Co chce Západ od Ruska?

G.Sidorov

(předmluva ke knize Chronologicko-esoterická analýza rozvoje současné civilizace)

 

Nehledě na to, že počátkem 21. století Rusko ještě stále setrvává v zajetí takzvané "demokratické" myšlenky, v nitru jeho společnosti se stále výrazněji a výrazněji začínají projevovat plně konkrétní monarchistické směry, ne cizí ruskému kolektivnímu vědomí. To nutí se vážně zamyslet nejen prozápadní vládnoucí elitu, která prostřednictvím totálního obelhávání a biorobotizace pokračuje v ovládání společnosti, ale i ty občany, kterým není lhostejný osud země v budoucnu. Vzniká otázka: jaké síly rozehrávají monarchistickou kartu Ruska a odkud se vzaly? A jakými disponují pro své cíle prostředky? Je zřejmé, že Svaz ruského národa a další jemu podobné politické proudy jsou všeho všudy viditelné projevy těchto sil, ne více. Mělo by nás zajímat, kdo za nimi stojí. Pochopení toho faktoru pomůže udělat prognózu nejen budoucnosti Ruska a blízkých regionů, ale i politicko-ekonomického rozvoje celoplanetární společnosti. Je třeba říct, že monarchisticky orientované vrstvy ruské společnosti se na první pohled nijak nepokoušejí skrývat se. Zdá se, že je vše na povrchu. Podívejte: v čele monarchistických proudů stojí celosvětově známá Ruská pravoslavná církev (RPC): a pochopitelně, ideologický základ budoucí ruské monarchie se tvoří s účastí této duchovní organizace, "oddělené od politiky i státu". Je možná, že naivnímu obyvateli takové pochopení událostí stačí. Ale tím více, není kouře bez ohně: Ruská pravoslavná církev je skutečně hrdý zastánce monarchie, to je vidět prostým okem. Stačí se podívat po internetu a poslechnout si, co hovoří její představitelé ve sdělovacích prostředcích. Ale přes to by bylo naivní myslet si, že základní hybnou silou obnovení ruské monarchie je jen Ruská pravoslavná církev. Bezesporu, RPC není slabou organizací, ale není natolik bohatá, aby mohla sama financovat další revoluci. Za RPC vykukují ještě nějaké další síly. Ale jaké? To je otázka. Ti, kteří se snaží o obnovení monarchie v Rusku, se je pokoušejí skrýt. Zmíněná RPC si ve svých vyšších kruzích začíná uvědomovat něčí temný vliv. Ale mají dost odvahy a moudrousti se od něj oprostit a ještě lépe, ukázat destruktivní charakter těch sil masám? To zatím zůstává otázkou. Nyní se podívejme, koho nabízí ruské společnosti do role "všemohoucího". Kandidáta z nám dobře známé rodiny Romanovců. Jako by jiní kandidáti na pozici ruského imperátora jednoduše neexistovali. A mezitím, pokud se zanoříme do církevních archivů, lze nalézt přímé potomky nejen samotného Rurika (větev Rurikovců přežila na území současného Běloruska), ale i potomky bojarů předrurikovské doby. Vezměme například genealogický strom novgorodských bojarů, potomků Vadima Chrabrého, pskovských bojarů, nebo potomků knjazů Severských. Na Rusi přežili i potomci druhých, ve své době známých odvahou a čestností, bojarských rodů. Nabízí se otázka: proč? Proto, že potomci starých bojarských rodů mají s velkou pravděpodobností odolnou psychiku. Jak takové přinutit skákat podle