Vážne pobaviť ? Frkáš sliny plné jedu a urážok na moju osobu...Daj si pozor, aby sa ti niečo nestalo...:-)

Takže, keď ja podám dokazateľné fakty historikov, tak história neplatí, lebo ju píšu víťazi. Keď ty podáš názory "svojic" historikov, tak to je v poriadku, tí sú 100% objektívni a erudovaní. Palko, takto sa neargumentuje....
To,že medzi pápežmi sa nájdu aj amorálni neznamená automaticky, že možeš všetkých takto zaradiť. Lenže zdravý rozum a rozišovanie nie je tvoja silná stránka...

Niečo k Lutherovi, ktoré zjavne obdivuješ za jeho mravnosť :

Luther dokonce tvrdil, že pro posílení naší víry máme hřešit stále více: Tak zůstane jasné, že nás spasil Kristus a nikoliv my sami. Tuto ideu shrnul Luther do známého rčení: esto peccator, sed crede fortiter. V dopise svému důvěrnému příteli Melanchthonovi 1. srpna 1521 napsal: Buď hříšníkem a hřeš silně, ale ještě větší silou věř a raduj se v Kristu. (…) Během pozemského života máme hřešit (17).

První, kdo uvázl v neřestech, byl on sám. 13. června 1521 napsal Melanchthonovi: Zjišťuji, že jsem poblouzněný a zvrhlý, propadlý lenosti, málo se modlím a vůbec nenaříkám kvůli Boží církvi, protože v mém nezkrotném těle hoří velké plameny. A tak já, který bych měl planout v duchu, mám žár v těle, v chlípnosti, lenosti, zahálce a spaní(21).

V jiném dopise je Lutherovi zcela jasné: Jsem člověk podléhající životu společnosti v prostopášnosti, v tělesných vášních, v nedbalosti a jiných nesnázích(22).

Luther unesl z cisterciáckého kláštera mnišku Kateřinu Bora jako svou milenku. V roce 1525, aby „umlčel zlé jazyky“ se s ní, jak říkal, oženil, i když oba měli slib čistoty. Luther si byl plně vědom tohoto zavrženíhodného činu, když napsal: Tímto manželstvím jsem se stal tak ničemným, že se mi andělé vysmívali a démoni brečeli(23).

Není divu, že veden takovými ideami napsal Luther Melanchthonovi na téma krvavého pronásledování katolíků pod Jindřichem VIII.: Je dovoleno propadnout hněvu, když víme, jak zvláštním druhem zrádců, lotrů a vrahů jsou papežové, jejich kardinálové, jejich legáti. Bohu se zalíbilo, že různí králové v Anglii usilovali, aby je odstranili (32).

Proč nepochytáme papeže, kardinály a celou tu římskou Sodomu kolem něho a neumyjeme si ruce v jejich krvi?(33)

A tu máš aj zdroje :
17. De Wette, op. cit., II, str. 37.
21. De Wette, op. cit., II, str. 22.
22. De Wette, op. cit., I, 232.
23. De Wette, op. cit., III, 2,3.
32. Brentanno, op. cit., str. 354.
33. Id., tamt., str. 104.

Je sranda sledovať, ako každého heretika, sektára zvhrhlíka pokladáš pomaly za vzor morálky a dobra, hlavne nech to nuie je kresťan - katolík, však, Paľko ?

"Je mnoho publikácii s odvolávkami na archívy a knižnice, z ktorých je zrejmé, že Templári sekali pekne na ÚROK a teda nie iba nejaký poplatok!"

Tak sem daj odkaz na takú fotokopiu, pretože som doteraz nič nevidel. V čase templárov nemali právo kresťania používať úrok, pápež im to zakázal, to mohli používať len židia...Keby ich templri používali boli by to jedným z dovodov ich odsúdenia a tí neboli odsúdení z dovodu,že používali úrok v obchodných zmluvách zakázaný pápežom.
Nemám záujem čítať knihy, ktorých odkaz si dal, kde vobec nemusí byť dokaz, o ktorom tvrdíš...

Pretože realita nehovorí nič o používaní úroku :

Byly nalezeny směnky, které řád vydával a které udivují svou kompletností. Obsahují deset oddílů, kolonek - datum, místo vystavení, místo určení, úhrnná částka, v jakých devizách, splatnost, jméno upisovatele, jméno majitele směnky (remitenta), poznámky, kurs.
Z toho mála, co se zachovalo z písemností řádu templářů, známe "Pokladní deník" pařížského Templu za léta 1295 a 1296.

Miesto roku používali templári pre zisk iné metódy, ale vidím ,že o tom bvieš kulové... :-)
Templári používali iné prostriedky pre zisk, ale úrok to nebol...

Takže len hĺadaj a daj dokazy o úroku, nič sa doteraz nedokázal...

"vytvorili prvé slobodomurárske lóže, známy to škótsky rítus.."

Len klebety, ohovárania a manipulácie. slobodomurári sú nepriatelia RKC, templári, hoci ich pápež, ktorého ovládal Filip Pekný zradil neboli nepriatelia RKC...

Rehabilitácia templárov by znemožnila zneužívanie ich pamiatky proti Cirkvi. Templári sa nikdy ani na mučidlách v kráľovských väzniciach, ani na horiacej hranici nevyslovili proti Cirkvi. Práve pochybné okolnosti zániku templárov vytvorili podhubie, že si ich pamiatku privlastňovali iní, spôsobom, s ktorým by templári nikdy nesúhlasili. Nepravdivé a nespravodlivé obvinenie, ktoré malo úspech u stredovekej justície, vytvára závoj tajomstva. Závoj tajomstva umožňuje zmocniť sa témy pre vlastné ciele, raz viac, inokedy menej noblesne. Ilustráciou využívania témy templárov je román Umberta Eca Foucoultovo kyvadlo a najnovšie aj bestseller Dana Browna Da Vinciho kód. Inou ilustráciou sú pokusy niektorých slobodomurárov štylizovať sa do pózy pokračovateľov templárov. Žiadne fakty však nepodopierajú toto želanie niektorých slobodomurárov. Slobodomurári nie sú pokračovateľmi templárov. Rehabilitácia tohto rádu opretá o preskúmané fakty by odstránila závoj tajomstva okolo templárov, urobila by koniec zneužívaniu ich pamiatky a prinavrátila by templárom spravodlivosť, na ktorú – možno sa domnievať – čakajú.