Roberte, k děsu není důvod...
Pjakin tam vlastně odůvodňuje, že nebyl důvod, aby SSSR komukoliv cosi vnucoval. Že každá ze zemí měla svůj vývoj a v SSSR našly "pouze" ideu, kterou hledaly a kterou chtěli následovat.
Ale jak ji která země dosahovala či naplňovala - to už není "problém" SSSR, ale občanů (vedení) té které země. A v tom má Pjakin pravdu.
Svým prvním příspěvkem na Lexu jsem chtěla podpořit jeho fakta o okolnostech odsunu - a také to, že Pjakinovo odůvodnění pomocí okolností odsunu Němců od nás nevychází z reality = že nešlo o odmítnutí odsunu ("nechceme být jako oni"), ale naopak o jeho podporu - ze strachu, ze zkušeností s nimi.
Však pohraničí bylo do určité doby známé svým "bordelem", tj. že lidé odmítali udržovat své domky a prostředí, v kterém žili. Nebylo to tím, že byli líní či tak zacházeli "s nakradeným" (jak se nám dneska snaží namlouvat", ale bylo to z obyčejného strachu. Z toho, že sudeťáci své výhrůžky vyplní a znovu se vrátí, aby vraždili a vzali si zpět to, co dříve bylo jejich. Jinak řečeno - hodně dlouho žili ve strachu, že jsou tam doma jen dočasně a že je otázkou času, kdy se Němci vrátí.
Odchýlila jsem se tím od tématu, za což se omlouvám. Téma "Sudet" Pjakin na mysli vůbec neměl, o tom řeč nebyla - on jen použil toto téma k vysvětlení svého tématu o "okupaci a diktátu" zemí od SSSR.

Jinak - abych neplácala prostor - odpovím i Wolfovi, který se svým příspěvkem manipuluje nad snesitelnou míru.
Wolfe - mýlíš se a možná o tom ani nevíš.
V odsunutých bylo chlapů dost a dost -a bohužel - právě většinově ti, kteří již před válkou vyznávali Henleina a "říši".
Ti Němci, kteří nikdy nezradili naši republiku a kteří se ostře vymezovali proti národnostním rozmíškám a čistkám - ti už skutečně nežili. Byli jako první zatýkáni a popravováni svými nacistickými "říšskými" soukmenovci, jako první okusili společně se židy "blaho" koncentračních táborů a později také první linie na ruské frontě, když už dostávali od Rusů pěkně na frak.
Těm jediným bych se za náš národ omluvila a hluboce před nimi smekla. Oni totiž chtěli odejít do okleštěné republiky - byla to pro ně otázka života a smrti. A republika je nepřijala, ačkoliv to byli občané Československa. Ze strachu... Vracela je zpět "do říše" a tím jim podepsala rozsudek smrti.
Těch ženských a dětí na rancích je opravdu natočeno a vyfoceno dost - a ty z toho vyvozuješ, že mezi nimi chlapi nebyli. No... možná bys měl vědět, že tehdy existovala shromaždiště pro zavazadla na určeném místě, takže ženy s dětmi tam zůstávaly, aby je hlídaly. Tvůj "argument" je dost chabý, protože i na netu (jak jsem se dívala) je stále dost fotek i záběrů, kde je chlapů dostatek.
O vyhrožování a plivancích si také můžeš přečíst - pokud budeš chtít - materiály jsou i na netu, ale např. u Krystlíka a jemu podobných je nehledej. I Lexa tu píše o zkušenostech ze své rodiny a ty já potvrzuju jako pravdivé, protože místní kroniky jsou plné takových "poválečných zkušeností".
Ostatně - sudeťáci jezdili na obhlídky svých "majetků" a často dost nevybíravě napadali nové majitele (spolu s vyhrožováním "pěkně se nám tu o to starejte, než se vrátíme zpět").

A na závěr ještě jeden nesmysl o "ukradeném majetku sudeťáků" a řečnická otázka:
Dostalo Československo kdy od Německa nějaké válečné reparace?
Zapátrej... a mysli....

Na úplný závěr ještě Jan Masaryk z r. 1942:
"My neznáme žádné Sudetsko, žádný Sudetenland, žádné Sudetendeutsche, u nás se vždy mluvilo o českých Němcích, Deutschböhmen. My nesmíme připustit terminologii pana Henleina
a nacistů."
Takže ti, kteří dneska tak rádi mluví a píší o Sudetech a "vyhnání Němců" jako domorodého obyvatelstva - na koho asi pracují a proč to dělají? Zatajujíc to, že v této oblasti žádné německé obyvatelstvo nebylo až do Přemysla Otakara II., který je tam pozval (z důvodu válkami zdecimovaného vlastního národa) a daroval půdu, kterou si sami vyklučí a zkulturní?
To je ode mne k tématu vše...