Krásná hudba...
Jen s tou božskou frevencí bych to moc nepřeháněl. Muzikantská obec je v tématu sice rozdělena, ale rozdíl mezi 440 Hz a 432 Hz je tuším něco kolem třiceti centů.

Když jsme u Ludovica Einaudiho, pokusím se to vysvětlit na na pianu - třeba u běžně rozladěného domácího piána to ani nezavnímáte. Krom toho ladění nikdy nebylo exaktní a frekvence áčka se mohla lišit kraj od kraje. A dokonce i skvěle naladěné špičkové koncertní křídlo dovede během koncertu vlivem mechanického působení kladívek na struny spadnout o několik centů.
Mimo to na zejména starších nástrojích se často rozhlasácké A na frekvenci 440 a dokonce i původní 432 Hz už ani naladit nedá. Nedovoluje to konstrukce nebo stáří količníku.

Potom je tu další věc - temperované ladění, které odstraňuje tzv.pythagorejské koma, jenž vznikne naladěním dvanácti čistých kvint na sebe navazujících. Mezi kmitočtem počátečního tónu dvanácté kvinty vznikne početní rozdíl navíc, který potom nevychází v oktávách. Tedy se nástroje záměrně jemně rozlaďují na všech dvanácti kvintách obsažených v oktávě. To jemné rozladění je exponenciální zmenšení intervalu jedné čisté kvinty o jednu dvanáctinu. Jinými slovy, kdyby byla 432 Hz božská frekvence a její traspozice z podstaty tohoto ladění nebude v fungovat ve všech intervalech neboť toto ladění je vulgárně řečeno vlastně rozladěním...

Zkoušel jsem to na sobě a digitálním nástroji. Necítím žádné změny. Snad je nižší frekvence na digitálu příjemnější v diskantových polohách, které se u klasických nástrojů opět záměrně jemně rozlazují. Což si ovšem mohu namlouvat protože to vím. Stejné je to s lidmi, kteří poslouchají hudbu transponovanou na původní frekvenci. Někteří tvrdí, že je to dokonce léčivé. Není podstatné zda je, či není. Pokud jim to pomáhá.

Problém s vyšší frekvencí je tedy dle mého názoru pouze technický. Například by mohly mít sopranistky u operních partů psaných hodně vysoko problémy s poškozením hlasivek. Třeba u Mozartovy Kouzelné flétny.

Spíš než o konspirativním pohledu na přelazení standardu bych přemýšlel o problematice škodlivosti elektronicky tvořené hudby dále digitálně mršené na spotřební elektronice dnešní doby a také celkovém úpadku západní hudby, která měla vrchol v bachovské barokní polyfonii a od té doby až na vyjimky je to sestup. Nemluvě o tom, že část popové a rockové hudby se stala přímo děsivým nástrojem asociálního inženýrství a programování mas.