Složité a odvážné téma. Řekl bych, že nikoli bez příčiny se, pokud jsem se dočetl, každý tak nějak zdráhá na plná ústa pojmenovat globálního prediktora. Náznaků je spousta, dá se leccos dovodit, ale nic víc. Já nebudu lepší.
K článku bych podotkl jen pár drobností.
Trošku postrádám zmínku o bezstrukturním řízení, které je vlastní GP a o řízení strukturním, kterým jsou řízeny třeba ty revoluce, když už bezstrukturní řízení vytvořilo takový stav ve společnosti, ve kterém je revoluce realizovatelná.
Žádná revoluce (podle V.V.Pjakina) není živelná. Každá má své vůdce s vyšší či nižší kvalifikací pro řízení jejího průběhu a podle úrovně řízení se pak dostaví i výsledky.
Také bych se zmínil o v článku zmíněném "darování" civilizačních vymožeností. Podle mého názoru rozvinutější země těm zaostalejším nic nedarují. Potřebují levné suroviny a odbyt pro své výrobky s přidanou hodnotou, kterými ty suroviny zaplatí a ještě jim dost zbude. Infrastruktura v rozvojových zemích je budována především k zajištění tohoto cíle (např. těžební komplexy, komunikace) a budování demokracie jim zajistí výchovu domácích elit, které budou pečovat o zájmy těch, kteří je vychovali a sami za to budou požívat ty privilegie, které jim jejich kurátoři dovolí. Domorodé obyvatelstvo je vzděláváno jen do té míry, aby nemuseli být dováženi zahraniční dělníci, je-li to pro kurátory ekonomicky výhodné. Pokusí-li se však z tohoto řízení lokální elity vyprostit a emancipovat se, dopadnou vesměs špatně. Žádné city, jen byznys. Naštěstí se doba mění a dnes už tyto závěry nejsou tak všeobecně platné.