2.část
2) Bezúročné hospodářství
Autor článku má na mysli zřejmě obecné bezúročné financování.Ano, to je přesná formulace. Zde je to složitější, neboť je třeba přihlédnout k některým vnějším i vnitřním aspektům celé věci.
Vnější aspekty – pokud si nebudeme sami tisknout prostřednictvím ČNB ničím nekryté peníze, tak si je jako stát musíme půjčovat na mezinárodním finančním trhu. Nyní se jeví možnost půj-čovat si podle podmínek nejen na Západě, jako dosud, nýbrž i na Východě v nově založených bankách s mezinárodní působností (Čína). V obou případech je součástí ceny peněz nejen jejich aktuální kurs, nýbrž i základní úrok. Byť ten je díky americkému FEDu záměrně udržován těsně nad nulou, aby USA byly nějak schopné alespoň splácet úrokové břemeno.
Krom toho dalším momentem, který je nutné brát v úvahu, je rating té země, která si peníze půjčuje. V tuto chvíli bez ohledu na to, že ratingové agentury s těmito ratingy často podle potře-by žonglují. Nic lepšího ale zatím neexistuje. Je (či má být) takto ohodnocováno riziko poskyto-vané půjčky dané zemi. V praxi se to často zneužívá k ekonomickému a politickému nátlaku. To je ale již jiná kapitola.
Vnitřní aspekty – ČNB jako centrální banka má přinejmenším náklady svého provozu, pak zde jsou komerční banky, které potřebují vydělávat. Je na tomto státě, jak moc je nechá vydělat. Může je prostřednictvím ČNB omezit ve výši poplatků za různé služby, některé z nich často ne-smyslné pak zcela zrušit. Může je omezit ve výši úrokové sazby z hlediska té složky, kterou si při-dává komerční banka sama. (tedy k sazbě PRIBOR, za kterou si banky půjčují u nás na meziban-kovním trhu. V té je již obsažena cena peněz, resp. přirážky, za kterou si půjčuje v zahraničí ČNB + její přirážka, když půjčuje komerčním bankám ). Přirážka komerčních bank se pak skládá z:
- ze sazby nákladů banky, rizikové přirážky produktu, rizikové přirážky podle bonity klienta, rizi-kové přirážky podle splatnosti produktu, přirážky nákladů na kapitál a ziskové přirážky banky.
Vnitřní aspekty: Komerční banky by měly pracovat jako síť poboček ČNB, která by měla být zcela ve vlastnictví státu. S penězi by se nesmělo obchodovat a spekulovat, musí plnit jen směnnou funkci. Krytí peněz by se stanovilo prací a produkty, nebo lépe energetickou produkcí či oběhem a energetická jednotka by měla měrnou, převoditelnou a kontrolní funkci. ČNB by měla udržovat poměr mezi emisí a ekonomikou tak, aby nebyla hlavně inflace, velmi nízká deflace by snad neměla vadit. Nesmělo by se pracovat s úrokem, mohlo by se pracovat s převodními a provozními náklady promítnutými do poplatků.
Vnější aspekty: Hlavní myšlenkou je zcela oddělit vnitřní bankovnictví a bankovnictví s ostatními zeměmi. V tom vidím velký problém, protože jsme malá země, a současná bankovní mafie povede proti nám boj. Proto je tento projekt realizovatelný spíš ve spolupráci s ostaními zeměmi, nejlépe většími.Ale možná to vydím pesimicky.hlavní by bylo dosáhnout na zdroje a vytvořit soběstačnost, aby nás sankce neoslabovaly, ale posilivaly.
Takže odbourat všechno evidentně nepůjde, aniž by se předtím změnily základní podmínky na mezinárodních finančních trzích. To, co ale lze ovlivnit, je především snížení (a eliminace někte-rých) přirážek komerčních bank při poskytování úvěrů právnickým osobám a půjček fyzickým osobám.
