Já nemlžím, problém je v tom, že vaše znalosti o druhé světové nepřesahují rámec učiva základní školy a článků v populárních časopisech (podle toho co tu uvádíte), navíc je to verze dějin dle Chruščova (všichni Rusové jsou blbci kromě Žukova a za všechno může Stalin) a o principech vedení války a logistice víte úplný prd.
To si ale budete muset nastudovat sám.

Vorošilov byl jeden ze Stalinových lidí, kteří měli jeho důvěru a do Moskvy byl stažen několik dní před začátkem sovětsko-britských rozhovorů o spolupráci, kterých se Vorošilov účastnil. Po skončení akce se do Leningradu vrátil.
Žukov byl do už obklíčeného Leningradu uklizen po sérii katastrofálních neúspěchů při řízení aktivní činnosti vojsk na jihozápadním a posléze i západním úseku fronty.
Bohužel pro obyvatele Leningradu Žukov na hromadu svých průserů (během zhruba měsíce co v Leningradu působil) přidal další - neúspěšný pokus o prolomení blokády.
Nenasadil totiž do vstřícného úderu proti vnějšímu pokusu o průlom dostatečné síly a Němci útok zvenku odrazili.
Místo toho držel většinu jednotek v obranných pozicích a ještě provedl ze svého rozhodnutí úder na opačnou stranu směrem k separátně obklíčené armádě na břehu zálivu.
Mezitím se zhoršila situace před Moskvou a další pokus o prolomení blokády přišel až začátkem roku 1942. Ten trval poměrně dlouho ale také neuspěl. Až v roce 1943 prorazila RA úzký koridor, kterým mohla obránce zásobovat, ale pořád to bylo pod palbou.
Čili Žukov hasil ale neuhasil. Nejvíce lidí zemřelo právě v té první zimě 1941/42. To je přímá Žukovova ,,zásluha". Jenže Stalin měl všechny schopnější velitele nasazené jinde, volný na krátkodobou výměnu za Vorošilova byl jenom Žukov, kterého krátce předtím odvolal pro opakované neúspěchy z velení Západního frontu. Zřejmě se domníval, že tak jednoduchou věc jako soustředit síly na jednom místě a zaútočit v koordinaci s úderem zvenku Žukov zvládne.

Co se Finů týče, tam to bylo taky jinak. C.G. Mannerheim nebyl takový lidožrout, jak ho vykresluje sovětská propaganda, byl to bývalý carský generál, který v Petrohradě působil (před rokem 1914 žádné Finsko nebylo) a Rusko dobře znal. Proto se původně na německém útoku nechtěl vůbec podílet a když Sověti 25.června napadli Finsko, tak se tedy spolu s Němci dali do boje, ale obsadili zpět to, co jim předtím Sověti sebrali a dál nešli. Později, když Němci viděli že Leningrad nedobudou, tak se s Finy domluvili a pokusili se obejít Ladožské jezero, aby odřízli zásobování města. Tomu ale Sověti dokázali zabránit, k úplnému obklíčení jezera nedošlo a zásobování běželo dál.