příliš povolila v ostražitosti a propásla příležitost k útoku. Ačkoliv je třeba říct, že psát o tom zpětně je lehké, ale ve skutečnosti vše viselo na vlásku. Krize, která bývá v libovolné vážné nemoci nebo po operaci, je krajně důležitým momentem. Po ní buďto nemoc přechází do nového stádia, nebo začíná proces uzdravení. Nedávné události v Radě (parlamentu) byly takovouto krizí.
Ve Straně regionů téměř došlo k rozkolu a část poslanců, která měla v úmyslu přejít do tábora opozice, téměř zapříčinila přijetí zákonů ve variantě výhodné opozici. Což by nevyhnutelně vedlo k prudké změně situace v zemi nebo výhře opozice, a obecně by zemi přiblížilo o notný kus k občanské válce.
Rozumí se, nebudu příliš silně obviňovat poslance z úmyslů zradit, protože mnozí z nich jednoduše projevili slabost nebo propadli panickým náladám, do dnešního dne rozdmýchávaných ukrajinskými médii. Politikům je takové chování vlastní, zvláště těm, co se příliš neorientují v situaci. Takový scénář byl Janukovyčem naprosto neočekávaný. Ale fakt, že se bleskově zorientoval dokonce na nemocničním lůžku, kde byl kvůli krvácení, způsobeném napětím posledních dnů, mluví o tom, že kontrolu nad situací si udržuje v libovolné situaci. Když neprodleně přijel do parlamentu, rychle nastolil v řadách poslanců pořádek, ve výsledku čehož byly všechny nutné zákony přijaty v prezidentské verzi. Některé momenty situace stojí za hlubší rozbor.
Za prvé, sklony ke vzpouře projevili ti poslanci vládní strany, kteří se nachází pod kontrolou oligarchů (Achmetov a Firtaš). Ale zde své slovo řeklo Rusko, když oznámilo o dočasném zmražení převodu peněz podle nedávno uzavřených dohod, dokud se situace s novou vládou nevyjasní, a také o možnosti obnovení praxe "důkladné kontroly" ukrajinského zboží na ruských hranicích. Někdo řekne, že to od Ruska není pěkné, že je to vydírání. A copak chcete? Válku? Když oligarchové dostali zprávu o těchto krocích, sklaplo jim (mají totiž peníze na Západě, ale tržby v Rusku). Přece jen být "ručními" oligarchy a pod kontrolou je o něco lepší perspektiva, než se z miliardářů rychle "stávat milionáři". Západ, jak je známo, kompenzace neslíbil. A i kdyby slíbil, nedá nic. V lepším případě by je nechali naživu, ale jak je známo, revoluce bývá ke svým dětem nemilosrdná.
Za druhé, prezident pohrozil parlamentu okamžitým rozpuštěním. Zdali to byla reálná hrozba, nebo bluf, nevím, ale zafungovalo to. Všichni poslanci družně zahlasovali za potřebné zákony v prezidentské variantě. Ve výsledku Janukovyč dosáhl za poslední dny už druhého podstatného vítězství. Nejprve zastavil rozšiřování vzpoury a nevyhnutelné krveprolití a přemístil konflikt do politicko-právní roviny. Poté zajistil přijetí potřebných zákonů v potřebném znění, čímž porazil opozici na obou frontách. Přičemž, což je neméně důležité, z formálního úhlu pohledu ani nejmenším způsobem neporušil své sliby, které dal opozici během rozhovorů před nástupem "parlamentní fáze". Zákony ze 16.1. jsou zrušeny a to, že Rada obratem přijala některé z nich v novém znění znovu při dodržení všech legálních procedur, to je naprosto jiná otázka. Zákon o amnestii je podepsán, ale jak se od začátku spekulovalo, jeho naplnění je tvrdě svázáno s osvobozením ulic a obsazených budov, což bude znamenat konečné finále Majdanu. A dokonce Azarova odvolal, čímž uvolnil křeslo premiéra, které předtím nabídl Jacenjukovi. To znamená, prezident své slovo dodržel. A ukázal, že se nejen stará o obnovení pořádku, ale i reálně koná v zájmu všech občanů Ukrajiny, nezávisle na tom, zda to jsou jeho stoupenci či protivníci. Myslím, že vyvolat válku ve vlastní zemi a bojovat s opačnou částí vlastního národu už tak moc lidí reálně nechtělo.
