Ta definice sedí a velmi dobře pasuje na celou řadu lidí.

Nastupuje leninská otázka: Co dělat?
Co dělat proti tomu, aby člověk do této kategorie nespadl.

Poznávat. Poznávat svět okolo sebe. Poznávat lidi v terénu, v přímém sociálním kontaktu, neseparovat se do úzkého kruhu nebo vrstvy.
Přemýšlet o světě okolo sebe, sbírat poznatky jiných lidí a porovnávat je.
Protože lidský život není dost dlouhý na to, aby člověk na všechno přišel sám.
Po osvojení si určitého souboru poznatků o fungování světa okolo sebe a metod sběru informací může člověk zkusit začít skládat věci k sobě, zasazovat je do souvislostí, vytvářet celkový obraz světa a dějů v něm. Vytvořený obraz je třeba opakovaně konfrontovat se skutečností, aby se člověk vyhnul tvoření obrazu sice zajímavého, ale nepravdivého.
Pokud člověk zjistí, že obraz který vytvořil odpovídá světu okolo něj, tak se může pokusit udělat analýzu fungování, nacházet obecné principy. Opět se hodí sbírat a studovat poznatky jiných, člověk si ušetří mnoho času a slepých cest.
Pokud se člověk naučí dělat analýzy, může zkusit dělat prognózy.
Podle toho, jestli prognózy vycházejí nebo ne, případně v jaké části uvidí, kde má ještě nedostatky a co je třeba zlepšit.

Na tohle všechno je spousta lidí líných a tak se z nich stávají v pasivním případě troubové, v aktivním případě psychotrockisté.