vlastní melodie? Pokoušeli se zlomit Ivana Hrozného - marně, posledního Rurika na moskevském trůnu museli otrávit. Stejně tak otrávili i jeho syna a celou jeho rodinu. Kolik na to vyplýtvali sil a prostředků? Ne, to už se nesmí stát! Je třeba vsadit na lidi poddajné a ovladatelné. Je to otázka stavby psychiky, ničeho jiného. Současné monarchisty například vůbec netrápí fakt, že ve své době se car Nikolaj II. pod tlakem prozápadních propagandistů a přímých zrádců zřekl vlády, svěřené mu Bohem a národem. A tím uvrhl Rusko do krvavého revolučního chaosu. Následky toho chaosu cítíme dodnes. Co je to: hloupost nebo zbabělost? A možná ani to, ani ono, ale mocné působení cizí vůle. A neschopnost se takové vůli vzepřít. Stačí si vzpomenout, že za celou svou třistaletou historii Romanovci prováděli politiku výhodnou Západu, přičemž to často dělali i na účet zájmů svého vlastního národa. Současní výzkumníci panování rodiny Romanovců došli k závěru, že Romanovci přišli na moskevský trůn zdaleka ne náhodou. Jejich příchod byl kompletně záměrný, včetně periody "Smutných časů" která tomu předcházela. Občanská válka v 17. století v Rusku je zdánlivě jiné téma, ale tyto události jsou přímo spojeny s příchodem k moci rodu, na který sázejí současní ruští monarchisté. Vzpomeňme si, čí se během "smuty" (defakto občanské války po vraždě posledního Rurikoviče) zabývali Zacharjev-Jurjevové, později Romanovci? Jak je známo z hodnověrných zdrojů, první z dynastie Romanovců, Michail Zacharjev-Jurjev dlouhou dobu společně se svou matkou Marfou sloužil polskému trůnu. To znamená, byl odpadlíkem. O přímé zradě je zde hovořit těžké. Ale to, že se na trůn dostala polská strana ruského bojarstva, je faktem. Michaila Romanova udělali carem ti, kteří během okupace státu Poláky věrně sloužili katolické moci. Vše je prosté: Západ pochopil, že se samozvanci na ruském trůnu mohou vzniknout vážné problémy, připravil v osobě Michaila Romanova ze všech stran zajištěnou variantu národního spasitele nejen vlasti, ale i ruské státnosti - cara ze staré ruské bojarské rodiny. Je zde jen jedna nuance: výzkumy ukázaly, že kořeny rodu Zacharjev-Jurjev nepochází z Ruska, dokonce ani z Litvy, ale z polského Pomoří, kde do 12. století vzkvétal kmen Pomořanů nezávislý na polské koruně. Pokud vezmeme v úvahu tento polozapomenutý a historikům nepříjemný fakt, pak se mnohé záhadné a nepochopitelné v rodině Romanovců stane plně vysvětlitelným. Například, podivné jmenování Lžidmitrijem prvním otce Michaila Romanova patriarchou. Je plně pochopitelné i úsilí toho lžipatriarchy poskytnout pomoc tušinskému zločinci - Lžidmitriji II. A jeho podivné polské "zajetí", kde si zvýšil vzdělání v Marienburské akademii jezuitů. Stává se plně přirozeným, objasněným faktem i spolupráce s Poláky samotného Michaila - budoucího ruského "všemocného". A skutečně, pokud v rodině Zacharjevů-Jurjevů vždy považovali za svou historickou vlast polské Pomoří a ne Rusko, tím více, pokud se v Polsku zachránili jejich příbuzní, a možná i kdysi jim patřící rodové léna, pak vše zapadne na své místo.

