Překrucování historie plnou parou v MF Dnes

Jak moc se překrucuje historie.

Z dnešní MF Dnes. Tištěné. Na netu jsem to nenašel, i když se to tam možná časem objeví. Takže je to opsáno, aby jste viděli, kam už to došlo. V rubrice Názory na zadní straně hlavního A sešitu dnes vyšel pod hlavičkou Espreso Petra Suchomela dnes vyšel článek:

Jak se Stalin slitoval a rozdal Čechům pirožky.
Stalin během své krutovlády zamordoval víc lidí nez celá druhá světová válka dohromady, tři miliony jich například nechal jen tak z plezíru vyhladovět.
Jo, a kromě toho vrátil svobodu Čechům a Slovákům...
Taky vám na tom něco nehraje? No jistě, protože to druhé je lež.
Docela populární, a tak se s květnem opět blíží její repríza, letos dokonce zakulacená oblým výročím. I hlava státu se jí pojede do Moskvy poklonit. Krvavý diktátor prý v roce 1945 poslal sovětské vojáky osvobodit Československo.
Není to pravda.
Osvobodit znamená obdařit svobodou. Sovětský svaz pomohl vyprovodit nacisty, to ano. Ale sotva jim uzmul znásilněnou oběť, posadil ji za vlastní katr, do cely bez oken, kde ji desítky let sám znásilňoval a v mezidobích nechával pomalu hnít.
Byl to tedy od začátku opkak "osvobození". Pokus o "odnětí svobody" na druhou. Únosce unesl uneseného jinému únosci.
Sovětští vojáci - i když to možná sami nevěděli a vedly je dobré úmysly - sem přijeli pokládat životy za tyrana, jehož hrůzovláda usilovala o co největší expanzi do světa.
Češi a Slováci, zmatení válkou, stalinistům z vděčnosti a hlouposti skočili na špek a společně dokončili to, co se nepovedlo ani Hitlerovi: Zašlapali svobodu a zbytky lidské důstojnosti do země na desítky let.
Vojáky, kteří bojovali proti zlu, je třeba uctít. Ale ohledně úmyslů jejich představených je třeba nazývat lež lží a pravdu pravdou. A to zvlášť v době, kdy v sobě část Čechů nachází drzost srovnávat tehdejší i dnešní ruskou agresi s počínáním Západu, respektive Spojených států, které tehdy část Evropy skutečně osvobodily a u Československa jim to nevyšlo.
Američané dnes vesvětě dělají hodně nepořádku, ale hranicí, kterou z principu nepřekračují, zůstává právě svoboda (i za cenu chaosu, který za sebou nechávají třeba v arabských zemích, kde se svým "antidiktátorským" přístupem prohrávají.) Americká společnost je nedokonalá, ale svoboda v ní k životu beze sporu patří tak jako dýchání.
Z Ruska naopak v oblasti lidských práv nikdy nepřišlo nic pozitivního.
Tato část Slovanstva je na to jako celek zjevně málo vyspělá, nezralá. Inspirativní svobodomyslné jedince, kteří musí prokázat velkou odvahu, nakonec vždycky umlčí masy, které žádnou svobodu nechtějí, protože pro ně nemá hodnotu. Dávají přednost nemorální jistotě před morálními dilematy, která svoboda přináší.
Západ versus východ je tedy volbou mezi ochranou lidské důstojnosti a primitivismem předminulého století, který považuje morálku za nepodstatnou "nadstavbu" břicha přeplněného laciným jídlem.
Je dobře, že příští týden budou Českem projíždět američtí dragouni a že je kolem toho takové pozdvižení. Více lidí bude postaveno před otázku, kam vlastně patří.
Debata to však zdaleka není jen zahraničněpolitická. Zdánlivě nejapné dělení Čechů na "pražskou kavárnu" a "uvědomělý venkov" nebo jiné podobné rozulišení dle sympatií k východním manýrům, tento svár nakonec vhodně pojmenovává i "vnitronárodně", ať už na to kafe chodí v Dejvicích, v České nebo Moravském Krumlově, či žijí li "venkované" na Václaváku.
Láska k totalitě, k nezaslouženým materiálním jistotám, k cenzuře, k náhubkům pro novináře, ke kádrování, ke kvótám, ke koncentraci moci, k adoraci státníků, ke státem vynucovanému ateismu... to všechno jsou nejen otázky názoru, intelektu a sociálního cítění, ale především morálky.
A prvním testem morálky je vztah ke svobodě: zda je pro mě víc než mastný pirožek a náhubek, do něhož si utřu pusu.