... V současnosti nepřispívám ,protože si přeji dosáhnout nějakého výsledku v životě až pak se vrátím k přispívání, ale tyto stránky jinak stále pravidelně navštěvuji. V tomto případě učiním výjimku ...

Je to velmi citlivé téma a mnoho přispívatelek, kterých si cením a které přinášejí cenné informace na to reaguje trošičku přepjatě.

Nejprve mám stejné stanovisko k mnohoženství jako ony i když jsem muž. Je pro mně obtížně přestavitelné rozdělit plnou láskyplnou pozornost na více bytostí (předmětů). Moje zážitky s Láskou, kdy samovolně bez úsilí teče pozornost k existenci nebo druhé bytosti například miluji existenci nebo miluji ženu, která je součástí existence a je jejím velmi komplexním odrazem. Pozornost teče jedním směrem a nemusím přeskakovat (zřejmě bych musel družky vnímat jako jednotu a až pak jako individualitu existence -> družky -> bytost - je to mnohem obtížnější tak nějak přes ruku).

Hlavně si přeji sdělit, že v článku se netvrdí (alespoň to tak chápu), že se to bude zavádět u nás teď v tuhle chvíli nebo že by to bylo vhodné nebo užitečné v naší kultuře aplikovat. Dokonce i ten příklad, že po druhé světové válce se mohlo povolit mnohoženství považuji pouze za hypotetický a jde o to na věc se podívat z jiného úhlu pohledu a ne, že se to mělo udělat jako správný krok. Jde o to, že ve společnosti jsou silné kulturní vlivy (nelze s nimi prudce hýbat) a v naší kultuře, kdy od malička je prezentována už v pohádkách jako důležitý cíl láska mezi jedním mužem a jednou ženou to nelze aplikovat.

Co mi, ale velmi pomohlo, že mnohoženství je snaha o nějaké sociální řešení a ne nějaké požitkaření muže na úkor žen jak je to často západem prezentováno (jedna žena je více než dost a postarat se o více žen je pro muže mnohem větší břemeno). Nedejte se mýlit tím, že většinová populace sklouzne k nemorálnosti, to se děje i u nás, i když máme vhodnější uspořádání a přesto většina můžu utíká před rodinou (do hospody nebo na gauč) místo, aby mu přinášela naplnění a radost, a to se týká i žen, které nudu otrockého života řeší milencem nebo despotismem (a není jich málo). Důležitá je malá část morálně zdravé populace, která určuje pravidla (v současnosti asi jedna desetina intuitivním odhadem)

K sociálnímu řešení, uvědomme si, že ve středověku byla situace pro ženu bez muže a s dětmi velmi kritická a prakticky znamenala ve většině případů odsouzení k prostituci. Nyní si dovedu představit, že by pár, který prošel již intenzivní fází fyzické lásky a fyzická blízkost již není rozhodující faktor, by mohl přijmout na základě soucitu do rodiny svobodnou matku, ale ne v naší kultuře, tam jak jsem uvedl je potřeba hledat jiná řešení.