Soutěživost je naopak naprogramovaná a nepřirozená. Například je známo, že badatelka dala domorodému kmeni nějaký úkol, aby doběhli k nějakému místu a první měl dostat odměnu. A oni na to odvětili velice inteligentně: "A co z toho budou mít Ti ostatní".

Ve skutečnosti je to takhle, člověk má velký potenciál tvořivé energie, která hledá uplatnění, jenže společnost od malička šikovně manipuluje ten proud energie do soutěživosti a do otroctví. Všechna sláva polní tráva, říká se a je to pravda, štěstí to není, protože nakonec zbudou pouze bezcenné vzpomínky na minulá vítězství. Bohužel vy věříte (alespoň podle příspěvku to tak vypadá) na Darwinovu teorii a myslíte si, že někdo musí zemřít, aby jiný mohl žít, ale tak to není stačí se rozhlednou kolem sebe.