Tak si to rozeberme:
Ad1) U koho by měly politické špičky Kurdů proti tomu protestovat? Tak aby jim to bylo něco platné a ještě si nepohoršili?
Ad 2) Nebude to tím, že na území Sýrie je ropa a plyn skoro všude? I na místech, kde žili/žijí Kurdové? V Iráku Kurdové taky žijí na ropě.

Mezinárodní právo se daří prosadit tam, kde je možnost a vůle ho vynutit silou a to ještě ne v každém případě. Kurdové nemají svůj stát, nejsou subjektem mezinárodního práva, nejsou členy OSN, ale i kdyby byli, OSN nedokázala pro urovnání konfliktu v Sýrii a nastolení stavu dle mezinárodního práva udělat prakticky nic.

Rusko samo o sobě taky není všemocné, i když jeho role v poslední době zásadním způsobem vzrostla. Předtím se na Blízkém východě děly věci, které byly v zájmu neokonzerv a Rusko se snažilo se střídavými úspěchy bránit aspoň těm nejhorším prasečinám přímo ohrožujícím jeho zájmy a sem tam se mu podařilo něčemu zabránit.
Poslední dobou Rusové dokázali tento stav zvrátit na druhou stranu - události se v globále odvíjejí dle představ Ruska a jeho spojenců v oblasti a Američané dělají čím dál tím křečovitější tahy aby zabránili úplné ztrátě svého vlivu v této důležité oblasti.
Jenže i tento stav má svou setrvačnost a nejde změnit ze dne na den. Rusko dokáže zásobovat svoje vojska a syrskou armádu. Syrský expres dělá co může, ale aby zásobovali ještě jednu armádu, na to už nemá kapacity.
Aby byl boj proti islamistům efektivní a nestálo to moc padlých vojáků na straně SAA a jejích spojenců, musí boj probíhat metodou bleskové války - údery mechanizovaných sil do slabých míst obrany, masivní podpora ze vzduchu, technická a manévrovací převaha nad protivníkem, obkličování protivníka do kotlů a postupná likvidace obklíčených sil, kterým dochází střelivo. Jenže tohle všechno je hodně drahé a pro stát, který si netiskne dolary dle potřeby je to ekonomická zátěž.
Kurdové navíc vůči ostatním členům této koalice, tedy vůči syrské, irácké a íránské vládě vystupují spíše nepřátelsky a vznášejí vůči nim územní požadavky. Zbývají jim Američané, kteří s nimi vydrbávají ale jsou jediní, kdo je schopen a ochoten je podporovat.
Kurdové se proto nechávají zásobovat zbraněmi od Američanů, kteří vědomi si své neoblíbenosti v oblasti a ztráty svých pozic vidí v Kurdech další možnost, jak se v oblasti udržet a moci tam dále působit problémy. Jenže tu se dostávají do rozporu jejich vztahy vůči Kurdům a vůči Turkům, jejichž zájmy jsou protichůdné.
Svržení poněkud svéhlavé loutky Erdogana a jeho nahrazení někým ovladatelnějším se Američanům nepodařilo a Erdogan si naopak upevňuje pozice, přičemž Američanům už nevěří, Izraelcům v posledních letech taky ne a s někým spolupracovat potřebuje. Zbývají Rusové. To jsem popsal výše ve vlákně o prodeji systému S-400.
Ale ani Rusové ani Američané nebudou schopni Erdogana donutit, aby se vzdal tak velké části tureckého území ve prospěch Kurdů. To by se muselo stát něco opravdu významného a převratného a mě nenapadá nic, co by to mohlo být.
Rusové ho maximálně donutí k vyklizení zabrané části syrského území s kurdským obyvatelstvem. Ale to až později, zatím se dohodli na převzetí části islamistické enklávy na severu Sýrie pod turecký dohled, čili tureckých vojáků na syrském území naopak přibude. Rozdělení té oblasti na tureckou a íránskou oblast a ruskou nárazníkovou zónu mezi nimi povede k uklidnění situace v oblasti a k zamezení vzniku jakéhokoliv dalšího kvazistátu, protože turecká část je hornatá část podél hranice, obyvatelnější oblasti budou kontrolovat Íránci a Rusové. Je to prostě další způsob, jak vytlačit nepolepšitelné islamisty ze syrského území a ty rozumnější bojovníky vrátit k normálnímu životu.
Pokud by se Kurdové pokusili na syrském a iráckém území ustavit samostatný stát, tak to bude neubránitelná nudle podél turecké hranice, Turci se s jeho existencí nesmíří, protože to bude zákonitě znamenat jenom další eskalaci problémů s Kurdy na tureckém území. Nebudou s tím souhlasit ani vlády Iráku a Sýrie, pravděpodobně ani íránská, čímž by se to území ocitlo v izolaci, ze které by mu museli pomoct Američané. Dřívější turecká snaha přičlenit tato území k Turecku opět narazí na odpor Kurdů a vlád Sýrie, Iráku a Ruska. Američané z toho taky nebudou dvakrát nadšeni, ale určitě více než z té poslední varianty - kurdské autonomie v rámci Sýrie a Iráku.
Podle mě to tak nakonec skončí, Kurdové časem pochopí, že pokud chtějí jakž takž normálně vegetovat a nebýt neustále vystavováni útlaku a agresi, tak musí fungovat jako autonomie v rámci nějakého dostatečně silného státu, který nebude cítit potřebu je terorizovat. A tahle hádanka má jenom jedno řešení - Sýrie vedená Bašárem Assádem a zaštítěná Ruskem. Podobně se to bude muset řešit i v Iráku.
Kromě jiného bude muset dojít k nějaké dohodě o využití ropných a plynových ložisek na území obývaném Kurdy a rozdělení nákladů a zisku. Podušení Kurdů ve vlastní šťávě má za cíl mimo jiné i to, aby si potom moc nevymýšleli. Čím více jim Američané a Turci skáčou po hlavě, tím dříve jim dojde, že pod Assádem jim zas tak špatně nebylo.
Ve finále budou v celé oblasti Američané za agresory, kteří rozdrbali co mohli, způsobili ohromné utrpení miliónům lidí a obrovské materiální škody, zatímco Rusové budou ti, kdo to jakž takž urovnali a pomohli situaci stabilizovat.
Potlačení islamismu a tlačení islámských zemí k normálnímu způsobu života se široce vyplatí i samotnému Rusku, protože žádný radikální islamismus by nebyl, kdyby wahhábisty někdo štědře nedotoval a neponoukal je k radikalizování muslimů proti ostatním. Na Katar už došlo, na Saudy taky dojde.

Tož tak.