A opozice na rozdíl od prezidenta ukázala svou naprostou impotenci. S nimi se teď může setkávat kdokoliv od německé kancléřky Merkelové do ministra zahraničí USA Kerryho, ani oni už nejsou schopní být "viagrou" pro své nohsledy.
Jacenjuk nemůže přijmout nabídku stát se premiérem, protože v existujících podmínkách reálnou moc mít nebude, zato bude muset dělat to, co řekne Rusko, a nikoliv EU. A to se mu velmi nechce. To by pro něj byla rychlá politická smrt. A odmítnutím se sám vyřazuje z jakéhokoliv procesu. Ulici ani on, ani jeho lidé nekontrolují.
Boxer Kličko by se měl zamyslet nad svými ambicemi na další pás mistra světa, než jeho politická kariéra skončí veřejným striptýzem ohledně schém jeho přípravy k Majdanu a financování jeho aktivit.
Tjagnibok se nachází v o něco lepší situaci, ale stále nezáviděníhodné. Jeho strana je prakticky na cucky, ztratila centrální řízení a jednotlivé buňky začínají přecházet pod přímou kontrolu zahraničních ambasád.
Co se týká procesu pouličních nepokojů, ten přešel plně v režii "nesmiřitelných", kteří chtě nechtě museli odhalit své stínové vůdce spolu s kanály financování. Ve výsledku, když ministr vnitra Ukrajiny potřebuje osvobodit nějakou budovu od extremistů a bojůvek, stačí jeden telefon americkému velvyslanci a otázka je vyřešena. Na první pohled to vypadá, že to ukazuje na sílu vlivu Ameriky na situaci. Ve skutečnosti to otevřeně ukazuje celé společnosti, že reálný boj se neodehrává uvnitř ukrajinského národa, ale mezi zrádci, majícími vnějšího pána, a ukrajinským národem. A to je další důležité vítězství.
Znamená vše výše uvedené, že je dosaženo konečného vítězství? Nikoliv, naprosto neznamená. Znamená to jen malý oddych, po kterém nevyhnutelně bude následovat rozhodující bitva. Jsou zde dva důležité momenty:
1. Janukovyč uspěl v řešení důležitého taktického úkolu, který před něj postavilo Rusko - oddálit rozhodující události nejméně do startu olympiády, a nejlépe až do jejího zakončení. Nyní přinejmenším několik týdnů se na Ukrajině nic vážného dít nebude. Přičemž s touto pozicí byl nucen souhlasit i Západ. Nevím, do jakého svěráku je Putin zavřel, ale fakt zůstává faktem. USA jednoznačně daly na srozuměnou, že válku na Ukrajině nechtějí a podporovat nebudou. Je to pravda, "slovo gentlemana" - slovo dal, slovo vzal - ale nějaký čas navíc to zajistí.
2. Prezidentovi se podařilo kardinálně změnit informační stav veřejného mínění. Pokud ho dříve vnímali jako hlavu oligarchického klanu zlodějů, který se dostal k moci, a majdanuté jako "bojovníky za svobodu a světlou budoucnost" a i ti, kdo byli neutrální, více sympatizovali s opozicí, nyní je všechno jinak. Majdan ukázal svou pravou zvířecí tvář, opozičníci přestali být bojovníky proti zvůli moci a proměnili se v obyčejné vypasené grantožrouty na vodítku Západu, a extremisté ukázali, že lidský život nebo pořádek, právo pro ně nic neznamená. V těchto podmínkách nebude "rozhodující bitva" už soupeřením dvou částí ukrajinského národa. Bude nevyhnutelně vypadat jako obnovení pořádku a zajištění bezpečnosti vládou, znepokojenou situací v zemi a starající se o bezpečí a prosperitu, potlačením extremistické vzpoury. A dokonce západní sponzoři dění budou přinuceni mlčet, kousat si nehty a počítat ztráty od další prohrané akce.
chipstone
Важный выигрыш темпа vyšlo 31.1. na chipstone.livejournal.com
Informační báze KSB