.....nemohu spekulovat nad objektivní realitou. Můj krátký vstup by pozbyl stručnost a jasnost. Ta může být chápána různě, a to jak ta objektivita, tak i tzv.realita. Já reagoval na pana Jefimova a jeho pojetí karmy, které ve své přednášce uvedl. Chlastal děd, táta, syn. Syn přestane chlastat a zbaví se karmy. Ne. Změní se, odbourá něco / v tomto případě negativního/, co pochopil v tzv. realitě jako špatné. Na cestě poznání postoupil. Ale sám nemá s karmou svého děda či otce nic společného. Jeho náchylnost k alkoholu mohla být genetickou daností a umocněna ještě i výchovou. Ale to není karma ve smyslu zákona příčiny a následku. K většímu vysvětlení je nutné přinést i pojem reinkarnace, s karmou souvisí velmi úzce a i pan Jefimov jej úplně drobně zmiňuje. Vše, co jsem ke karmě napsal je v souladu se zákonem karmy, nejvyšším zákonem, který váže svět a jeho fungování ve vzájemné provázanosti chování a jednání lidí dohromady. Buď jej člověk zná a nebo o něm neví. Obojí je možné. Vylučuje se však znalost na jedné straně a jeho odmítání.

Pěkný den.