Propojení na boha?
Jde o to co tím pojmem kdo myslí.
To co jsem popisoval je přesah. Přesah našeho vnímání reality a tím i ochoty akceptovat nestandardní dění, jevy a názory jako reálné.
Během nehody jsem se s autem několikrát převrátil přes střechu. Jak dlouho to ve 100 kilometrové rychlosti může trvat? Během zlomku vteřiny se mi přehrál po zpátku celý život jako film. Sledujete to jako by v reálném čase, ale vše je reálně naším měřením času nepostižitelné a také nepopsatelné. K nehodě došlo v r. 1986. Tenkrát jsem si pamatoval jen ten film a neuměl ten proces popsat. Dnes po letech používání výpočetní techniky bych to nejlépe přirovnal ke zkomprimování souboru Straka a připravení k exportu. Kam?? Celé to čekalo jen na to jestli v cestě letícímu vraku bude něco co jasně stanoví odeslat a nebo rozpakovat. Auto bylo na padrť a mně se nestalo nic. Ani škrábnutí. Šlo však o limitní situaci s velkou pravděpodobností totální destrukce biologikého nosiče dat . :))) Proto si možná uvědomuji ten proces což se těm kteří mívají zranění asi nepoštěstí. Tenhle zážitek mi ale změnil vnímání v určitém ohledu, což jsem si uvědomil zhruba po dvou letech a to nadáním pro proutkaření. Vnímání dějů mimo realitu tak ostré a jasné jako hmatatelná skutečnost. Procesy jdoucí souběžně s každodenním životem a proudem času jak jej vnímáme. Lze to snad přirovnat jen k zůžení úhlu záběru reality, čímž můžete stávající rozlišovací kapacitu použít na větší objem dat ze zmenšeného výřezu reality. A najednou se vám v souvislém obrazu, který standardně vnímáme ukazují vrstvené děje, které svým množstvím jakoby dělají neprůhledné pozadí tomu co vnímáme standardně svými smysly. Děje a jevy, které nemají s naší realitou nic společného. Prostě takový smog, nebo mlha v proudu času. Ale za tím převrstvením občas probleskuje světlo. Světlo? Zdroj světla, zdroj energie.... Nelze to popsat jako našimi zrakovými smysly vnímané světlo a celý proces nevnímáte zrakovým centrem. Obraz se utváří nékde v oblasti temene a spíš jej vnímáte, cítíte. V každém případě ty záblesky vyvolávají radost a bázeň, tedy silné emoce. Je-li to opakovaně několik desítek let tak to není náhoda. Je to pootevřený kanál. Nelze specifikovat, jestli je to ještě ve vás a nebo za vámi. Myslím si, že to může vnímat každý, ale jsme obecně tak zahlceni informacemi a následnou nekoncentrovaností, že málokdo dokáže odtrhnout svou pozornost od těch milionů vjemů v reálném čase a soustředit svou pozornost jedním vybraným směrem do hlouby svého vnímání. Po určité době ( cca 20 let :)) ) zjistíte, že se ty jevy dají testovat. To jen aby se člověk ujistil, že ještě není magor a nebo si něco nenamlouvá. Lékařskou veřejnost to nezajímá. Je to mimo okruh toho co jim nalili do hlav a co platí pojišťovny. Jediný efekt byl, že mi byly celoživotně doporučeny prášky na utlumení. Tedy na opětné zamlžení. To jsem s díky odmítl a bylo to zaneseno jako " pacient nespolupracuje a odmítá léčbu " Ta radost je totiž takové povahy jako když se shledáte s milovaným člověkem, kterého dlouho hledáte. A tak si ty prášky opravdu mohou strčit......... Důležitá je však vlastní zkušenost, která je bohužel nepřenositelná. Je to má zkušenost a určitě je nás takových víc, kteří se přiblížili k okraji své cesty. Domnívám se však, že obecně nebude zájem takovéto poznatky uvádět ve známost jelikož by to mohlo nepředvídatelným způsobem ovlivnit zaběhnutý řád lidského společenství. Posuzovat však vše striktně z pohledu DVTR zavání novým dogmatizmem a nedůvěrou v sebe sama a svou schopnost implementovat tyto poznatky do vzorce svého myšlenkového konceptu. Poznatky je třeba nezaujatě porovnávat a testovat zda obstojí proti jinému úhlu pohledu a svému dosavadnímu poznání. A náš zkoumavý pohled se nemůže soustředit jen na 360 st. plošného kruhu. Máme taky jak píše kniha knih" jak nahoře, tak dole" a taky " co se zdá být malé je velké a co se zdá být velkým je malé ". A tam vnímám souvislost mezi námi a naším vědomím jako součásti kvantové fyziky a entitou zvanou bůh o jejíž podstatě a povaze nevíme zhola nic. Tedy pokud lze souhlasit s existencí a působením vědomé entity, lze očekávat způsob komunikace pouze v intencích našeho aktuálního nastavení a připravenosti tuto komunikaci akceptovat.