Ztráty na straně RA ve stejném období překročily 4 miliony lidí, tj. mrtví, zajatí, nezvěstní, těžce zranění neschopní další služby.
Prakticky byl rozbit celý první sled složený z nejlépe vycvičených vojáků a s nejlepší výzbrojí. Další boje vedly jednotky v daleko horším stavu co se týče výcviku, výzbroje i výstroje, proto pokračovaly vysoké ztráty.
Toto by ale žádná jiná země nedokázala zvládnout a vydržet.

Ohledně toho procházení máslem:
Němci zaútočili s momentem překvapení 22.6.1941.
Za 16 měsíců, koncem října 1942 dosáhli maximálního územního zisku, v té době měli obsazený celý jih až na Kavkaz a skoro celý Stalingrad.
Do 3.února 1943 se to mydlilo okolo Stalingradu.
Potom začal ústup Němců z území SSSR a v srpnu 1944 byli vytlačeni přibližně na čáru ze které útok začal.
Tedy za 19 měsíců, bez momentu překvapení a v podmínkách těžké improvizace je dokázala RA vyhnat z vlastního území.
Rozdíl v délce postupu a ústupu Němců činí tedy tři měsíce.
A to se ještě vrchní velení RA dopustilo několika dnes již viditelných přehmatů, bez kterých by to šlo ještě rychleji.
Jenže dnes se nám v teple a v klidu nad archivními materiály dobře mudruje. Tehdy pod tlakem času a odpovědnosti, na základě neúplných informací měla Stavka mnohem těžší situaci a nechtěl bych být v jejich kůži.
Nejsem asi sám, proto Putin před časem prohlásil, že ,,už nebudeme čekat, abychom znova museli bojovat na vlastním území."
V reakci na hrdinský poslední boj pilota sestřelené Su-25 řekl Bašár Assád: ,,Vidíte, jak tvrdě Rusové bojují za Sýrii. A teď si představte, jak tvrdě by bojovali za Rusko."