Teď se s tím nebude dělat nic, teď je na řadě Idlíb, Ar-Rastan a jih Sýrie od Damašku ke Golanským výšinám.
Problém Kurdů se nechá vyhnít. Nechají Američany, aby se marně namáhali přesvědčit Turky na nějaké ústupky, to povede akorát ke zvýšení napětí mezi Tureckem a USA a k tomu, že Kurdové(ti kterým to ještě nedošlo) pochopí, že jim Američané zase slibovali něco, co nedokážou splnit.
Pokud by chtěli vytvořit z části syrského a iráckého území nějaký Kurdistán, tak to bude neubránitelná nudle, kterou se okamžitě Turci pokusí vojensky obsadit, aby předešli vypuknutí kurdského povstání na vlastním území, případně minimalizovali jeho následky. Američané kvůli Kurdům do přímého střetu s Turky nepůjdou a čím více a dále budou Turky dráždit, tím více se bude Turecko vzdalovat NATO se všemi důsledky, které jsem popsal níže. To Američané nemohou riskovat, proto Kurdy nechají ve štychu a kromě pár symbolických akcí a spousty keců se na nic nezmohou.
Kurdové nakonec zjistí, že jediná životaschopná varianta, která pro ně neznamená válku nebo neustálé ohrožení je autonomie jejich území v rámci Sýrie a Iráku, pod patronátem Ruska.
Tipuju to do dvou let. Když moc dobře, tak za rok, dříve těžko, ty procesy a myšlení lidí mají svoji setrvačnost.