Rozdíl mezi plánovanou/ neplánovanou změnou výroby či potřeby energie (podle metodiky toho invariantu) by přece neměl hrát roli, pokud má energie být skutečným invariantem směnného kursu měny.
Prostě se vždy vydělí množství oběživa spotřebovanou energií (nebo vyrobenou při výrobní metodice výpočtu) za určitý čas a to dá kurs ku stejně spočítaným měnám ostatních zemí.
Jakmile se do toho začnou dodávat bulharské konstanty a vyrovnávací koeficienty efektivity, ztrácí energoinvariant smysl, protože se stává variabilním právě prostřednictvím těch koeficientů. Bude to pak variant a nikoliv invariant.

Co přesně máte na mysli slovy "nijak negativně"? Že lidem nebude vadit, když se výrazně změní ceny některých produktů?

Příklady Británie a Německa spočívaly nikoliv v přesunu výroby, ale v poklesu těžby energetických surovin. Psal jsem o produkci primární energie. Británii začala docházet ropa v Severním moři, v Německu klesala těžba uhlí. V obou zemích sice poklesla i spotřeba energie, ale mnohem (několikrát) méně, než její produkce. Británie se například stala z celkem velkého vývozce primární energie v roce 2000 jejím velkým dovozcem o několik let později.