Měnová reforma přišla až po Stalinově smrti, ale rušení soukromníků už předtím. Štvavá propaganda proti sedlákům začala už roku 1948, zákony připravoval Július Ďuriš. Od srpna 1950 do března 1951 bylo odsouzeno na 50 tisíc soukromých zemědělců, což představovalo 40 % všech odsouzených v tomto období. Během roku 1951 se opatření proti „kulakům“ dále zostřovala a zejména ministerstvo spravedlnosti se snažilo prosadit častější uplatňování trestu zákazu pobytu, což v praxi představovalo přesídlování rodin odsouzených sedláků. Komunističtí představitelé ovšem stále represivní opatření proti sedlákům považovali za nedostatečná, a proto v listopadu 1951 spustili Akci K (kulak), jejímž cílem bylo vystěhovávání rodin odsouzených sedláků z oblasti původního bydliště. Kvůli organizačním problémům byla akce v květnu 1952 přerušena, aby pak mohla být v listopadu téhož roku spuštěna znovu ve větším rozsahu a plynuleji. To bylo za Stalina a nelze se tak snadno vymluvit na trockisty. Naopak k uvolnění došlo až po smrti Stalina a Gottwalda. Totéž znárodnění podniků, včetně drobných živností.
Procesy s Miladou Horákovou a s Heliodorem Píkou byly v roce 1949, respektive 1950, proces se Slánským 1952. Padlo 11 rozsudků smrti,11 z obžalovaných byli židé. Stálo by za to toto téma zde podrobně rozebrat, třeba postavu agenta Arthura Londona (a dalších), který, jako později Ota Šik, skončil - kde jinde než ve Švýcarsku.