Leningradská blokáda

Dnes není jen sedmdesátileté výročí osvobození Osvětimi, ale je to také den prolomení leningradské blokády (stalo se o rok dříve, 70 let si připomínali již loni). Celých 900 dní blokáda trvala a byla strašná... Skončila právě 27.ledna (1944) - a v našich "médiích" o tom ni slůvka.
Již loni se u páté kolony (jako kanál Dožď) objevily takové řeči, že šlo o úplně marnou a zbytečnou smrt, že nemělo cenu město hájit - jinými slovy - že těch víc jak milion mrtvých si svou smrt vlastně zapříčinilo samo. Jenže - on právě Leningrad byl místem velké strategické hodnoty a kdyby ho fašisté obsadili, určitě by to ovlivnilo i výsledek války.
Pokud tu již dnes byl odkaz na polského "feldkuráta", který údajně nezná žádnou evropskou zemi, která by chtěla nějak "slívat" výsledek 2. sv. války, pak tu mám také jeden odkaz:

http://www.zentralratdjuden.de/ru/article/1833.html

V něm se říká, že všichni židé, kteří přežili leningradskou blokádu, budou odškodněni německou vládou za každý den blokády. Podmínkou ovšem je, že přeživší musí bydlet jinde, než v Rusku...
Tak jednak - proč jen židé? Druhak - proč jen neobčané RF? Trochu divná spravedlnost, když to utrpení tam snášeli úplně všichni bez rozdílu...
Z diskuse:
- Můj otec bránil Leningrad. 900 dní odolával blokádě a vyšel z ní s váhou 38 kg při běžné mužské postavě. Nikdy nevzpomínal. Když jsme ho jako děti prosily, aby nám vyprávěl, tvář mu zmrtvěla a nemluvil. Jen jednou odpověděl, že nic strašnějšího neexistuje... A do konce svého života smetával každý drobeček chleba ze stolu do své dlaně...-

Básně (neumím dát do rýmů):
- Vy, živí, vězte, že jsme z této země odejít nechtěli a také jsme neodešli. Čelili jsme smrti u temné Něvy a umírali jsme, abyste vy mohli žít. -

- Nebyl jsem na frontě, ale vím, jak sviští kulky kolem uší
když diverzanti střílejí na své pronásledovatele
vím, jak kulky umí rozervat dětské tělo, jak se krev lije hustým proudem
zapomenout by se chtělo, ale chlapecké šrámy to nedovolí.
Nebyl jsem na frontě, ale vím, jak páchne střelný prach.
S Jurkou jsme běželi k tramvaji, když najednou svist a záblesk, ohlušující rána, clona dýmu.
Rozbil jsem si tvář o panel, ale přežil jsem. Z Jurky zůstaly jen kousky...
Nebyl jsem na frontě, ale vím, jak těžká je půda hromadných hrobů.
Pokrývajíc těla padlých, drtila i naše srdce.
Vím, jak sténá promrzlá země, když se chystají do ní těla pohřbívat.
Vím... víme to spolu, Leningrade...
(to napsal Anatolij Molčanov, kterého blokáda zastihla ve věku 9 let)

https://www.youtube.com/watch?v=yV6yGrO6Tf8#t=237