No, psychologický profil Erdogana se tak trochu podobá Lukašenkovu. Donedávna ještě usiloval o tureckou hegemonii v regionu, vesele ze státních zdrojů podporoval syrskou "opozici", nechal svou zemi na pospas ekonomickým dobyvatelům ze Západu a jediné, co pevně třímal v ruce, byla osobní moc balancující kdesi mezi Atatürkovým sekularismem a nespecifickým islamismem. Teprve přímá konfrontace s ráznou akcí RF v Sýrii a bezzubou reakcí USA jej přivedla k tomu, že asi koketoval s nesprávnou stranou. Mimochodem, i Lukašenko se do nedávného společného vojenského cvičení točil jako korouhvička v domění, že to lze hrát na více stran než pochopil, kde a s kým má jaké perspektivy. Takže mít Erdogana za schopného a znalého lídra je přeceňováním jeho schopností - okolnosti jej vedou tam, kde správně vnímá menší rizika. Pravdou je, že sílicí ruský vliv v Turecku je pro Turky vlastně spásou...