Tohle přece může banka udělat i tak.
Předpokládajme, že někdo založí banku s kapitálem (rezervou) 1000 korun (je to jen model).

Pokud se dohodnu s manželkou, ona bude každý den ukládat ráno v té bance tisícovku a já si tisícovku odpoledne půjdu do banky půjčit (v okamžiku mé výpůjčky má banka reálně v sejfu 2000 korun) abych vybranou tisícovku vzápětí předal manželce, tak za 10 dnů vzniknou v bance dva účty - na jednom, manželčině, 10000 vkladu a na druhém, mém, 10000 dluhu.

Kdybychom to zkusili jedenáctý den, tak už mi banka nebude moci půjčit, ptotože k mému úvěru 11000 by neměla dost rezerv (má pořád tu svou tisícovku, ale při povinných 10% rezervách by měla mít po půjčení 1100).
Takže jedenáctý den už to nezopakujeme.

Manželka se tedy po 10 dnech stává věřitelem banky, které půjčila 10000, já se stávám dlužníkem banky, od které jsem si půjčil 10000.

Přitom reálně existuje stále ta jedna tisícovka u nás doma a jedna tisícovka rezerv v bance. Žádné reálné peníze, které by opustily banku, nevznikly.

Finta je v tom, že dokud nezačnu svůj dluh splácet, manželka si nemůže ze svého účtu vyzvednout víc než tu tisícovku, kterou má banka v rezervách. Takže navenek nebyly žádné peníze vytvořeny - celou dobu banka pracuje jen se svou tisícovkou a s tisícovkou, kterou si přes ní posíláme s manželkou.

Chápu to správně?

Pokud ano, tak poskytnutí úvěru, kdy na jednom mém účtu peníze zmizí do záporna a na druhém mém účtu se stejná částka přičte, podle mne funguje úplně stejně.