Co chce Putin?

Rostislav Iščenko

Avšak stále jsou nedočkaví vítězství. Ty nejradikálnější jsou přesvědčeni, že Putin přece jen „vydá Novorusko“. A umírnění se obávají, že jakmile bude podepsáno další příměří (pokud se tak stane), kvůli potřebě přeskupit a dovybavit novoruskou armádu (což mohlo být učiněno bez přerušení vojenských operací), přizpůsobí se novým okolnostem na mezinárodní frontě a připraví se na nové diplomatické bitvy.

Ve skutečnosti, navzdory veškeré pozornosti, kterou političtí či vojenští diletanti (Talleyrandové a Bonapartové internetu) věnují situaci na Donbasu a Ukrajině obecně, je to pouze jeden z bodů na globální frontě: výsledek války je rozhodován nikoliv na doněckém letišti, či v horách u Debalceva, ale v kancelářích na Starém náměstí (1) a Smolenském náměstí (2), v kancelářích v Paříži, Bruselu a Berlíně. Protože vojenské akce jsou pouze jednou z mnoha komponent politického sporu.

Je to nejkrutější a konečná komponenta, která obsahuje velké riziko, ale věci nezačínají válkou a válkou ani nekončí. Válka je pouze přechodným krokem značícím nemožnost kompromisu. Jejím účelem je vytvořit nové podmínky, ve kterých je kompromis možný, nebo ukázat, že již není žádného potřeba, neboť jedna strana konfliktu zmizela. Když je čas na kompromis, když boje skončí a jednotky se vrátí do kasáren a generálové začnou psát své paměti a připravovat se na další válku, pak je výsledek konfrontace určován politiky a diplomaty u jednacího stolu.

Politická rozhodnutí nejsou často obecnou populací nebo armádou chápána. Například během prusko-rakouské války v r. 1866 pruský kancléř Otto von Bismarck (později kancléř Německé říše) ignoroval neustálé žádosti krále Wilhelma I (budoucího německého císaře) a požadavky pruských generálů na obsazení Vídně, a měl naprostou pravdu. Tím urychlil mír podle pruských podmínek a také zajistil, že Rakousko-Uhersko navždy (no, do svého rozpadu v r. 1918) se stane podřízeným partnerem Pruska a později Německé říše.

...

kompletní analýza zde: zvedavec.org/komentare/2015/04/6432-co-putin-chce.htm