Do bezúročného poskytování peněz se dále nechci pouštět, šlo by o pouhou spekulaci. Faktem ale je, že:
- úrok zavedli do praxe v dávné minulosti Židé. Jednak tím bohatli, jednak si tak mohli amortizo-vat i občasné ztráty z titulu nesplacení půjček ze strany panovníků či šlechty;
- v případě odstranění úroku by musely zůstat zřejmě poplatky na provoz bank;
- odstraněním úroku by se začala vytrácet motivace k půjčování peněz pro jejich poskytovatele, pokud by jím nebyl stát, který by tak chtěl usměrňovat a podporovat určité činnosti či vývoj (např. natalitu národa formou bezúročných půjček mladým rodinám atd.);
- úrok přispívá k hospodárnějšímu využívání finančních zdrojů; Půjčovat by měl jen stát, destrukce úročení, hlavně složeného, vysoce převyšuje jeho dočasnou výhodu a v kapitalismu podporuje plýtvání.
- pokud by byla obnovena činnost centrální banky spočívající v dohledu nad tím, aby objem fi-nančních prostředků v oběhu se rovnal roční hodnotě vytvořených hodnot a služeb v zemi, jak tomu bylo dříve, než se započalo s jinou praxí, jejíž důsledky dnes pociťujeme, tak zjistíme, že úroky jsou nástrojem na odčerpávání části peněz z oběhu. Tedy nástrojem na vytváření ne-rovnováhy. To je i častou námitkou k podpoře zavedení bezúročného financování.Vyjadřujete přesněji moje předchozí myšlenky.
3) Zdravá konkurence – pro 1. skupinu, ale to platí i pro 2. skupinu, tj. pro středně velké podniky. Možnost organizovat se v podnikatelských spolcích – u nás tomu nikdo nebrání, není to ale zvy-kem a nikdo to ani nechce. Jinou otázkou jsou profesní komory či spolky. Např. lékaři či stomato-logové apod. Tam to musí být povinné. Ty pak ale musí dohlížet na činnost svých členů. Podobně tomu bude u řemeslnických spolků. Máte pravdu, konkurence a spolupráce je protimluv, organizovanost v podnikatelských celcích podle oborů zní rozuměji
Kooperační plánování – pro 2. skupinu. Pokud si to nevyžádá nějaká konkrétní potřeba, pak to není v našich podmínkách ani potřebné ani reálné. Měl jsem na mysli doplnění centrálního plánu, něco jako státní zakázka, aby se zbytečně neplýtvalo a nevznikl „boj“mezi státními a družstevními podniky….
Centrální plánování – pro 3. skupinu. Tyto podniky musejí vědět, co, kolik a kdy mají vyrábět. Musejí tedy pracovat podle plánu od státu, který by měl nutně vycházet z nějakých očekávaných či plánovaných potřeb. Nejsem si jist, zda se tomu v této podobě dá ještě říkat centrální pláno-vání, ale budiž. V plánu se musí vycházet od potřeby malých územních celků sjednocených do centrálního plánu, aby vznikl plánovaný přebytek do státního rozpočtu.

Stát se musí soustředit opět na svoji co největší soběstačnost, zejména v zemědělství tak, aby omezil svoji závislost jak na dovozech potravin, tak i na nákupech deviz na mezinárodních fi-nančních trzích. Ano, ještě bych se snažit o nezávislost územních celků v oblastech, kde to jde, ale nevím, jestli by to nenarušilo soudržnost státu, nedokáži toto posoudit.

K uvedeným návrhům
zajistit
1) vnější valutový oběh k ochraně před parazity jako MMF, okolní státy a cizí kapitálové korporace. Úplné výše popsané oddělení trhu mezistátního/mezinárodního od trhu vnitřního.
Nevím, co si pod uvedeným termínem mám vůbec představit. Valuty jsou každopádně cizí měny v naturalizované podobě (na rozdíl od deviz, které jsou fakticky pohledávkou na cizí měnu za účelem zúčtování, fakticky tedy jen evidenční a účetní položkou).
