Primárně, nešlo o vůli lidu a tlak zdola. Reformy prosazovala klany kolem Dubčeka a intelektuální skupiny, které dostaly prostor v médiích. A kterým o žádné reformování socialismu nešlo. Stačí přečíst 2000 slov Vaculíka, který nenechal na poválečném vývoji Československa a na komunistické straně kámen na kamení. Nebyl to pokus o objektivní vyhodnocení minulosti, ale o totální její diskreditací, byť vyzývá, aby nějaké řídící kádry ve strukturách byly ponechány. Ale ty kádry by asi měla určovat elita, která se drala k moci.
Reformátoři nebyli schopní objektivně vyhodnotit minulá období vývoje: stalinský socialismus, stalinskou ekonomiku, která nedávala šancí kapitalistické a naopak, vše šmahem odsoudili, zcela v duchu trockismu. V Prognostickém ústavu skupina ekonomu kolem Oty Šika už pracovala na demontáži soc. ekonomiky a návratu k tržním vztahům.
Masám se vše podávalo v krásném pozlátku "socialismu s lidskou tváři", "svobody vyjadřování", "svobody cestování", "vitrínami, jako na západě" atd. Nikdo neměl v úmyslu pustit masy k řízení, ani je vzdělávat v tomto smyslu.
Takže, mohu souhlasit, že masy (ne jednohlasně) "reformy" podporovaly, ale netušily, o co se ve skutečnosti jedná. Vše se neslo v duchu - "Chceme!" - víc nadávat na vládu, mít víc zboží, lepší bydlení, cestovat atd., aniž by chápaly, kterými prostředky je k vytouženým cílům vedou.
Souhlasím, že byla neopakovatelná atmosféra souznění a lásky, která se zaryla do vědomí národa, ale podobná atmosféra byla i v roce 1989. A jak rychle vyprchala, až si národ uvědomil, jak na krásné řeči naběhl.
Celé to vedu k tomu, že bez správné míry chápání mezi aspoň 10% obyvatelstva, každý proces reformování společnosti směrem k (deklarované) větší lidskosti, je předem odsouzen k zániku a zhoršení vztahů v té společnosti. Pokud se řízením procesu nechopí osvícený vůdce, který v průběhu řízení formuje "míru chápání" a vzdělává obyvatelstvo tak, jak to dělal Stalin. Nebo na základě nové koncepce, tak, jak se to stalo v případě Putina, kdy chápající část společnosti formuje světonázor většinové společnosti spolu s prezidentem.
Žádné takové známky proces reforem "Pražského jara" nejevil - nebyl ani osvícený vůdce, ani jasné cíle, ani chápající masy. Dubček neuměl vyhodnotit ani faktor prostředí, ve kterém chtěl nějaké reformy prosazovat. Což zákonitě vedlo k tomu, že "Pražské jaro" skončilo fiaskem.
Na nějaké "překvápky" v supersystémech, při takovém rozkladu nevěřím.
A lidé by se měli poučit, jak z vývoje roku 1968, tak i z vývoje roku 1989, kdy měli možnost předvést svoji míru chápání. Bohužel, se nestalo. Dobrovolně se vzdali skoro všeho, co měli. A je naivní si myslet, že v roce 1968 by to dopadlo jinak, pokud by sem ty tanky nepřijely.
Takže, asi takto: máme se poučit v klidu, s rozvahou a bez emocí. A udělat to líp. KSB nám v pomoc.