Článek mě překvapil. Myslím si totiž, že není doba na řešení krizových způsobů zvýšení populace a to ještě způsobů s velmi nejistým výsledkem.
Na jedné straně jsou "plány" na velké snížení populace - až o miliardy lidí -a na druhé straně je tu vykreslený jeden z krizových způsobů zvýšení populace (používaný hlavně v dobách válek a genocid), který sice může zajistit kvantitu, ale nikoli kvalitu (jak už psala Sonice).
Teď k článku samotnému:
- mohly by být řešeny mnohé sociální problémy současného Ruska – zatrpklé, nezakotvené, pustnoucí ženy odsouzené k osamocenému stáří... -
Nemohly. Osamocené stáří zažívají i ženy s mnoha dětmi - protože děti se rozutekly po světě a buď nemohou nebo nechtějí se s matkou stýkat. Osamocené stáří zažívají i muži. Vyřeší snad mnoho žen v jedné domácnosti tento problém? Člověk se může cítit osamělý i ve velké skupině lidí. Zvláště tam, kde nemá "spřízněné duše". Osamění tkví v nemožnosti komunikovat s lidmi, naladěnými na stejnou vlnu a počet lidí v domácnosti tento problém neřeší.
Druhá věc: kdo se o staříky postará? Mladší ženy snad? A co pak, až zestárnou i ony? Děti to snad vyřeší? V dnešní společnosti, která jim tuto možnost bere a klade překážky?
Ad "zatrpklé": zatrpklé ženy nejsou ženy osamělé nebo ženy bez muže. Zatrpklé bývají ženy, které žijí s pocitem velké křivdy a zklamání - a to zvláště z mužů nebo dětí.
Ad "nezakotvené": co to je? Nechápu... Jestli se tím myslí ženy, které zůstaly samy, nevdaly se a nemají děti, pak nevím, proč by měly být "nezakotvené". Myslím si, že toto je v přístupu k životu a vlastní rodina k tomu být nemusí. Stačí ty "spřízněné duše" - a ty se paradoxně v rodinách někdy nenacházejí.

Ad: "žena odpírá muži právo projevit lásku ještě k někomu dalšímu" + majetnictví:
Tak... tomuhle taky těžko rozumím. Jak to, že "odpírá"? Nemiluje snad muž své děti, své rodiče, sourozence, své kamarády a kamarádky? Vlastní žena mu toto odpírá? Pokud ano, tak je asi opravdu majetnická. Ale - v partnerské lásce je "něco navíc" - ta intimita, spojená se sexualitou. Takže předpokládat u normální ženy "majetnictví", pokud muž bude mít několik partnerských vztahů, je dle mého zvrhlé. Tohle nesnese žádná normální žena a vždy to v její duši zanechá hluboký šrám, zničí to její důvěru v muže a naruší to její duchovní svět (z takových se pak rodí ty zatrpklé a osamělé). Tady bych autorům položila otázku, zda by tolerovali své milované ženě a matce svých dětí několik partnerských vztahů souběžně.
To není o "touze ovládat" - to je o bezpečí a stabilitě. Žádná normální žena nemůže takové mnohočetné partnerské vztahy svému muži tolerovat, protože tím jsou ohroženy její děti a stabilita jejich domova. Nezvládají to ani ženy, na polygamii "kulturně zvyklé". Intriky v takových rodinách, šikana a boje o "místo na slunci" nejsou žádnou výjimkou. Žít pak v takové "rodině" je utrpení nejen pro šikanovanou či jinak "neoblíbenou" ženu, ale hlavně pro její děti.
A abych tu nevypisovala ke každému bodu, se kterým nesouhlasím a kterých jsem v článku našla mnoho, tak jen závěr:
Z mého hlediska je daleko důležitější se zabývat řešením naší současné situace - v současných podmínkách.
Podpora mladých rodin. Nejen nějakými daňovými úlevami. Pro rodinu je základní potřebou střecha nad hlavou a alespoň jeden jistý výdělek. Takže - pomoc státu při získání bytu, stačí malého. Firmy,které se nyní předhánějí v "zaměstnaneckých výhodách", by měly myslet i na tuto oblast - jako to již bylo, za "nenáviděného socíku". Mít vlastní podnikové bydlení za dostupný nájem a např. garantovat smlouvu nejméně na 10 let za snížený nájem - za podmínky, že u nich zaměstnanec bude pracovat.
Další - podpora žen na mateřské, přihodila bych k tomu i finanční odměnu od státu za každé narozené a vychovávané dítě. Klidně bych podporu vyplatila až někde na třech letech věku dítěte, kdy už by bylo jasné, jak se o něj rodina stará. Nebo klidně až při vstupu do školy. Je to jedno, s penězi se rodina s dětmi potýká stále.
Místo zakládání jeslí (to jsou děti do tří let) bych umožnila babičkám starat se o takto malá dítka. V současné době, při současném důchodovém věku, babičky hlídat nemohou - musí pracovat. A někde v 65 už zas děti nepotřebují nějaké hlídání babičky.
Je potřeba změnit to, co se změnit dá - notabene - co už tu bylo a "demokracií" bylo zničeno. Zdá se mi to lepší způsob, než tu špekulovat nad mnohoženstvím.