Tak tak.
Vlasov se Němcům nevzdal ani v obklíčení u Kyjeva, kdy prošel pěšky x kilometrů a ke konci už ho nemocného museli vojáci víceméně nést, ale ke svým prošel.
Po návratu z nemocnice byl jmenován velitelem 20. armády, při zahájení útoku proti Němcům velel z první linie a byl i s první pronikající divizí odříznut, ale přežili v obklíčení noc a na ráno nařídil rádiem útok ostatních jednotek své armády na zjištěná slabá místa obrany a podařil se mu průlom do hloubky německé obrany. Byl za to povýšen na generálporučíka a vyznamenán.
Následně ho osobně Stalin, jako velitele který prokázal rozhodnost a samostatnost při vedení vojsk, poslal zachránit zpackanou operaci Volchovského frontu.
Po vyčerpání všech možností se museli opět probíjet z obklíčení, přičemž Vlasov odmítl leteckou evakuaci před začátkem akce a chtěl velet až do konce. Část vojsk se probila, štáb nikoliv a Vlasov se svým náčelníkem štábu plk. Vinogradovem se toulal po lesích a snažil se přejít frontu. Němcům ho udal vesničan, který ho u sebe nechal přespat.
Protože němečtí důstojníci Abwehru i Wehrmachtu, se kterými se následně setkal s ním jednali slušně, protože věděli kdo to je a oceňovali co dokázal, nabyl Vlasov dojmu, že se s Němci dá mluvit. Dalo, s některými. Popis jeho osudů v Německu je na delší psaní, když tak během dne.