Ale je možné pouze tímto objasnit spolupráci Romanovců s polskou korunou a jejich příchod s její pomocí k moci v Rusku? Jistěže ne. To by bylo celkem naivní. Koneckonců, i rod Rurika pochází z německého Pomoří, ze slovanského kmene Obodritů. Ale všechny síly Rurikovců byly vždy namířeny na proměnu Rusi v silnou velmoc, schopnou úspěšně stát proti Východu i Západu a žádného představitele tohoto slavného rodu nelze nařknout z prozápadního kurzu jejich politiky. Rurikovci vždy zůstáváli hlavně Rusy. Jak potom objasnit fenomén Romanovců? Objasnit ho lze. Ale je kvůli tomu nutné podívat se na mnoho věcí z nové strany. Například polská koruna byla v té složité době všeho všudy nástroj těch samých skrytých sil, o kterých bude řeč dále.

Jak je nám známo z historie středověku, polští králové byli vždy řízeni Vatikánem. Tehdy vychází, že ve zničení ruské státnosti měl prsty papežský stolec. Bezpochyby! Tomuto faktu lze nalézt mnoho potvrzení. Stačí přečíst dopis Vatikánu králům "Řeči Pospolité". Zdá se že jsem došli na konec našeho spontánního výzkumu. Vše je jasné: zainteresovanost papežského stolce ve zničení svého konkurenta v osobě Ruské pravoslavné církve. A Polsko bylo jen vykonavatelem cizí vůle. Pochopitelně ne bez výhod pro sebe, ale to zdaleka nebylo to hlavní. Ale pak nač potřeboval Západ, pokud byla věc ohraničená jen bojem náboženství, ruského patriarchu Filareta, otce Michaila? A vlastně i samotný Michail Romanov v čele ruského státu? Jistě, Vatikán se dostal blíže k ruskému trůnu, to znamená i k osudu Ruska v budoucnu, zde je vše jasné. Ale přes to, soudě podle řetězu událostí a nepřítomnosti katolické logiky, Vatikán ve vztahu k ruskému státu pracoval na něčí objednávku, přičemž ta objednávka byla proti jeho vlastním zájmům. Což se také dá lehko dokázat, zvláště pokud si uvědomíme politiku papeže na katolíky dobytých zemích Byzantské říše: křižáci neměli čas vzít Konstantinopol, protože na příkaz papeže v něm byly naráz všechny pravoslavné chrámy transformovány na katolické. Přirozeně byl sňat patriarcha a na území bývalého hlavního města Východořímské říše vznikla katolická diecéze. V Rusku k tomu nedošlo, ačkolik Moskva byla katolíky dobyta. A věc zde není ve strachu před vzpurnými Rusy, kteří v tu těžkou dobu kromě kazaků neměli prakticky žádné vojsko. Vatikán byl jednoduše přinucen dělat to, co mu dovolili. Tehdy se nabízí otázka - kým? Jaká síla v tu dobu existovala (a nejen v Evropě), která mohla ovládat Vatikán? A existuje snad i v naší době? Jakkoliv je to překvapivé, události současné reality hovoří ve prospěch posledního. Nebudeme vyjmenovávat řetěz událostí: je jich příliš mnoho. Důležité je něco jiného: loutkami této tajné síly byli i Romanovci, kteří krátce po svém příchodu k moci přepsali "k obrazu Západu" celou historii Rusi. Na jejich příkaz byly zničeny nebo nově přepsány mnohé kroniky nevyčíslitelné ceny, nažvdy zmizelo tisíce knih. Úsilím prvních Romanovců byl fakticky ruský národ připraven o svou tisíciletou minulost. K čímu prospěchu byl vykonán takový zločin? Pochopitelně ku prospěchu pánům Západu. Na objednávku Západu byla v Rusku provedena i náboženská reforma Nikona. Jiné vysvětlení to jednoduše nemá. Proč bylo nutno zničit církev Sergeje Radoněžského? Projekt Velké Svaté Rusi? Církev života a blahobytu? Na co potřeboval ruský národ církev zaniklé Byzance? A mystickou ideologii, která rozložila společnost zevnitř. Byzantská církev byla zavedena silou a ruští lidé, kteří ji nepřijali, se stali kacíři.

Religiózní reforma rozervala Rusko. Staroobřadci byly úsilím rodiny Romanovců postaveni mimo zákon. Tentokrát hořely nejen letopisy, ale i desítky tisíc uměleckých knih, spalovalo a ničilo se vše, co vrhalo stán na tu verzi historie, kterou na zakázku ruských carů vymysleli Němci při moskevském dvoře. A co je nejstrašnější, umírali lidé věrní Rusku, jeho duchu, odolní a nepokořitelní. Během nikoniánské duchovní katastrofy zahynul výkvět ruské společnosti. Podle údajů současné historické vědy ztratilo Rusko za půl století religiózní čistky čtvrtinu obyvatel. Nabízí se otázka - komu to bylo ku prospěchu? Jistěže ne Rusku. Pak komu? Naivní otázka, ale ani církev, ani věda na ni dosud neodpověděly. Lépe řečeno, odpovídat se ani nesnaží. Proč také? Nepochopil jen hlupák, přemýšlivý člověk se dopídí i bez nich. Byla tato církevní reforma, provedená synem Michaila Romanova Alexejem tím, co způsobilo dosud nenapravený pád ruské společnosti do duchovního a později i ekonomického chaosu, z kterého se už tři století pokouší dostat? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v této knize. A nejen na ni. Hlavním úkolem mé práce je výzkum a seznámení čtenáře s těmi zákulisními silami, které se znovu pokoušejí cynicky rozehrát kartu Romanovců. Vždyť ne náhodou byl car Nikolaj II. na popud Kremlu a téže církve prohlášen mučedníkem. A za co? Za to, že předal moc v Rusku do rukou zednářů a později bolševiků? Za to také. Ale hlavní cíl je jinde: zpracovává se veřejné mínění pro budoucnost, všichni Romanovci budou v národním vědomí přijímáni jako za nic neobvinitelní a svatí. Proti novému kandidátu z rodu Romanovců na carský trůn se pak nezvedne odpor. A jako v minulosti, Romanov opět dobrovolně nastaví šíji pro další oprátku Západu.

