I nejskvělejší zbraně jsou pouhé nástroje utrpení. Nejsou vhodným prostředím Šlechetného, neboť On je použije, jen není-li jiného vyhnutí.

Antarktida je pátým kontinentem Země a ze satelitu se skutečně jeví jako bílý kontinent. Sama existence tohoto světadílu je velkou záhadou. Prokazatelně byla objevena teprve 17.ledna 1821 ruskou výzkumnou výpravou vedenou F.F.Bellinghausem, ale německý zájem o Antarktidu se začíná projevovat již od roku 1873, kdy Německá společnost pro polární výzkum vystrojila loď Gronland a pověřila E.Dallmana zmapováním přístupových cest k Antarktidě. Tato výprava objevila ostrovy Kaiser Wilhelma a Bismarkovu antarktickou cestu vedoucí kolem ostrovů Biscone. Ve 20.století se s německými antarktickými expedicemi doslova roztrhl pytel. V roce 1910 zkoumá Antarktidu výprava na lodi Deutschland vedená W.Filchnerem, která se opakuje v roce 1922, ale již v roce 1925 byla vyslána antarktická výprava vedená A. Merzem na speciálně konstruované lodi Meteor.

Pozadí kontaktů Němců s „Die Dritte Macht“ bylo dlouho předmětem krajního utajení a dodnes je veřejnosti z neznámých důvodů nepřístupná většina originálních dokumentů, jako je tomu v případě „Sonderkommanda H“ (Hexenkommanda), stejně jako je tomu v případě archivu SS divize Technische Gruppe Schwarze Sonne, především odborů zabývajících se výzkumy a vývojem, jako SS-E-IV a SS-E-V, přestože je Spojenci po roce 1995 odtajnili a předali Německu.

„Nekonečným oceánom plávajú lode na ceste k Zámienke, kde záblesky zbraní Skrytých noc menia v deň“.

Pozadí navázání kontaktů Němců s „Die Dritte Macht“ je sice stále ještě zahalena téměř neproniknutelnou rouškou tajemství, přesto některé informace ven pronikly a umožňují nahlédnout do pozadí zrodu německého nacismu ze zcela nového a dosud opomíjeného zorného úhlu. 

V období poválečného chaosu a sociální desintegrace německé společnosti, které byly důsledkem prohrané I. světové války, hledala určitá část vlastenecky zaměřené německé inteligence cestu, která by jejich vlast vyvedla z všeobecného marasmu. Přijmout alternativu bezohledného dravého kapitalismu vítězů pro ně nebylo akceptovatelné, proto svoji pozornost zaměřili do těžko srozumitelné oblasti, neboť jen tam bylo možno objevit nové možnosti. Tento těžko srozumitelný intelektuální nacionalismus ještě sám o sobě neměl v sobě zárodek nacismu, ten do něj zanesli až politikové opření o lůzu, dnes bychom hovořili o etablování zločineckých mafií v politických kruzích. 

Pro pochopení některých aspektů pozadí prudkého rozvoje nacismu a globálního zaměření aktivit III. Říše, je nezbytné uvést dostupné informace o této „Die Dritte Macht“, která stála v pozadí událostí II. světové války a tak fascinovala A.Hitlera a mnoho vysoce postavených nacistů. 

Přes obdržené detailní podklady, trvaly Němcům intenzivní vědecké a konstruktérské práce více než tři roky, než mohly být zahájeny testy produktů tohoto projektu. O ránné fázi zkoumání této „anderen Technik“ nebo „anderen Wissenschaft“ měl Dr. W. 0. Schumann, člen společnosti „Berchtesgaden Gesselschaft“, přednášku na TH-Mnichov (záznam byl uložen v Reichdeutsche SS-Geheimarchiv). 

„Hidden Intelligence“ byla „šedou eminenci“ („Goethic Necronomicron Abteilung der SS“), kterou Hitler označoval jako „třetí sílu“ („Hexenkommando Abteilung zur Uberprufung der Sogenannten Geheimwissenschaften“), stojící za Hitlerem, rozvojem nacismu v Německu a zahájením II. světové války. 

„Hidden Intelligence“ měli eminentní zájem prostřednictvím Hitlera, nacistů a nakonec i Osy, získat kontrolu nad celou Zemí, rozšířili kontakty s Německem jak to jen bylo možné. Byl tu ale jeden problém. Proto Hitler nařídil počátkem roku 1941 zahájit nečekanou a pro Spojence strategicky nepochopitelnou pouštní operaci Theseus, jejímž cílem, jak se později ukázalo, nebyl ani Suezský průplav, ba ani ropná oblast Arabského zálivu, ale ovládnutí území Egypta kolem Káhiry. Koncem března 1941 byl v Libii vysazen Rommelův Africký sbor a ten 21. června 1942 dosáhl hranice Egypta, ale tam byl Brity zastaven a postupně vytlačován zpět do Tunisu. Neúspěch Afrického sboru však Hitlera neuvedl do rozpaků, protože v ohni války tajně žhavil další želízko a tím byla anexe norské části Antarktidy. 

Jedním z rozhodujících záměru Z-Planu bylo obsazení norské částí Antarktidy (Země královny Maud) a donucení Norska k souhlasu s připojením tohoto území k III. Říši. S tímto záměrem souvisel bezprostředně i záměr obsazení území Egypta kolem Káhiry. Tento záměr mělo splnit válečné tažení Afřika-korpsu, jemuž velel generál (pozdější polní maršál) Rommel. Toto tažení brzy narazilo na houževnatý odpor Britů a Hitlerovy naděje na bleskové obsazení Egypta byly ztraceny. Mezitím se však Němcům podařilo obsadit a anektovat bez větších problémů Zemi královny Maud v Antarktidě a najít co hledali. Jelikož vzdálená a obtížně přístupná Antarktida byla pro záměry Z-Planu nesporně výhodnější než Egypt, ztratil Hitler o tento strategický cíl zájem a Afrikakorps ponechal svému osudu, přičemž počítal s tím, že na sebe po delší dobu bude vázat značné síly Spojenců, které by se jinak vylodily na jihu Evropy. Tyto informace objasňují pozadí jedné ze strategických záhad II. světové války, s níž si vojenští historici marně lámali tak dlouho hlavi - totiž jaký strategický cíl sledoval Hitler tak problematickou a nákladnou operací, jakou byla anabáze Afrikakorpsu v severní Africe?

Rischerova expedice prováděla soustavné letecké snímkování celé oblasti Země královny Maud o ploše přibližně 600 000 km2. Zúčastnily se ho dva létající čluny Passat a Boreas, vybavené speciálními kamerami Zeiss RMK 38, které vytvořily více než 11 000 leteckých snímků. Německá výprava zmapovala celkem asi 20% celé plochy kontinentu a Němci zpochybnili norské nároky tím, že mapy vytvořené norskou expedicí byly nepřesné, místy zavádějící a zakreslovaly jen malé území při Pobřeží princezny Marthy a princezny Astrid. V polovině února expedice končí a vrací se do Hamburku. V roce 1931 uskutečnila norská expedice mapování oblasti Země královny Maud, aby tím Norsko ozřejmilo svůj nárok na část antarktického teritoria, ale kartografické práce byly provedeny povrchně a s malou přesností. Přesně tuto oblast zmapovala až následující německá výprava, která se uskutečnila na přelomu roku 1938-1939. Tato výprava pod velením kapitána A.Rischera odjela na lodi MD Schwabenland z Hamburku 17.prosince 1938 a k břehům Antarktidy dorazila 19.ledna 1939, tedy v době vrcholícího antarktického léta.