Páter Pio byl talentovaný mystik, jenž se svým „amatérským přičiněním“ dostal za církví vymezené hranice a napojil se tak na vyšší informační zdrojovou hladinu. Protože takový jedinec je pro církve vždy nebezpečný (dostal se k Bohu blíže než naordinovaní „strážci víry“), byl velmi pečlivě hlídán a dlouho jej církev nehodlala jako takového uznat.
Samozřejmě jej stále hlídali a využívali v PR (Public relations, „vztahy s veřejností“, tedy reklamní ovlivňování davu, Goebbels tomu říkal propaganda, na vojně jsme tomu říkali PŠM – „politické školení mužstva“ … všechno to samé). Teprve po letech, ke stáru, když bylo zřejmé, že je pod dobrým dohledem a že již nepřekročí vymezenou mez a neohrozí je, byl církevní hierarchií vzat na milost a po jeho smrti ještě více využíván.

To však ani v nejmenším nesnižuje jeho hodnotu a všelidský i božský význam.