Budu vycházet z toho, že se v řadě věcí shodujeme. K tomu, že každý má svůj rozum a svobodnou vůli bych ještě doplnil cit (emoce). Možná by se dalo říct, že když se řekne, že všechno do sebe zapadá, tak to právě vyjadřuje stav, kdy není rozporu mezi citem a rozumem. Všechno má svoji míru, kterou si člověk určuje právě rozumem a citem ve vztahu k sobě nebo okolí. K nalezení společné míry, např. zákonů (vědeckých, mravních, obecně závazných právních předpisů) je dle mého názoru zapotřebí právě otevřenosti a potom teprve může platit skutečně to, že máme takovou vládu, kterou si zasloužíme. Nejhorším způsobem vyjádření takové společné (společenské) míry je tzv. „právo“ silnějšího, kdy se o nějaké otevřenosti již nedá mluvit vůbec. Mravnost je zárukou otevřenosti a svobody. Tolik k otevřenosti v politice (správě obce)