To je hodně zajímavá otázka. Položím ji trochu jinak. Má se podvedený a okradený člověk stydět za to, že se nechal obelhat podvést a okrást?
Uplynulých 28 let zničilo dost z toho, co pracně vybudovali předci. Je ovšem potřeba si uvědomit, že to byl globální proces připravovný dekády. O čem mluvím? Třeba o tomto: http://leva-net.webnode.cz/products/role-zapadu-v-ruskych-reformach-aneb-co-se-na-harvardu-neuci/
Dnes díky třeba Dolejšího analýze, ale také řadě dle FOIA odtajněných materiálů v USA, zejména dodatků k výročním zprávám CIA víme, že piratizce Východní Evropy a Ruska měly za cíl zničit dvě třetiny východoevropského a ruského průmyslu, jako nevhodné konkurence. Víme, že za tím stálo několik málo bankovních a právních domů ovšem také vlády USA a SSSR viz ten link. Zatímco liberalizace ekonomik - což je eufemismus pro zlodějinu století měla země východní Evropy kolonizovat, Rusko měla zničit. Sergej Glazjev o tom napsal poutavou knihu Genocide: Russia and the New World Order. Také se tenkrát Duma sekla, neboť sice chtěli kapitalismus, ale nechtěli kolonizaci typu IMF Shock Therapy ani studenou okupaci. Tak zatímco tady Klausovy fanynky házely kalhotkama na tribuny, musel se Boris Nikolajevič Jelcin k liberalizaci prostřílet střelbou tanků na Bílý dům. Jinými slovy porevoluční dění nebylo českým specifikem, ale dlouho plánovanou akcí na likvidaci a kolonizaci východního bloku. Piratizace let devadesátých byly také největším přesunem majetku od národních států a lidí směrem k superelitám v historii. Důsledky IMF Shock Therapy a celé té neoliberální rozkrádačky se dají dohledat ve statistikách OSN. Zatímco v roce 1988 bylo cca 15 milionů lidí na hranici bídy na území Východní Evropy a evropské části SSSR v roce 1997 v době Klausových balíčků už to bylo 180 milionů.
Čelili jsme tedy obřímu podvodu plánovanému na globální či nadnárodní úrovni a je otázka do jaké míry byli místní k tomu léta školení piratizátoři objekty a do jaké subjekty řízení... Naivní společnost obelhná různými Havly to ale spolkla i s navijákem a sama umlčovala slabé hlasy, které varovaly. Systém také trestal všechny, kteří by chtěli v nových podmínkách prosazovat národní prosperitu. Viz případ Poldi a Stehlíků, kteří byli exemplárně potrestáni jako příklad pro další... (Krást ano soudruzi, ale budovat ne...)
Za co se tedy vlastně chcete stydět? Že tomu národ nebyl schopen zabránit? Za naivitu nás všech pitomců, kteří cinkali klíčema v naději, že budeme svobodní? Já se nestydím. Společnost začíná pomalu chápat co se stalo. Je potřeb ty věci pojmenovat a snažit se najít řešení do budoucna. I to je běh na dlouhou trať, ale alespoň z mého pohledu není důvod se stydět ani za tuto zem ani za český a slovenský národ. Ten důvod se stydět bude až v momentě, kdy to necháme i v době, kdy většinová společnost pochopí co se skutečně stalo a neudělá nic.