 

Diskusní téma: Co chce Západ od Ruska?

Nesuhlasim

eru24 | 02.05.2012

s pohladom na posledneho cara Nikolaja II. Fakt je taky, ze abdikaciu nepodpisal, to, co sa nazyva abdikacia, je obycajna falzifikacia. Proste a jasne ho odstavili, pretoze sa vojna zacala, prave vdaka tomu, ze prevzal vedenie, vyvijat pre Rusko priaznivo a taktiez odmietol skakat, ako Rotschildovci piskaju. Prave preto bol daty prikaz Sverdlovovi na jeho vrazdu, to, co nam tvrdia o jeho zavrazdeni, nie je pravda, bolo to tupe obetovanie celej rodiny, inak, Lenin s tym nemal nic spolocne.

Re: Nesuhlasim

Lenin je zločinec | 23.07.2014

Ale mal a celá Komunistická zberba v Rusku v tom čase

K tématu

Radomír | 26.04.2012

Nevím, jestli znáš film Ohněm a mečem na motivy románu Sienkiewicze. Dobře tu vykreslují povstání záporožských kozáků pod vedením Bohdana Chmelnického, přibližně v době, o které je řeč. U moci je právě druhý Romanovec Alexej I., se kterým o pár let později poražený Chmelnický musí uzavřít smlouvu. Ta na jednu stranu zamezila připojení Ukrajiny k Polsku, na druhou stranu byla připojena k moskevskému samoděržaví a kozáci ztratili mnohá svá práva.
Ale samozřejmě, hrdiny a nastoliteli pořádku jsou ve filmu právě Poláci, Chmelnický s kozáky jsou vykresleni jako temní záporáci. :)

http://www.youtube.com/watch?v=K0MJ5l5rJTE

Re: K tématu

Hox | 27.04.2012

Ještě jsem neviděl. Nedávno jsem ale četl zajímavý pohled na dílo Sienkiewicze, že většina z nynějšími Poláky tak oslavovaných kladných hrdinů jeho románů má ve skutečnosti ruské kořeny, že vlastně Sienkiewicz staví do dobrého světla hlavně předky nynějších Bělorusů, možná Ukrajinců :)

Prosba o opravu překlepu ....

erddyst | 25.04.2012

Ale napřed poděkování, protože pro mě osobně je to potřebný nástin do toho o co šlo a jde. Takže Dík !!!

"Stačí přečíst dopis Vatikánu králům „Řeči Pospolité“. "
Podle mě se jedná o "Řež Pospolitou" ....

Re: Prosba o opravu překlepu ....OMLUVA a OPRAVA

erddyst | 25.04.2012

Až teď mi to došlo :(( .... jsem .......
Špatně jsem minulosti poslouchal, bo co, ale utkvělo mi to v uchu jako .... :(((
Pro opakování:
"lublinská unie
lublinská unie, poslední z pol.-litevských unií, uzavřená v Lublině 28. 6. 1569 (1. 7. schválena členy pol. a litevského sejmu). Dokončila proces sjednocení král. pol. (tzv. Koruny) s Litevským velikým knížectvím, zahájený 1385 krevskou unií. Společný mnohonárodnostní stát se nazýval Rzecz pospolita Polska, měl společného panovníka voleného pol. a litevskými feudály, sněm a zahr. politiku. Oba sjednocené státy si ponechaly vnitřní auton. Cást šlechty se před uzavřením l. u. odtrhla od Litvy a dosáhla přímého spojení svých území s Polskem (tzv. Korunou). Rozdílnosti mezi tzv. Korunou a Litvou byly zrušeny ústavou 3. května 1791, která obě části spojila v jeden stát. Lublinská unie fakticky existovala do třetího dělení Polska 1795."

Přidat nový příspěvek