Alexandr Samsonov: Pogrom na nestátní podnikání přišel až s Chruščovem

Alexandr Samsonov: Pogrom na nestátní podnikání přišel až s Chruščovem

17.9.2015

stripkyzesveta.cz

 

Další z letitých mýtů se s rachotem hroutí

Dějiny píše vítěz. Pokud je ze sorty, co umí vyhrát jen švindlem, przní k nepoznání i je. Chruščov se snížil až k tlachům, že Kreml řídil válku podle globusu. Pravda dostává slovo, až když je politický kašpar i z Gorbačova.

Mýty se hroutí jeden za druhým. Hlavně zásluhou ruské, ale i jiné historiografie z posledních let. Bubák o „totálním zestátnění“ se zadřel pod kůži i „levici“ na baterky. Přesně opačně, než se to dodnes omílá, to bylo i v daném případě. Konkrétní fakta posbíral Alexandr Samsonov:

Když Stalin zemřel, bylo „v zemi na 114 tisíc dílen a podniků nejrůznějšího  zaměření – od potravinářských a kovoobráběcích až po klenotnictví a chemický průmysl! V těchto podnicích pracovalo na 2 milióny lidí, produkujících 6 % hrubé průmyslové výroby Sovětského svazu. Družstva („artěli i kooperativy“) produkovala 40 % nábytku, 70 % kovového nádobí, více než třetinu veškerého prádla a skoro všechny dětské hračky. Podnikatelé tak hráli důležitou roli v lehkém průmyslu, nejproblematičtějším sektoru sovětského impéria. V podnikatelské sféře pracovalo kolem stovky konstrukčních kanceláří, 22 experimentální laboratoře a dokonce i dva vědeckovýzkumné ústavy. Možná překvapí, že v rámci privátního sektoru fungoval i vlastní (nestátní) penzijní systém! Družstva svým členům mohla poskytovat úvěry na akvizici inventáře, vybavení, výstavbu bytů či nákup skotu.“

Rozvětvený a produktivní nestátní sektor navazoval na tradici ruské občiny. Sovětská „družstva však nebyla primitivním přežitkem polofeudální Ruské říše. Nevyráběla jen ty nejjednodušší předměty typu dětských hraček, ale prakticky všechno spotřební zboží.“ V „poválečném období to ve vzdálenějších  provinciích bylo na 40 % vybavení celé domácnosti (nádobí, nábytku, obuvi, oděvů atd.).“

„Například prvé sovětské rozhlasové přijímače (1930), jejich novější generace (1935) i prvé televizory (1939) vyrábělo leningradské družstvo ´Progress-Radio´.“ Leningradské družstvo „Stoljar-strojitel“, produkující za NEPu saně, kola a chomouty, se od 50. letech – tehdy už pod názvem „Radist“ - zařadilo mezi lídry na trhu nábytku i rozhlasových přijímačů. Podobný boom i tržní podíl zaznamenalo i jakutské družstvo „Metallist“, gatčinský Jupiter“ a „tisíce jim podobných“.

Ve „stalinském SSSR“ se tak „nejen rozvíjelo, ale rozvíjelo bouřlivě skutečné, produktivní podnikání, a ne to parazitně-spekulantské, s jakým se roztrhl pytel v letech gorbačovské ´perestrojky´ a liberálních reforem, jež v mnohém tvář naší ekonomiky spoluurčují dodnes.“ V „´totalitním´ státu pro iniciativu a kreativitu existoval široký prostor“. Právě „pod ochranou státu, a ne napospas ´divokému kapitalismu´“, „korupci, srůstání státního aparátu s organizovaným zločinem, raketeeringu, mafiánským ´střechám´ atd.“.

„Stalin a jeho stoupenci význam, která má soukromá iniciativa pro národní hospodářství, chápali a rozhodně čelili snahám tento sektor znárodnit. Šepilov a Kosygin v celostátní ekonomické diskusi, která proběhla v roce 1951, kolchozní záhumenky a svobodu pro družstva obhajovali. Tak jako sám Stalin v ´Ekonomických problémech socialismu v SSSR´ (1952).“

„A tak navzdory mýtu, že za Stalina se ´všechno zabíralo´, se právě v tomto období zformoval a zdařile fungoval systém podnikání čestného, produktivního, a nikoli lichvářského a spekulativně-parazitního.“ Podnikání, jemuž „nehrozilo ani zneužití pravomoci a korupce byrokratů, ani bankovní lichva a banditismus“. Právě „za Stalina se tak aktivně utvářel specifický model, v němž soukromé podnikání racionálně doplňovalo státní průmysl“.

Nestátní podnikatelská sféra byla „značně vlivným sektorem ekonomiky země“. V „letech války vyráběla dokonce i zbraně a munici“. „Družstva disponovala i moderními technologiemi a vlastním výrobním parkem.“ V tehdejším „Sovětském svazu se podnikání – v podobě výrobních a řemeslných družstev – těšilo všestranné podpoře. S růstem počtu členů družstev na 2,6 násobek se počítalo už v první pětiletce.“

