Náboženství
nechci nijak napadat, ale musím konstatovat, že v podstatě to je transcendentální korupce. Lidé věří, že určitými úkony si získají boží přízeň, aby jim bůh „šel na ruku“.
Vedle předepsaných obřadů a obětin je to i předepsané chování. Porušení předepsaného chování je hřích.
Předepsané chování se obvykle odvozuje od vůle bohů, ale bohové si obvykle přejí, aby se lidé chovali tak, jak je zvykem v jejich kulturním okruhu.(Lidojedi maso jíst mají, nelidojedi nesmí.)

Atheisté
vnímají hřích stejně, jako jejich soukmenovci theisté ve stejném kulturním okruhu.

Bůh
stvořil hřích (podle Genesis) tím, že člověku dal zákaz, o němž mohl předpokládat, že bude porušen. To porušení však ještě nebylo hříchem, protože člověk byl ještě blbý a nemohl tudíž vědět, že neuposlechnout boha je špatné. Jakmile však porušil zákaz a pojedl ovoce ze „stromu poznání dobrého a špatného“, od té doby už věděl, tedy i hřešil.
První popsaný závažný hřích – bratrovražda – zůstal v podstatě nepotrestán. Kajn byl vyhnán, ale dařilo se mu pak docela dobře. (Útěchou nám budiž, že Abela zabil nechtěně.)

Ateista
je člověk, který buď věří, že žádný bůh není, nebo pociťuje existenci nedefinovaného boha (nějaký vesmírný řád). Každý člověk má vštípené povědomí o tom, co je správné a co ne. (Dítě vychované vlky ve vlčí smečce, má osvojenu etiku vlčí smečky.)

Hřích
pácháme pod tlakem emocí. Někdy vědomě, někdy nevědomky. (Poznání se dostaví, až příčinná emoce vyhasne. Pak, máme výčitky svědomí, nebo nás to alespoň mrzí.)

Svobodná vůle
je fikce. „Těleso setrvává v klidu, nebo pohybu rovnoměrném přímočarém, pokud na ně nezapůsobí nějaká síla.“
Stejnou svobodu jako zmíněné „těleso“ má i lidská mysl. Tou „silou“ pak je nějaká „emoce“. Naše jednání, i když je vynuceno závažnou okolností, má i morální aspekt. Emoční impulz může způsobit, že uděláme přešlap, vyhodnotitelný jako hřích. Rozum pouze používáme na obhajobu vadného jednání.

Emoce
způsobující hřích jsou v lidské psýše běžně přítomny a člověk se s nimi po celý život utkává s úspěšností podle své morální úrovně a dosažené moudrosti. Typickými emocemi jsou pokleslé vášně jako chamtivost, žádostivost, závist, hněv a jistě i jiné. Pod tlakem těchto emocí člověk nemůže mít svobodnou vůli. Určitě ne, pokud se mu je nepodaří potlačovat.

Článek má dvě témata: „Hřích“ a „Vegetariánství“, takže působí jako propagace vegetariánství. Mám za to, že pojídání masa není hříchem, pokud to tak není masově vnímáno.
Každý citlivý člověk je zneklidněn, když si uvědomí, že je příčinou usmrcování zvířat, a mrzí ho to. Patří to však k naší kultuře do té míry, že tuto informaci běžně vytěsňujeme. Naopak, věřící křesťané věří, že Bůh po potopě dal člověku zvířata ku pokrmu, jak je psáno v Genesis.
Snad žádný rolník nelituje zvířata, která chová na maso, jinak by je asi nekrmil, čili ona by nežila.

Já jsem po mnoho let jedl masité pokrmy v podstatě „z nouze“. Poté, co jsem ze zdravotních důvodů přešel na Atkinsonovu dietu a přestal jíst sacharidy (což jsou převážně obilniny–) a jím zejména masa, vejce, tuky a zeleninu bez příloh, zmizely, či se zmírnily mnohé chronické zdravotní problémy.
Což lze vyhodnotit, jako že bůh řezníků a zelinářů mě odměnil zlepšením zdravotního stavu.
Vlastně mě to mrzí, ale jsem současně i rád.

Lidé většinou vydávají za boží vůli to, co si usmysleli sami. Tedy jsou to pouhé konvence. Často ovšem bývají odvozeny z pozorování a jejich funkce je ochranná. Desatero božích přikázání je nadčasové a přijatelné snad pro všechna náboženství světa, včetně atheistů.

Já sám se pokládám podle potřeby za zbožného atheistu, nebo za atheistického křesťana, neboť náležím do křesťanského kulturního okruhu. Pominu-li porušení prvního a druhého přikázání, které mi v podstatě nehrozí, ostatní pravidla pokládám za samozřejmá. Dokonce i „světit sváteční den“ pro pracovně vytíženého člověka je velmi žádoucí, aby si udělal čas na duševní hygienu.

Hřích se přihodí snadno. Složitějším krokem je odpuštění.
Mravní aspekt masožroutství je velmi problematický. Když se Dr.Calábek pochlubil (aby zdůraznil svoji mravní vyspělost) budhistickým mnichům, že je vegerarián, dostalo se mu odpovědi: „Maso můžeš jíst, ale se zeleninou.“
PB