Tohle mne zaujalo nejvíce. Dříve vladař něco naučil svého potomka a nějak se to valilo od války k válce a život se nějak svým tempem rozvíjel - dynastie se střídali, říše padali a davo-elitární společnost plnila svůj účel v evoluci.

Nyní již lidská společnost podléhající zákonu času přestává být řiditelná pouze několika vyvolenými, kormidla svého života se musí chopit každý kdo na to má a nelze již zůstat v pohodlné pozici otroka (učit se kormidlovat svůj život bolí, taková je cena za růst, za rozvoj, za život - do katastrofy a ke smrti vede cesta z kopce). GP již nemá dostatek kádrů a několik homosexuálů, nucených před zasvěcením onanovat v rakvi to těžko zvrátí. Z toho plyne, že jeho práce se blíží ke konci a nastane zúčtování (zúčtování provede HNR, ne my, tak to míním).

Buďme připraveni, svoboda je dřina, ale ten kdo ji doopravdy pozná těžko se ji vzdává. Pozor svoboda není ten opojný prchavý okamžik radosti z volného prostoru po opuštění zdí vězení (mnozí se vrátili zpět do sucha vězení po prvním větším lijáku). Svoboda vyžaduje neustálé cílevědomé tvořivé radostné(podmínka nutná) úsilí. V.V.Pjakin o tom mluví neustále - číst tlusté knihy a naučit se do nějaké míry řídit své životy - i uklízečka má mít znalosti jak se řídí stát (to říkal už Lenin).