Jakýkoliv stát při obchodování, resp. nákupu/prodeji resp. směně vlastní měny za cizí prostřed-nictvím centrální banky (stejně jako v případě přijímání úvěru) používá devizy. Tedy nemateriali-zovanou formu.
Neumím si představit, jak chce někdo chránit oběh např. bankovek EURO proti parazitům z MMF a okolními státy. A proč by o to vůbec usiloval. Tady bude zřejmě nějaký špatný překlad či nedo-rozumění.
2) Vnitřní bezhotovostní oběh k ochraně před vnitřními parazity (státními úředníky a jinými) Neupřesnil jsem to, chybí mi některé znalosti, proto mohu jen vyjádřit myšlenku: Měl jsem na mysli oběh zboží a polotovarů mezi družstvy a státními podniky bez konečného uživatele a také navýšení směnného obchodu mezi těmito mezičlánky. Nějak tak to měl vyřešené Stalin začátkm 50 let, viděl jsem to v několika videích různých autorů a takto jsem to pochopil. Ale chce to někoho kompetentnějšího.-) *1) privátní drobný podnikatel by měl prodávat konečný produkt, to by se muselo asi právně ošetřit. U Stalina bylo drobné privátní podnikání a všechny 3 finanční okruhy, o kterých jsem psal. Například Artěl bylo nestátní družstvo ve službách nebo lehkém průmyslu a spotřebním zboží, Kolchoz bylo národní družstvo, Sovchoz státní.Ale nedopracoval jsem se k podrobnému výkladu. Sice ruštině rozumím, ale je to stupeň znalosti porozumění hovorovému smyslu (v rámci např. ruských filmů), s odbornými termíny je to horší a s mluvením také.
Jde o nebezpečný krok směřující ke „šmírování“ a případnému vydírání občanů státem. Jednak proto, že stát pak bude vědět o každém pohybu občana (podle toho, kde si právě něco koupil a co to bylo, a to vč. léků, různých pomůcek, ale též ošacení, alkoholu, věcí pro volný čas, zvyklostí apod.). To přispěje k vytváření profilů jednotlivých občanů. A pokud občan nebude dostatečně konformní s režimem, tak mu prostě zablokují bezhotovostní placení. A občan je vyřízen. Proto se má bezhotovostní styk vztahovat na výměnu maximálního zboží a služeb mezi podniky a družstvy, myslím polotovarů a mezičlánků. Tento oběh nezasahuje do posledního článku prodeje konečnému zákazníkovi, který musí být zachován hotovostní.
S tímto tedy nesouhlasím, je třeba hledat jiné prostředky k zamezení korupce a parasitismu. Tzv. Dobývání renty by mělo být nejen trestáno podle zákona, nýbrž spojeno automaticky s propadnutím veškerého majetku dotyčného a jeho rodiny.
3) hotovostní oběh k ochraně svobodného trhu a jednotlivců před státem a kolektivem – zachovat. Ano, přesně z Vámi uvedého důvodu možnosti“šmírování a vydírání občanů kýmkoliv.
Se zachováním hotovostního oběhu souhlasím. A to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Důvody viz výše. Návrh č. 2) a č. 3) jsou zde ale v přímém rozporu. Možné je jedno nebo druhé. Nikoliv obo-je najednou. *1)viz odkaz výše
Pozn. Na závěr:
Věřím, že v socialismu i při rozvoji robotizace a technologií (ne nesmyslné technosféry pro obyvatelstvo, kterou je třeba regulovat k jednoduchosti) bude zároveň se zkrácením prac. doby na polovinu a nárůstem nových oborů, které vyplynou ze skutečných potřeb obyvatel (ne ze spektra jen ziskových kapitalismem řízených oborů a nepotřebných specialistů k servisu nadbytečné technosféry) může bát plná zaměstnanost. Přibudou velké urbanistické, infrastrukturní projekty a ekologické projekty (přebudovat škody napáchané kapitalismem)