Láska:
„Role lásky byla dlouho špatně chápána. Láska není něco, co bychom měli dělat, abychom byli dobří, nebo abychom udělali ze světa lepší místo z nějaké abstraktní morální odpovědnosti, nebo proto, že bychom se měli vzdát svého hedonismu. Spojení s energií cítíš jako vzrušení, euforii, a pak lásku. Najít dostatek energie, aby se udržel tento stav lásky, určitě pomáhá světu, ale daleko bezprostředněji to pomáhá nám. Je to ta nejhedonističtější věc, kterou můžeme udělat.“

***

KSB:
«Tradičné manželstvá z rozumu sú veľmi rozšírené» — tieto slová možno chápať dvojako a protichodne: po prvé, manželstvo z rozumu, ako manželstvo s cieľom pričleniť sa k spotrebiteľskému alebo sociálnemu statusu druhého z manželov, ktorý z nejakých dôvodov ide na ústupky alebo má svoje protipožiadavky, alebo nevidí nerovnosť manželstva; po druhé, manželstvo s cieľom porodiť a plnohodnotne vychovať deti, si tiež vyžaduje určitý rozumový kalkul možností ako zabezpečiť plnohodnotné narodenie a plnohodnotnú výchovu.

Takže manželstvo z rozumu v jeho druhom variante je vlastne vyjadrením ďalekozrivej Lásky k budúcim deťom a ich následným potomkom, Lásky k svojmu potenciálnemu manželovi a otcovi svojich detí. To nie je bezohľadné «nechali to na náhodu», zasúložili si, pozvíjali sa v návale inštinktívnych vášní, výsledkom vyčíňania ktorých sa môžu objaviť aj inštinktmi zrodené deti, z ktorých vychovať Ľudí sa možno z rôznych príčin ani nepodarí. Avšak práve tento štýl vzniku rodiny na Západe a v Rusku nazývajú «manželstvom z lásky» (oveľa častejšie, než v prípade skutočného manželstva z Lásky), a za protiklad mu dávajú «manželstvo z rozumu», ktoré v prvom zmysle sa chápe ako možnosť zmeniť svoj sociálny status na úkor pričlenenia sa k sociálnemu statusu druhého manžela.

Tradičná kultúra Japonska potláča v záujme výchovy detí slobodu rozvodov, čo sa aj prejavuje v tom, že prevažne sa rozvádzajú len bezdetné páry, hoci je možné, že sa pritom pricvakuje egoizmus a inštinktívne návaly určitej časti obyvateľstva zotrvávajúcej v manželstve a majúcej deti. Či je to dobré alebo zlé — to závisí od odpovede na otázku: má človek právo byť bezstarostným zvieraťom, ktoré je riadené inštinktmi a nezodpovedá za svoje činy; alebo je človek povinný vyplniť svoj rodičovský dlh napriek riziku, že v ňom možno životné okolnosti vybudia zvieracie inštinkty?
Ak budeme za správny považovať druhý uhol pohľadu, potom lepšie je pricvaknúť egoizmus niektorého z dospelých, než životné záujmy jeho detí.

***

ISLAM:
Je nepopiratelné, že jsme velmi rozdílné civilizace. Ačkoli máme mnoho společného, ​​máme i hodně odlišného. Proto je nutné říci, že i v arabsko-islámské společnosti mnohé vztahy a manželství fungují v podstatě jako u nás. Také, že většina manželství je monogamních. Jenže mužsko-ženské vztahy jsou postaveny na jiném základě ve srovnání s hodnotami, ke kterým Evropa začátkem třetího tisíciletí dospěla. Islám je mimořádně pragmatický a vnímám ho spíše jako ideologii, která i vztahy, a to nejen mužsko-ženské, ale všechny, řeší prakticky a obchodně. Proto citový aspekt v jisté části tohoto společenství prostě chybí. Projevuje se to zejména u fundamentalistů, kteří se urputně drží náboženských textů a nejsou schopni či ochotni dát prostor jinému názoru.
Žádnou premisou, zato obrovským tabu je předmanželský sex. A arabská, a zároveň islámská společnost oplývá masami mladých mužů i po třicítce, kteří si sex ve svém životě ještě nevyzkoušeli. Důvod? Nejsou ženatí. Důvod? Převážně ekonomický. K tomu, aby se muž mohl vůbec oženit, musí mít peníze. Peníze na zajištění bydlení po svatbě, na vybavení bytu nebo domu. Také na zlato pro nevěstu, na vystrojení svatby a na věno. 
To znamená, že přinejmenším v samotných arabských zemích mezi mladými lidmi často převládá beznaděj a vize „žádné“ budoucnosti. Mladí se protloukají životem a jsou ochotni chytit se jakékoliv stébla. Proto většina, ne-li téměř všichni, dokud dospějí k možnosti mít svatbu, byť jen za nejnižších možných výdajů, si nemohou dovolit mít regulérní sex, tedy heterosexuální a se svou manželkou.Neuspokojenosti fyzických potřeb mladých mužů generuje následky. Frustrace roste. Ideologie v podobě náboženství plus hospodářská situace ji pouze živí.
Nařízení a vztahy mezi muži a ženami se přetavily do islámského práva šaría ze základní náboženské literatury, kterou je Korán a hadísy, tedy zaznamenány skutky a výroky zakladatele islámu Mohameda. Z několika veršů Koránu vyplývá, že postavení ženy ve srovnání s mužem je nerovné. Mnozí muslimové se tedy podle toho se zařídili. 
Tato situace dává muži pocit, že má nad ženou moc. Že si v podstatě může dělat, co chce. Hovoříme o standardním arabském, případně muslimském muži, který se řídí náboženskými nařízeními resp. texty, a některými doslovně. Berouce v úvahu úroveň vzdělání – a od toho se odvíjející schopnost myšlení a jednání i ve vztahu k ženě napříč celým arabsko-islámským světem – musíme si uvědomit, že takových mužů je stále hodně. To má za následek většinové vnímání postavení ženy tak, jak jsme si popsali.
Vezměme si na mušku vraždy „ze cti“. Jde o názorný příklad vztahu muže k ženě, který poukazuje na majetnický a mimořádně tradicionalistických přístup. Úkladná vražda mladé ženy je spáchána v rámci rodiny. Za to, že se podívala na cizího muže, že s ním komunikovala, zda v málo početných případech, že s ním měla sexuální styk. 
Za jedno z hlavních poskvrněni se právě počítá vztah muže a ženy vybočující z řady společensky stanovených pravidel. A vskutku, když nastane podezření z takové eventuality, existuje nepsané právo mužského člena rodiny odčinit toto poskvrnění prolitím krve. Otec zabije dceru, bratr sestru. Nejlépe vlastní rukou. On rozhoduje o jejím životě a smrti. Presumpce neviny je zde bezpředmětná.
Když se našinec snaží pochopit takové pohnutky, pochodí asi těžko. Totiž ve společnosti a kultuře, ve které se pohybujeme, je takový přístup téměř pro všechny něco nepředstavitelného. Přitom se divíme, že to někdo může udělat, a navíc v rámci vlastní rodiny! Jaký má otec vztah ke své dceři, když ji dokáže bezcitně zabít? Kromě samotných pachatelů má tento primitivní zvyk četné přívržence. Strach o život je jedním z důvodů, proč se ženy bojí rozhodovat o svém vlastním životě.