""To predsa nemá žiaden zmysel pomáhať ľuďom prakticky a v teréne.""

Samotné odstraňovanie zdroja utrpenia je práca v teréne.

K ostatnému čo si napísal ti poviem len toľko. "Podľa seba súdim teba."

Pričom celostné vzdelanie a chápanie sveta je najdôležitejšie v živote človeka.

Dám jeden citát teraz ja z ktorím sa plne stotožňujem:

""Nemohu," žena zvedla knihu, "vůbec nemohu číst. Nevidím. Co se mnou bude? Trochu jsem si
vydělávala výpisky. Ale teď? Co mám dělat? Jak budu žít?"
"Především se uklidněte. Máte muže a děti, kteří vás potřebují."
Je strašné být bezmocná. To vy nepochopíte. Knihy byly mou jedinou radostí. Mně, která jsem
neužitečná, nikomu nepotřebná, dávají knihy všechno!" A znovu ji vyhrkly slzy. "Nevidím! A naši
lékaři neznají pomoc."
Slzy bezmoci a beznaděje se bolestně dotkly Čedina nitra. Neuměla bojovat proti lítosti, citu, který
se jí zmocňoval stále silněji. Musí požádat Evizu, aby ženě pomohla nějakým účinným lékem.
V moři utrpení na Tormansu bylo ženino trápení jen kapkou. Pomáhat kapce je pro moře bez
významu a bez užitku. Tak to učili Čedi na Zemi, kde se vždy požadovalo určit příčiny utrpení,
zničit jeho kořeny, a tím napomáhat dobru. Ale zde bylo všechno naopak. Příčiny byly nad slunce
jasnější, ale vykořenit je v propasti tormanského inferna nemohla nejen Čedi, ale ani celá posádka
Temného Plamene. Dívka usedla vedle plačící ženy, uklidnila ji, a teprve pak se vydala domů."