Jeden den jsem neměl možnost nahlédnout a jak vidím, diskuse krásně probíhá dále. Objevilo se zde mnoho moudrého, dobře osvětlených informací. To přirovnání skutečnosti a poznání k broušenému drahokamu je skvělé (děkuji). I ten princip podstaty (pořád jsem se o toto snažil, ale terminus mi stále unikal, opět děkuji). A děkuji i všem ostatním diskutérům a prosím o povšimnutí, že se do toho nepletl žádný trol. Myslím si, že tato diskuse mnohé z nás hodně obohatila a posunula.

Každý pohled (úhel) na skutečnost je při naší „nedokonalosti“ jen jedna ploška výbrusu, tedy jedna vědní disciplína. Při nařízeném jednostranném pohledu nikdy nelze odhalit podstatu, její hlubší princip. Teprve spojováním oborů a spoluprací se lze dopracovat dalšího pokroku. Vždyť i ten zákon času nás k tomu tlačí, že se musíme naučit vnímat vše v celé komplexnosti dění, chceme-li k něčemu dospět. Samozřejmě však při počátcích učení (jako ve škole), jednotlivé dílčí úlohy se musí napřed vyčlenit, a na nich rozvíjet počátky myšlení, práce, poznávání. Ale pak se to musí vše opět sjednotit do celku, jinak je to špatně.

Př.: Děti v 1. třídě mají úkol kreslit zeleninu na záhonku. Napřed je nařízeno – zelí, pak mrkev, a ještě kedluben. Poté přichází instrukce, nakresli ještě něco, co chceš. Všichni kreslí další nějakou zeleninu. Jeden hlupák však místo toho nakreslí sluníčko. Pak se brání: „ale vždyť bez sluníčka by to nerostlo“. Osobně si myslím, že všechny výkresy byly správné a krásné.

Kdysi dávněji se ke mě dostala informace o zasvěcování Pythagorejců od samého jejich učitele. Pythagoras ze Sámu posbíral na svých dlouhých studijních cestách v dalekých krajích (Egypt, Babylon) mnohá vědění, která potom předával svým žákům. Škola byla žádaná, věhlasná. Žáci byli bohatší i chudší, to nehrálo roli. Někteří byli úspěšnější, nadanější, jiní měli s chápáním problémy. Jako v každé škole. Avšak také existoval vnitřní kruh učedníků, kteří měli některé diskuse (předměty) oddělené („tajné“). Patřit k tomuto vnitřnímu kroužku žáků bylo zvláštní privilegium, tyto žáky si vybíral sám Pythagoras. A podroboval je zvláštnímu rituálu.

Žadatel (ne každý absolvent, aby nevznikla mýlka), který již úspěšně prošel všemi dosud veřejnými předměty, musel vykopat velmi hlubokou jámu. Když již byla hodně hluboká a nebylo možné z ní bez cizí pomoci vylézt, tak mu vytáhli žebřík, či jej do ní strčili. A pak se mu ostatní vysmívali, házeli po něm odpadky … delší dobu. Šikana „mazáků“, jako když ji namaluje. Pak jej vytáhli, očistili. Buď byl zařazen k pokračování v dalšímu studiu, nebo ze školy odcházel. Ostatní předměty již znal, a velmi dobře, pro život byl vysoce uplatnitelný. Avšak to, co ještě chtěl, být účasten vnitřního kruhu zasvěcených a poznat další tajemství, o kterých se učitel občas zmiňoval, to mu bylo odepřeno. Hlavním problémem se pak ukázala uražená ješitnost odmítnutých bohatých. Vytvořili klanově-korporativní seskupení a začali pronásledovat jak Pythagora, tak i ony úspěšnější dřívější kolegy. Škola byla zrušena, pythagorejci vyhnáni a i nadále všude pronásledováni. A vědění se rozdělilo – z holistického poznávání se oddělily dva vzájemně nesmiřitelné proudy: věda a náboženství, založené na materii a na idei.
Myslím, že je čas, obě disciplíny opět sjednotit, a pokračovat dále v jejich spolupráci. Alternativní fyzika již tak jede, myslím že obzvláště v Rusku. Kdo chce, může o tom na internetu dohledat mnoho informací – signálů.

Hlavní devizou budiž spolupráce a snaha hledání odpovědí na celé spektrum širokých otázek, navzájem se prolínajících a ovlivňujících se (kvantové principy ovlivnění pozorovaného pozorovatelem). Místo hlídání pravověrnosti toho či onoho spisu a vyvolávání žabomyších sporů se raději pokoušejme v diskusích systém dále rozvíjet. A zapomenout na ono staré rčení: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí, a proto bude odměněn.“ Nebo snad autorský kolektiv VP SSSR vyhlásil, že je celé „učení“ hotové. Pojďme se pokusit rozšířit své vědění o další obzory.
badatel