Diktatura svědomí není autocenzuza a proto to není něco, co se dá naučit. Buď svědomí mám anebo nemám. Také ho mohu v případě nutnosti "vypnout" a udělat vyloženou špatnost. Svědomí i po vypnutí stále pracuje jako program na pozadí a rozpor mezi činy a svědomím může narůst až do duševní poruchy, viz nemoci veteránů z válek. Bůh je reálná entita a můžeme s ním být v harmonii a souladu, nebo v opozici a vzdoru. Dalo by se říci, že svědomí je hlas boha v naší hlavě a v srdci, takové "desatero". Přijmeme-li fakt, jako postulát, že vesmír stvořil bůh, potom to znamená, že bůh je přítomen ve všem a tedy i v nás a z toho plyne, že svědomí "desatero" máme všichni stejné. Můžeme to zase přijmout, anebo odmítnout. Lidé s lidskou psychikou to pochopili a přijali, žijí v souladu a co víc milují to. Trochu sado-maso, když si uvědomíme, že je třeba projít všechny fáze lidské psychiky, tj. zvířecí, zombi a demonickou. Tragikomické, tak nelogické a tak přirozené. Hezký den všem!