„Zvláštní usnesení sovětské vlády a ÚV VKS(b), vydané počátkem roku 1941, garantovalo družstvům nedotknutelnost vůči papalášskému vměšování.“ Kladlo „důraz i na závaznou volitelnost vedení výrobních družstev“. A „na dva roky je osvobodilo i od veškerého zdanění a státní cenové kontroly“. Takže „jedinou  závaznou podmínkou bylo, že jejich maloobchodní ceny nepřekročí ty ve státním sektoru o víc než 10 – 13 procent“. A to „za situace, kdy na tom státní podniky, nemající žádné úlevy, byl hůř“. A „aby papaláši nemohli družstva ´přitlačit ke zdi´, stanovil stát i ceny, za něž se družstvům poskytovaly suroviny, vybavení, skladové prostory, doprava a obchodní objekty. Prostor pro korupci tak byl prakticky vyloučen.“

„Polovina těchto úlev zůstala v platnosti dokonce i v nejtěžších letech Velké vlastenecké války.“ A „po válce jich družstva dostala ještě víc, než v roce 1941. Obzvlášť ta družstva, v nichž byli zaměstnáni invalidé, jejichž počet válka  dramaticky zvýšila. V době poválečné rekonstrukce země byl rozvoj družstev jednou ze stěžejních státních priorit. Dát dohromady družstva v různých rezidenčních centrech bylo úkolem,  svěřovaným spoustě vedoucích pracovníků, hlavně z řad bývalých frontových vojáků.“

Byl to právě Chruščov, kdo velel hejnu sarančat i v tomto případě. „Co se kultivovalo po desítky let, rozbořil už za pár roků. O postátnění všech družstevních podniků do roku 1960 padlo rozhodnutí už roku 1956. Výjimky se připouštěly jen v případě malovýroby předmětů každodenní spotřeby,  uměleckého průmyslu a družstev invalidů.“ I „těm všem byl ovšem zakázán stálý maloobchodní prodej“.

„Družstevní majetek se vyvlastňoval bez náhrady. Bylo to nespravedlivé. Aktiva družstev pocházela z poctivé tvrdé práce, často po dlouhé roky, ne-li celé dekády. Sloužila společnosti, byla produktivní. Pogrom na soukromá družstva, jež nesla společnosti a státu užitek, byl jednou z mnoha lumpáren, které na SSSR Chruščov spáchal.“

Podobně jako arbitrární likvidace venkovských záhumenků, jež – v zemi poničené hitlerovskou agresí a válkou – vyhrotila i potravinový problém. 

Fanatikům zmrzačených dějin stoupne adrenalin. Kdo si ten masochismus odepře, rázem je o další klapku na očích lehčí.

 

zdroj: stripkyzesveta.cz/cz/media/1303/alexandr-samsonov-pogrom-na-nestatni-podnikani-prisel-az-s-chruscovem

topwar.ru/82220-predprinimateli-stalina.html

 

Diskusní téma: Alexandr Samsonov: Pogrom na nestátní podnikání přišel až s Chruščovem

no

araid | 22.10.2016

Nic proti preberáni myšlenek a systému ale když už jde o prebíráni tak by bylo vhodné prebírat veci co fungují nejlépe.. Nemela by být krajina s nejvetším nerastným bohatstvím, množstvím půdy, dobrým lidským potenciálem, zabírajíci šestinu zemské souše být na tom lépe??? jako ,mají co jíst, ale znáte tady nekto neco z ruska co má svetovou úroven? krome hackerů a nekterých zbraní? nemel by ten systém, když je teda nasledováni hodný produkovat toho víc na svetové úrovne? Největší stát Rusko má v žebříčku 1000 nejlepších škol pouhé 3 univerzity, což je skutečně naprosto fatální selhání tohoto státu. Naopak pořád posiluje ve vzdělávání Čína, která zde má už 84 univerzit a dvě se už dokázaly probojovat do první stovky. treba česko má v rebričku 5 a rakousko 12 univerzit. peace..

Presne tak

Silvester | 11.01.2016

Je to ako pise Hox. Druzstva mozu byt sukromnym vlastnictvom podielnikov, ktori ho zalozili, teda nieco ako dnes akciove spolocnosti, alebo mozu byt statnymi podnikmi, ktore sa len formalne nazyvaju druzstvami, tak ako to bolo v Ceskoslovensku za socializmu.

Nepleťme si pojmy.

Andrej | 26.09.2015

Družstevníctvo to nie o súkromnom podnikaní. Nikto neberie dividendy zo ziskov (bezpracný príjem) na základe vloženého kapitálu ale je platený podľa množstva vynaloženej práce. Družstva sú založené na socialistickom a nie kapitalistickom princípe, naviac sú zapojené do celoštátneho plánovacieho systému a sú pod štátnym dohľadom. Nebyť toho ČSSR by nikdy nebola dosiahla plnú potravinovú sebestačnosť.

Re: Nepleťme si pojmy.

Hox | 01.10.2015

Nemáš pravdu, tzv. Artěli - výrobní družstva bylo soukromé podnikání, ve smyslu "založil kdo chtěl a dále se dařilo, jak byl schopný" a byly to často velké projekty které vlastnily výrobní haly a stovky strojů, oproti dnešní malé až střední firmě byl rozdíl jen jeden, nikdo nemohl nikoho zaměstnávat, proto družstvo jako celek bylo vždy pod kontrolou těch, kdo tam aktuálně pracoval. Přestal si v družstu pracovat - zaniká spoluvlastnictví, i kdybys byl zakladatel.
Družstva u nás bylo něco jiného.
Čili podnikání ve smyslu osobní iniciativy (a ohodnocení podle výsledků), rozhodování co a jak dělat ano, kapitalizmus pochopitelně ne.

Přidat nový příspěvek