Co by na tom měl vysvětlovat? Kdo situaci v oblasti aspoň trochu sleduje, tomu je to jasné i bez Pjakina.

Článek je dosti zavádějící, snaží se shodit vinu za zahájení konfliktu na jakési rusko-turecké obchody a zavírá oči nad příčinou - tvrdohlavým trváním Kurdů na samostatnosti tam, kde není politicky a mocensky průchodná.
Celá ruská politika Putinovy a Lavrovovy éry se nese v duchu získávání výhod na operačním a strategickém stupni za cenu taktických ústupků.
Není tedy příliš pravděpodobné, že by naráz udělali úplně opačný tah - kvůli zisku taktické výhody si vyrobit problém na strategické úrovni.

Podstatou problému je snaha Kurdů o samostatný stát, na což mají v obecné rovině nárok, jsou údajně největším národem, který svůj národní stát nemá.
Jenže. Kurdové obývají východní třetinu Turecka, na většině tohoto území i etnicky převažují. Dále Kurdové žijí v severní Sýrii, severním Iráku a západním pohraničí Íránu. Už x let se snaží tyto části spojit, přičemž vedou boj zejména v Turecku, kde režim velmi aktivně potlačuje jejich snahy.
Ale ani irácká a syrská vláda nechtějí tato území ztratit, kvůli ropě a plynu.
I kdyby se podařilo nějakým nátlakem zvenčí vynutit na Sýrii a Iráku odstoupení těchto území a ustavení státního zřízení na nich, tak to neřeší problém. Jednalo by se o nebránitelnou vnitrozemskou nudli obklopenou nepřátelskými režimy.
Pro Turecko by vznik samostatného kurdského státu znamenal zvýšení rizika odtržení východní části území (1/4 až 1/3 plochy) a odříznutí Turecka od spolupracujících zemí. S tím se Turci prostě po dobrém nesmíří. Američané udělali předloni pokus svrhnout Erdogana a nahradit ho někým ovladatelnějším, což se nezdařilo a vehnali ho tak do spolupráce s Ruskem a s Íránem.
Samostatný kurdský stát by byl prostě neustále ohrožen Tureckem. Na rozdíl od kurdské autonomie v rámci Sýrie vedené Bašárem Assádem a zaštítěné Ruskem na kterou by si Turci netroufli.
Celé území Afrínu a Rožavy je ještě pořád de iure syrským územím.
Rusko-turecké jednání vojáků v Moskvě skutečně proběhlo, výstupy nebyly zveřejněny. Rusové následně Kurdům nabídli, aby předali celou enklávu Afrin pod kontrolu syrské vlády a armády, za předpokladu zachování místní samosprávy. Pokud by na to Kurdové přistoupili a akce proběhla, Turci by je nenapadli, do přímého střetu se Sýrií a zejména s Ruskem by nešli.
Jenže Kurdové to odmítli a tak Rusové z oblasti stáhli svoje pořádkové jednotky a nechali Turky konat.
Turci skutečně téměř nepostupují. To ale není až tak vlivem statečného odporu Kurdů, ale tím, že se nejedná o tvrdý pokus o okupaci území, ale pouze o výstrahu Kurdům, aby si uvědomili, že na tohle nemají. Aby se vrátili zpět k myšlence na autonomii v rámci Sýrie.
Syrská vláda umožňuje přesuny kurdských posil z Rožavy do Afrínu, nebrání tedy tomu, aby se Kurdové Turkům bránili.
Protože jsou ale v očích syrské vlády Kurdové povstalci a ne loajálními občany, tak se je ani nesnaží chránit.
Konflikt zároveň staví proti sobě Turecko a USA.