Já to taky takto chápu, že v člověku je kousek Boha, že z Boha vyšel a zase se k němu vrátí.
Já chápu svět jako výcvikový prostor pro duše a život člověka jako misi, jako jeden level v počítačové hře, který bude po skončení obodován a vyhodnocen: neúspěšný/částečně úspěšný/úspěšný a podle toho půjde hráč (duše člověka) o level níže/ půjde na novou misi ve stejném levelu, aby se pokusila uhrát stejný výsledek/postoupí o level výše.

Proč se říká, že cesta je zároveň cíl:
Protože kdyby se člověk(jeho duše) ocitl bez přípravy v ráji (na naprosto dokonalém místě, tak by nechápal, kde se to ocitl a jak a proč se tam má chovat, pravděpodobně by začal blbnout a chovat se nepřístojně. Asi jako tříleté dítě, které přijde do obchodu s potravinami nebo s hračkami.

Protože neprošel cestou, nezískal zkušenosti, nepochopil zákonitosti. Nevěděl by, proč je to nebo ono nutné dělat nebo nedělat, jaký to má důvod a účel. Svoboda je poznaná nutnost.
To je rozdíl mezi člověkem v pravém smyslu tohoto slova a člověku podobným tvorem.
To je téma na delší dobu, musím to utnout a odejít, když tak to ještě doplním.