Pan V.V. Pjakin k tomuto tématu :

Proč by potom SSSR nevnutil své pořádky například „okupovanému“ Rakousku? Tam jim je přece nevnutil? A co Norsko? Finsko? To vše byly „okupované“ státy! Mohl si zabrat Švédsko, které jako „neutrální“ stát pomáhalo Německu. Proč ty pořádky nevnutil Íránu? Chápete? A těmto státům prý je vnutil. Ta věc se má tak, že tyto státy ve svém sociálním rozvoji po hitlerovské okupaci udělaly krok kupředu. A ten krok kupředu udělaly ty státy samy na základě demokracie, na základě SSSR.

Vezměte si Česko. Vždyť kdo se vrátil do Československa? Beneš! SSSR nic nenamítal proti tomu, aby se tam klidně vrátil předválečný prezident, ať jen se postaví do čela a jedná. A jak se zachovalo Československo? Byli z něho vyhnáni Němci, ano? A Češi to nepodpořili a řekli si: „Ne, takovou demokracii tady nechceme. Jak jí předvádíte na Němcích. My jsme zažili, jaké to bylo, když to Němci dělali nám a to máme být jako oni? Musíme se chovat jako lidé!“ Mravně-etické kritérium bylo určující… Bezesporu. Ani jeden stát jsme… Jugoslávie šla svou cestu. Rumunsko také šlo svou cestou. Československo zase tou svou. Ale spojovalo je něco osobitého, to, co našly v SSSR. A rozhodovali o tom lidé. Já jsem uvedl příklad Československa. Když Beneš začal s těmi deportacemi, při kterých Němce ponižovali a týrali. To je realita, ty vzpomínky o tom, jak to probíhalo, se nedají číst bez zachvění. Ale sami Češi to nepodpořili, nepodpořili to. Oni potom ve volbách řekli, že fašismus nechtějí, že jim úplně stačil ten německý a sami svůj pěstovat tím spíše nehodlají. Chceme normální, lidský život.

Myslím, že je to pro mnohé těžko srozumitelné s ohledem na obrovskou manipulaci a přepisování dějin .., ale je to pravdivé ..
Nebo snad ne ?