Nechci polemizovat s VP, na to, abych pochopil všechna ruská specifika, nemám kvalifikaci. Rád bych ale předložil pár faktů a maxim, ke kterým jsem se během života dobral. Především, lidé nechtějí znát pravdu - oni chtějí mít pravdu. A v naprosté většině případů naprosto nesnášejí, když někdo nebo něco ohrozí jejich přivlastněný patent na neomylnost. Tady by se snad dalo použít nálepky "psychonarcismus" nebo možná jen narcismus. A to, co se tady uvádí jako psychotrockismus, je v podstatě kombinace narcismu a deprivantsví (pokud nevíte co to je deprivant, hledejte zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Deprivant). Potíž je jen v tom, že se to dá aplikovat na Trockého stejně jako na Beriju, Stalina, Chruščova, Hitlera a další. Jistá difrerenciace ale vyplyne, když si uvědomíme, že podobně jako u zrodu USA stáli zednáři, stáli u zrodu SSSR Židé (Trockij, Zinověv, Kameněv a další). Stalin se s nimi sice vypořádal, fakticky ale jen nahradil jedny hrdlořezy jinými. Dnes se dovídáme, jaký to byl osvícený myslitel, jaký byl Berija humanista a možná je to i pravda. Ale krev z rukou jim to nesmyje, ať už Berija rušením Ježovovských rozsudků zachránil lidí kolik chtěl. Rád bych uvěřil tomu, že Rusko je vysoce produchovnělá země, ale s tímhle morálním dědictvím se nevypořádalo a deprivanti v něm mají stále volné pole, což ovšem samozřejmě platí i o Západu. Je to o to smutnější, když uvážíme, jaké obrovské lidské oběti přineslo v druhé světové válce. Možná je to ale tak, jak se nám kdysi říkalo v době normalizace, že lid ještě není zralý na takovou úroveň stranické sebekritiky, ostatně v Česku se taky nemáme moc s čím chlubit.
Moc jsem toho neřekl, ale třebas se někdo zamyslí, a to dřív, než začne střílet.