Časy se mění.
Před šesti sedmi lety dělaly světovou politiku Spojené státy a Čína s Ruskem jim do toho házely klacky, kde se tato politika nemile dotýkala jejich zájmů.
Dnes dělá politiku Rusko a Čína a USA se omezují na házení klacků. Sice jsou pořád silní, ale nemají koncepci, nemají směr.
Mají sice jakžtakž lídra, ale tomu neocons vnitrostátně komplikují situaci jak mohou, tak nemá čas dělat zahraniční politiku pořádně.

Jak říkal jeden moudrý Číňan: Strategie bez taktiky je nejdelší cesta k vítězství. Ale taktika bez strategie je marné snažení před porážkou.

Věc má háček: Nárust čínských investic v Rusku není moc dobrá zpráva, to se bude muset držet pod kontrolou. Rusové a Číňané jsou spojenci z nezbytí, v dlouhodobém výhledu se Čína pokusí Rusko sežrat. Ale tak řádově za deset a více let. Dokud budou Rusy potřebovat jako ochranu před ozbrojenou mocí USA, tak jim nohy určitě nepodrazí, tak pitomí Číňané nejsou. Zatím bude pomaličku upevňovat pozice.
Rusové jsou si toho vědomi a tak pilně rozvíjejí spolupráci nejen s Čínou, ale i s jejím dlouholetým rivalem - Indií. A dalšími zeměmi, samozřejmě, jako třeba nedávno zmiňovaný Afghánistán.

Mají kapku náskok. Zatímco o Hedvábné stezce se teprve mluví, koridor Sever-Jih se už usilovně buduje. Navíc je kratší, tak bude hotov dříve. V dalším kole bude nutno jej napojit na infrastrukturu střední Evropy, respektive ty existující tratě kapacitně posílit a modernizovat.
Což pravděpodobně povede k tomu, že Hedvábnou stezku dotáhnou k nějakému uzlu na tomto koridoru a pokud se budou schopni domluvit na rozumných tranzitních poplatcích, tak to na tom zůstane, protože investiční náklady a politické problémy na další cestě nebudou malé.
Táhnout cokoliv přes Turecko a Balkánské země je hovadina, to je hornatá oblast a všechny níže položené plochy jsou hustě osídlené a vzhledem k situaci tam nebude klid a bezpečnost ani za deset let.
O Rusko strach nemám, obávám se o osud České republiky a celé Střední Evropy.