Od konce:
Co se myslí pod pojmem hlupák nebo blázen?
Je rozdíl, mezi člověkem trpícím nějakou vadou, duševní nemocí či postižením a člověkem sice netrpícím, ale omezeným ve svém duševním rozhledu a způsobu uvažování.
A něco jiného jsou lidé myslící jiným, pro nás nezvyklým způsobem. Přínosné myšlenky (moudrosti) bych nejspíše čekal od nich.
Z člověka nějak postiženého může taky vypadnout nová, přínosná myšlenka, postižení jedné části mozku je leckdy spojeno s mimořádně rozvinutými funkcemi jiné části a takový člověk může přijít s něčím, co by nás konvenčně uvažující nenapadlo.
I z duševního omezence může občas vypadnout něco přínosného. I když spíše jako zpětná vazba, připomínající, že není každý filosofem a nemalá část lidí uvažuje a dívá se na věci právě takto a pokud chci vymýšlet něco, co se týká dalších lidí, musím vzít v úvahu jejich osobnosti, postoje a způsoby uvažování.
Pokud to neudělám, budu se potom divit, jak to, že ,,plebs" moje úžasné myšlenky nechápe nebo nechce přijmout.

K tomu nazývání druhých hlupáky apod:
V zásadě souhlas.
Jenom bych to upřesnil, že titulovat někoho urážlivým způsobem není přínosné pro další vzájemnou komunikaci a pro předávání informací a jejich přijímání druhou stranou.
Já proto nikoho z diskutujících blbcem, hlupákem, idiotem ani nijak podobně nenazývám.

Občas někomu otluču o hlavu jeho zjevný osobní nedostatek, nad kterým by měl ve vlastním zájmu zapracovat, jako nedávno ten pravopis, protože ten příspěvek se opravdu špatně četl a ještě hůře chápal.

S tím se poslední roky setkávám u mladých, že argumentují stylem, na co pravopis, však rozumět tomu jde...
Pravopisné chyby, zejména zaměňování y/i, s/z, ě/je mohou vést k významovým posunům ve větě nebo k nejednoznačnosti sdělení.
Ale to není ten hlavní problém.
Pravopis je poměrně složitý soubor pravidel a jeho bezchybné, nebo téměř bezchybné osvojení je známkou dosažení určité úrovně duševního rozvoje, ukázněnosti, systematičnosti a pečlivosti v sebevzdělání, bez těchto vlastností se špatně postupuje dále. Člověk tyto vlastnosti může mít aniž by pravopis ovládal, mnoho moudrých mužů neumělo psát vůbec, nebo jenom nějakým obrázkovým písmem, ale v dnešní době ve střední Evropě zvládnutí pravidel pravopisu patří ke standardu.

Pravopis spolu se správným užíváním pojmů a souvislým vyjadřováním je základním předpokladem pro efektivní komunikaci mezi lidmi.
Způsob uvažování máme každý svůj, ale aspoň pojmový aparát musíme užívat jednotný, jinak se nedomluvíme.

Já mám v hlavě nějakou myšlenku. Svými slovy ji nějak zformuluju za použití mě známých pojmů a prvků větné stavby a vyslovím ji nebo napíšu. Ten druhý si to poslechne (přečte) a použije svoje znalosti slovní zásoby, větné skladby a pojmů k tomu, aby pochopil význam mého sdělení.
Na této cestě je několik úskalí:
Já mohu myšlenku kvůli svým nedostatkům v komunikačních prostředcích špatně zformulovat a je to celé špatně.
Nebo ji zformuluju správně, ale ten druhý jí kvůli svým nedostatkům v komunikačních prostředcích může špatně porozumět.
Pokud porozumí, tak musí uplatnit svoje znalosti pojmů a logiky dějů v diskutované oblasti, aby pochopil, co se mu snažím sdělit. Zde může být rovněž zádrhel.
Proto je optimální, když se posluchač pokusí předanou myšlenku zformulovat svými slovy a poskytnout zpětnou vazbu, aby si autor myšlenky mohl ověřit, že byla pochopena správně.